20.Co bude dál?

Nevěděl, kde sebral odvahu... ale udělal to. Pomalu sklouzl rty po mladé tváři k suchým, pootevřeným ústům. Na okamžik otevřel oči, zakletý v tom pohybu, nehybně setrvávajíc na Harryho rtech... Zelené zářící oči se pomalu zavíraly... s výrazem štěstí, který si tak dobře pamatoval.

Pak zlomil kletbu své nehybnosti a ochutnal svými ústy Harryho.

A Harry... mu polibek vrátil.

18+

Bylo to horké, něžné i požadující... Dychtivé rty drtily druhé, dech obou se mísil, krev se rozpalovala.

Konečně se Harry dokázal odtáhnout z polibku. Když viděl Siriův úsměv, zčervenal. To Siriuse pobavilo. Otřel se nosem o jeho tvář a zašeptal: „Koukám, že tě to červenání pořád nepřešlo. Vždycky se mi to líbilo, víš?“

Teď už byl Harry jako čerstvě utržená jahoda, sklopené oči odmítal zvednout. Ale zeptal se: „Co teď bude? Myslím... s námi.“

Sirius zvážněl.

„Kdybych nebyl na útěku, bylo by to mnohem jednodušší. Vzali bysme se.“ Harry prudce vzhlédl. „Ty by sis mě... vzal?“

„Chtěl jsem s tebou být navždy už před dvaceti lety, Harry,“ připomněl mu muž. „Pokud jsi četl můj deník, víš to.“

„Jo, já vím,“ zašeptal chlapec. S něhou pohladil Siria po tváři. „A když jsem hledal ten Obraceč... Našel jsem ten úkryt za tvou postelí.“ Podíval se na svůj palec. „Povedlo se mi otevřít truhlu. Našel jsem...“ Zelené oči zvlhly.

„Našel jsi ho?“ zašeptal Sirius. Harry přikývl. Otřel si oči, Sirius náhle prudce vstal. „Počkej tu na mě.“ Rychle odešel a Harry se za ním jen zmateně díval. Nečekal dlouho, Sirius se vrátil za chviličku, se šperkovnicí, kterou už Harry znal.

Sirius si klekl před Harryho a podal mu šperkovnici. Harry ji znova otevřel, znova se vlhkýma očima díval na krásný prsten s drobnými smaragdy.

„Siriusi... Jsi si jistý... Pro mě od naší poslední noci uplynuly sotva dva týdny. Pro tebe to bylo dvacet let. Víš jistě, že si mě chceš uvázat na krk? Ještě mám před sebou dva roky školy...“

„Harry, nebuď idiot,“ vzdychl Sirius. „Zaprvé, stejně bych se o tebe staral... Ale protože jsi, kdo jsi - a tím myslím, moje životní láska – už tě nenechám odejít. Nemůžu tě ztratit podruhé. Netušíš... jak mi tehdy bylo. Miluju tě. Čekáme dítě. Měli bysme být rodina, nemyslíš? Nebo snad nechceš... Myslel jsi někoho jiného, dnes odpoledne?“ napadlo ho.

„Jak si to můžeš myslet, Siriusi,“ zamračil se Harry. „Miluju tě. Chci být jen s tebou. Hrozně jsi mi chyběl...“ Sirius se šťastně usmál. Poklekl na jedno koleno.

„Harry Jamesi Pottere,“ pronesl téměř obřadním tónem, „tímto tě žádám o tvou ruku. Spojíš se se mnou v manželství, přijmeš můj slib, majetek a jméno? Svážeš svůj život s mým, dokud nás nerozdělí smrt?“ Rituální slova žádosti vehnala do Harryho očí nové slzy, ale tvář zářila štěstím... a láskou. Přikývl.

„Ano,“ zašeptal. „Ano.“ Sirius mu na levý prostředníček navlékl prstýnek, zjevně byl magicky upraven, okamžitě se přizpůsobil velikosti Harryho prstu. Harry vzlykl... Pak se vrhl kolem Siriova krku a přitiskl své rty k jeho. Horkým polibkem mu dal najevo svou radost i lásku.

Sirius mu polibek vášnivě opětoval, dokud jim oběma nedošel dech.

 

„Teď bysme se měli dohodnout, kdy se vezmeme, pak jak to bude dál,“ začal Sirius plánovat další kroky. Sedl si vedle Harryho a přitáhl si ho do náruče. Užíval si, jak se k němu jeho snoubenec tulí. Harrymu neznámým kouzlem seslal krytí na jeho levou ruku, prsten zmizel... ale Harry cítil jeho něžnou váhu.

„Chceš, abych vypadal zase jako tenkrát?“ napadlo Harryho najednou. Sirius vypadal překvapeně. Vypadal, že o tom vážně uvažuje.

„Pokud nechceš, aby tohle všechno zjistil Brumbál, budeš muset zůstat, jak jsi,“ řekl. „Ale musím říct, že dlouhé vlasy ti vážně slušely.“

„Tak si je prostě nechám narůst,“ pokrčil Harry rameny. „I když to potrvá.“

„Vzhled není podstatný,“ odsunul tuhle diskuzi zvěromág. „Musíme vyřešit důležité otázky.“ Poposedl si na lůžku, opřel se o zeď, Harry se mu opět stulil do náruče.

„Takže, zaprvé. Kdo všechno ví o dítěti?“ začal Sirius řešit ty důležité otázky. „Kromě nás?“

„Ron. Složil magický slib mlčení. Pomfreyová taky. Slíbila, že se o mě bude po dobu těhotenství starat... Snape mi dal svou vzpomínku na náš rozhovor, jak jsi viděl, Voldemort se to nedozví. Já jsem pod utajovacím kouzlem. Takže – vědí to jen čtyři osoby a dvě z nich jsme my dva,“ pousmál se na něj Harry. „Jo a Dobby, ten to na mě poznal jen pohledem... A taky složil slib.“

„Prima. Ale i tak, musíme se nějak pojistit, kdyby to zjistil kdokoli... V kouzelnickém světě o tobě může rozhodovat tvůj kouzelnický opatrovník, což je bohužel Brumbál,“ zaskřípěl to jméno mezi zuby Sirius. Naštvaně. „Kdyby se to dozvěděl, není jisté, že by ti dítě nechal. Nejsi plnoletý, ale ženit se můžeš. Potom budeš zákonem považován za dospělého, nebude nad tebou mít moc... Musíme to nějak udělat.“

„Člověk by řekl, že v kouzelnickém světě by se to dalo obejít...“ zabručel Harry. „Jak se berou kouzelníci?“ zajímal se.

„Je hodně typů obřadů. Například, tví rodiče měli typ hodně podobný mudlovským svatbám, kvůli Lilině rodině. Slyšel jsem o svatbě svého prapradědečka. Jeho obřad byl na hraně černé magie. Jeho součástí prý bylo vzájemné pití krve snoubenců... Ale to dělat nebudeme,“ ujistil ho muž. „Nedovolil bych to. Pak jsou hodně soukromé obřady, nevyžadují oddávajícího ani svědky, ale podrobnosti nevím... Už je to dávno, co jsem četl starou čínskou pověst o tom, jak si mladý čínský kouzelník vzal za ženu dceru Dračího krále. Byli tam jen oni dva, na posvátném místě a za svědky si vzali živly. Takže šlo o obřad, založený pouze na magii. Ale nevím, jestli se to dá použít i v dnešní době, jestli by to platilo...“

„Není v tom nejdůležitější právě magie?“ zeptal se Harry. Vypadal zamyšleně.

„Ano. Každý svatební obřad a slib, když je myšlený upřímně, je vázán magií... Ptáš se z určitého důvodu?“

„No, napadlo mě... V knihovně v Bradavicích bych určitě něco našel, nebo v Komnatě nejvyšší potřeby. Ale chtěl bych to udělat dřív, než odjedu... Víš, pro jistotu.“

„Když mluvíš o knihovně...“ Sirius se začal zvedat. Harry se na něj zaskočeně díval. Sirius se k němu otočil. Vida chlapcův výraz, vzal ho za ruce a vytáhl ho do stoje. „V té naší jsou knihy o všem možném. Podíváme se na to. Vlastně... co to bylo za knihy tam dole?“ zeptal se ještě, narážejíc na kupku knížek, který předtím Harry v šoku upustil.

„To byly Hermioniny,“ vysvětlil Harry. „Chtěli s Ronem jít na zahradu, aby měli chvíli jen pro sebe, požádala mě, abych je odnesl zpátky do knihovny... Zdá se, že ona udělá ten první krok, Ron je hodně nesmělý, v těchhle věcech,“ ušklíbl se. „Mimochodem, požádal jsem Rona o dvě věci. Aby mi svědčil na svatbě a o kmotrovství našeho malýho. Nevadí ti to?“

„Žertuješ?“ opáčil Sirius. „Ron je dobrá volba pro kmotra. Je chytrý, věrný a loajální. Má velkou rodinu. Naše dítě bude milované, kdyby se s námi něco stalo. Ale svědek... jak jsi věděl, že se tě přece jen zeptám?“ Usmíval se, protože Harry zase zrudl. „Doufal jsem,“ špitl mladý kouzelník.

„To je dobře,“ zašeptal Sirius. „Já doufal dvacet let, že tě jednou najdu.“

„Vážně?“ zamumlal v rozpacích. Sirius si ho přitáhl k sobě a hladově ho políbil. „Víš, z čeho mám největší radost?“

„Z čeho?“

„Z toho, že dva nejdůležitější lidi v mém životě mám u sebe. Tebe, Harry, moji ztracenou lásku,“ políbil ho na rty, „a Jamesova a Lilyina syna. Je skoro legrační pomyšlení, že vy dva jste jeden. Jen už na tebe nebudu myslet jako na kmotřence, doufám, že ti to nevadí.“

„Nevadí,“ šeptl Harry. „Já jsem tak šťastný, že tě mám zpátky... Jenom... Vím, žes odpoledne říkal, žes chtěl dítě. Já jen...“

„Jsem šťastný, Harry,“ objal ho Sirius. „Nejen proto, že jsem tě konečně našel a že jsi mi dal své slovo. Miluju tě, ty miluješ mě a výsledek té lásky teď roste v tobě... Musím si na tu myšlenku zvyknout, srovnat se s tím, že budu táta... Je to divný pocit, když si uvědomím, že poslední sex jsem měl před takovou dobou...“

„Já ti to připomenu, neboj,“ usmál se Harry pokušitelsky. „Takovéhle věci nezapomeneš.“

„Proto to neříkám,“ zavrčel Sirius, ale usmíval se přitom. „Jde jen o to, abych si zvykl, Harry. Neznamená to, že bych neměl radost. Těším se na něj.“ Jemně položil dlaň na Harryho bříško, překvapeně zatajil dech, když ucítil, jak se jeho magie napojila a propletla s jinou. Byl to tak... podivný, intenzivní pocit.

„Když jsem ho ráno kontroloval, vycítil jsem ho,“ řekl Harry. „Naše dítě bude silné. Cítil jsem jeho magické jádro.“ Sirius nic neřekl, nenapadalo ho nic vhodného. Jen se usmíval.

 

Po chvíli objímání Sirius opět vstal a zamířil ke dveřím. Harry ho zarazil: „Siri?“

Ohlédl se. „Copak?“

„Jen maličkost,“ řekl Harry a pověsil se mu na krk. Sirius pochopil, sklonil se k němu. Políbil ty horké zvoucí rty, zachvěl se, když Harrymu unikl sten. Přitiskl ho k sobě těsněji. Harry zavrněl a pootevřel ústa. Sirius do nich vklouzl jazykem a hladově si nárokoval každičké místečko. Chvíli trvalo, než se dokázal od těch sladkých úst odtrhnout. Bylo to už tak dlouho... Jeho tělem se proháněla touha, kterou teď ale musel potlačit.

„Bože,“ vzdychl Harry, opřel se čelem o Siriovo rameno. Točila se mu hlava. Sirius se rozesmál tichým štěkavým smíchem.

„Chyběls' mi,“ zašeptal do černé čupřiny.

„Netušíš, jak moc jsi chyběl ty mně,“ odpověděl Harry. Když mu po vlasech přejela velká dlaň, vzhlédl.

„Myslím, že jistou představu mám,“ řekl Sirius a kývl směrem k Myslánce na stole.

„Sakra, musím to uklidit,“ lekl se Harry. „Dej mi chvilku.“

„Tak já jdu napřed,“ navrhl muž. „Přijď za mnou do knihovny.“

„Za chviličku,“ slíbil Harry a začal z Myslánky hůlkou lovit stříbřité nitky vzpomínek.

 

Harry si s uklízením Myslánky pospíšil, spěchal teď dolů do knihovny. Cestou si všiml, že knihy, které nechal ležet na zemi, jsou pryč.

Vešel do knihovny. Překvapilo ho, když tam nalezl nejen svou lásku, ale i Remuse. Viděl ho rád, vzpomněl si na Ronův nápad, aby se to řeklo i jemu. Ale zaskočila ho situace, v jaké je viděl.

Sirius seděl v křesle, se založenými pažemi a netečně sledoval Remuse, který rázoval sem a tam a chvílemi probodával svého pobertovského přítele pohledem. A když vešel Harry, kouzlem za ním zavřel dveře, zamkl a opatřil kouzly proti odposlouchávání.

„Tak povídej,“ vyzval Siriuse napjatým hlasem. „Říkals', že mi chceš něco vysvětlit. I když začínám tušit, čeho se to týká,“ podíval se na Harryho. „Merline, já myslel, že máš rozum, Siriusi!“ vybuchl najednou. Harry si to rychle domyslel, když se zahlédl v zrcadle u dveří. Byl rozcuchaný, s nateklými rty... vypadal jaksepatří zlíbaný. Začervenal se.

„Vadí ti to?“ ozval se Harry. Rychle si uvědomil, na co vlkodlak naráží, souviselo to i s tím zápisem v deníku, z minulých Vánoc. Přešel k Siriusovu křeslu, muž ho chytil za ruku, pevně ji stiskl. Krátce si pohlédli do očí, dorozuměli se rychle.

„Opravdu se ti to tak příčí?“ zeptal se Harry znovu. Podíval se na Remuse, prsty vklouzl pod límec trička, k řemínku, na němž visel přívěsek. „Jak si pamatuju, před dvaceti lety jsi nám to přál.“

 

Remus zalapal po dechu. Vypadal, že se udusí, když Harry stáhl ruku dolů, na krku se mu houpal přívěsek, který velmi dobře znal. Jistou dobu ho vídal...

„Harry... kdes'...“ zakoktal, ukazujíc na přívěsek.

„Sirius mi ho dal před dvaceti lety k vánocům,“ řekl chlapec mírně. „Ukazoval jsem ti ho.“

„C-cože?“ Muž se stále nechytal.

„Remusi,“ Sirius se zvedl, položil mu ruku na rameno a druhou kolem Harryho pasu. „Tohle... je Harry. TEN Harry.“

„Ne, Siriusi!“ Vlkodlak setřásl ruku ze svého ramene. „To jen ty si myslíš, že to je on! Je mu jen podobný, nic víc! Je tvůj kmotřenec, promerlina! Nemůžeš si z něj udělat JEHO!“ křičel na přítele.

„Remy.“

Tichý Harryho hlas a mírný tón jeho vlka trochu uklidnil. Pohlédl na něj.

„Remy, Siri mluví vážně. Já mluvím vážně. Zeptej se na něco. Něco, co můžeš vědět jen ty a Harry z té doby.“

„Dobře, pokud jsi to ty,“ hlesl muž, „tak co jsem ti řekl, když ses mě zeptal, proč nepřijmu jednu z té spousty nabídek na haloweenský ples?“

„Řekls', že když nemůžeš jít s tím, koho chceš, půjdeš radši s kamarádem, s kterým si nebudeš připadat jen jako kus masa.“

„Merline...“ zašeptal Remus nevěřícně. Pak se zhluboka nadechl. „Vysvětlíš mi, jak ses sakra dostal... a proč jsi zmizel?“

„Asi tomu nebudeš věřit,“ začal Harry. Sirius ho postrčil ke křeslu a sám se posadil k němu na opěradlo. „Ale vlastně mě do toho všeho navezl Brumbál.“

 

„Nemůžu tomu uvěřit,“ zašeptal vlkodlak, když Harry po delší chvíli skončil se stručným vysvětlováním. Hlavu složil do dlaní. „Nechápu to. Proč to udělal?“ podíval se na své přátele.

„Brumbál si dělá všechno po svém,“ pronesl Sirius zadumaně. „Bez ohledu na následky. Nevím, proč Harrymu namluvil, že mě musí udržet na té správné straně, já nikdy neplánoval změnit strany... I když jsem mu teď vlastně vděčný, že mi tehdy ovlivnil život, jakkoli na to neměl právo.“

Harry se pousmál a opřel se o bok svého milence.

„Napůl jsme mu vděčni oba,“ přiznal. „Jenže... to jeho ovlivňování se až moc zvrtlo. Změnil jsem původní současnost a to pořádně.“

„Na co teď narážíš?“ nechápal Remus.

„Viděl jsem Harryho vzpomínky, v té původní současnosti jsem na Ministerstvu zemřel,“ sdělil mu Sirius. „Touhle dobou jsem měl být asi tři měsíce pod kytičkama. Harry to změnil dnes v noci.“

„Takže v té minulosti tě Voldemort dostal?“ podivil se Remus.

„Ne.“ To řekl Harry a jeho tváří se prohnal výraz, který vlkodlak rozeznal jako provinilý. Překvapilo ho to. „Siri zemřel mou vinou.“

„To není pravda, Harry!“ vložil se do toho Sirius. „Zabila mě Bellatrix, ne ty!“

„Kdybys za mnou nešel na Ministerstvo...“ Harry se paličatě držel svého.

„Šel bych za tebou kamkoliv!“ vykřikl Sirius. „Abych tam pro tebe prostě byl!“

Remus na ně trochu dojatě a i zmateně koukal. Ti dva se vlastně dohadovali o to, jak moc se mají rádi. A Harry ukončil hádku tím, že se vrhl svému – teď už bývalému – kmotru do náruče.

„Ehm, ehm,“ odkašlal si vlkodlak, „nemám vás nechat o samotě?“

Odtáhli se od sebe. Harry rudý až za ušima, Sirius s očima jiskřícíma radostí. „Ještě to není všechno,“ řekl Harry. Teď zněl rozpačitě.

„Tak povídejte,“ pobídl je Remus trochu unaveně. Těch překvapení už měl až nad hlavu a obával se, že ten největší šok teprve přijde.

„Určitě je ti jasné, že náš vztah... ve škole... nebyl jen platonický,“ řekl Harry. Byl celý červený, oči upíral na své ruce, sevřené v pěst.

„To jsem si domyslel už tehdy, ano,“ přikývl Remus. „Na co narážíš?“

„Pamatuješ moje tehdejší problémy s magií? Víš, jak tu byla minulý pondělí Pomfreyová?“

„Ano, omdlel jsi, bylo ti špat...“ vzpomněl si muž, „...ně...“ Oči se mu rozšířily. „To si děláte...“ Stočil pohled k Siriusovi. Ten zvedl ruce na znamení neviny.

„Hele, nevztekej se na mě. Když jsem tohle semínko zasel, bylo mi šestnáct!“

„Jestli máte ještě něco, vyklopte to radši hned, ať to se mnou sekne najednou!“ oznámil vlkodlak vyčerpaně.

„Chceme se vzít,“ řekl Sirius a na chvilku zrušil krycí kouzlo na Harryho prstenu, aby ho příteli ukázal. „A rychle, aby Brumbál nemohl Harryho a těhotenství nějak zmanipulovat...“

„Chápu,“ zamumlal Remus. „Naštěstí už ti bylo šestnáct, Harry...“ Vstal. „Hádám, že tady chcete najít vhodný obřad, vzhledem k situaci,“ otočil se k regálům a ukázal mávnutím na knihy.

„Přesně to jsme měli v úmyslu,“ kývl Harry. „Napadá tě něco? Potřebujeme najít obřad, kterým můžem obejít Ministerstvo. Abychom nemuseli podávat běžnou žádost, když se tam Sirius teď nesmí ukázat... A až budem svoji, nebude se mezi nás moct nikdo plést, kdyby něco.“

„Určitě se tu něco najde,“ uklidňoval ho Remus. „Když budeme hledat všichni tři, něco najdeme. Ale jak to potom chcete udělat? A kdy?“

„Za týden se vracíme do školy, takže do té doby to musíme stihnout,“ odpověděl Harry. Rychle vstal, vzápětí zbledl, zatápal po opoře, jak se slabostí zapotácel. Sirius ho chytil a usadil zpět.

„Radši zůstaň sedět, Harry. Víš co, já a Remus budeme hledat a ty budeš prohlížet knihy, jo?“

Remus si své přátele s odstupem prohlížel. Musel jim dát za pravdu. Opravdu to byli ti dva chlapci, které spolu vídával ve škole. Rozdíl byl jen v tom, že jeden z nich zestárl o dvacet let. Ale chovali se k sobě stejně. Stejné zamilované pohledy, stejná snaha pečovat o sebe navzájem... Uvědomil si, že doteď ještě pochyboval. Ale když je spolu viděl... nemohl nevěřit.

 

Nakonec Harry poslechl, zůstal sedět u stolku, kam mu Sirius s Remusem snesli pár knih, které se zabývaly sňatky, kouzelnickými svatebními zvyky...

 

Harry odložil už čtvrtou knihu, pojednávající o tradicích v kouzelnických svatbách – dokonce narazil i na tu, kterou zmínil nahoře Sirius, snoubenci skutečně museli vypít pohár medoviny, s několika kapkami krve svého protějšku.

Když k němu o okamžik později dorazil Sirius s jedinou knihou, slaboučkou a v otrhaných deskách, bezmocně se na něj podíval.

Muž, vidouc ten nešťastný pohled, k němu přiklekl a objal ho. Harry schoval tvář do ohbí jeho krku a nasál tu vůni, která ho tak uklidňovala.

„Proč je tak těžké objevit něco, co obvykle dělá lidi šťastné?“ zamumlal. Sirius se hořce uchechtl.

„Protože věcí, za které tvrdě bojuješ, si pak víc vážíš, Harry, tos nás učil ty, vzpomínáš?“ ozval se Remus. Ohlédli se na něj.

„Mimochodem, mám to,“ dodal a zamával tenkou knížečkou. „Je to pravděpodobně jediná možnost, jak se můžete vzít bez souhlasu opatrovníka či rodiče, dokonce nepotřebujete žádné povolení. A Harry má štěstí, že už mu bylo šestnáct, to by byla jediná překážka. Takhle potřebujete jen dva plnoleté svědky. O svázání se postará magie sama.“

„Remusi...“ začal Sirius, vlkodlak kývl. „Jistěže, počítejte se mnou. A ten druhý?“

„Když musí být plnoletý, nemůže to být Ron, Harry,“ uvědomil si Sirius. „Někdo jiný?“

„Nenapadá mě nikdo, komu bych v tomhle věřil,“ hlesl Harry. „Kromě... Poppy!“ podíval se na zvěromága, když viděl jeho široký úsměv, bylo mu jasné, že souhlasí. Usmál se taky.

„Tak, o jaký obřad jde?“ otočil se zase na Remuse.

„Nejde ani tak o zvláštnost obřadu, jako spíš místo,“ upřesnil to muž. „Slyšeli jste o svatbách v Gretna Green?“

„Jo, tam se berou lidi, co nemají zákonný věk pro uzavření manželství... Ale já myslel, že je to mudlovská věc,“ divil se Harry.

„Dávno před mudly se tam brali kouzelníci, Harry. Mudlové to odkoukali a chtěli totéž, protože zákonný věk pro uzavření sňatku u kouzelníků je šestnáct let, co se týče svateb. Pokud splníte jisté body – jako staršího zajištěného partnera, aby se postaral o mladšího, tehdy to nebyl problém, většinou se tam brali čistokrevní, kterým rodiče vybrali staršího partnera. Až později, s vlivem mudlů, se z toho stalo místo pro takzvané svatby na útěku. Nepotřebujete souhlas ministerstva ani nikoho jiného, je to obřad založený na magii, takže nezrušitelný... Ministr by se musel postavit samotným zákonům magie, aby to zkusil, což by mu magie sama nedarovala,“ vyprávěl Remus pobaveně.

„To bych docela rád viděl,“ zabručel Harry.

Sirius se zasmál. Políbil Harryho dlaň, kterou doteď držel a vstal.

„Tak už víme kde a máme dohodnuté svědky. Kdy požádáme Poppy?“ podíval se na svého snoubence. Ten ho ujistil, že na ni vletí hned, jak ho přijde prohlédnout, což by mělo být zítra.

„Tak ještě... KDY?“

„Vesnice je ve Skotsku,“ ozval se Remus. „Je to daleko a odsud se Harry jen tak nedostane...“

„A protože díky Brumbálově rozhodnutí padá i návštěva Příčné, Harry se prostě až do odjezdu nemůže hnout z domu...“ vrčel nespokojeně i Sirius.

„Bradavice jsou ve Skotsku,“ řekl najednou Harry. „Bylo by to blíž, ne? Co kdybych se vyplížil ze školy?“

„To je nebezpečné, Harry,“ pokáral ho Remus. „Kdyby to nebylo tak riskantní, byl by to skvělý nápad. Z Bradavic vede spousta tajných chodeb, stačilo by, sejít se v Prasinkách a pak přenášedlem... nebo se přemístíme,“ opravil se, když viděl Harryho pohled.

„Jiná možnost, jak se rychle a nenápadně vzít, není,“ poznamenal Sirius.

„A já se odmítám vrátit k Dursleyovým, kdoví, co by udělali dítěti,“ zamračil se Harry. „Nebo riskovat, že mi ho Brumbál sebere... Tohle nemůžu riskovat. Uděláme plán, Remy a musíme se ho bezpodmínečně držet. Takže... a co první návštěva Prasinek?“ napadlo ho najednou.

„Vychází na úplněk, to bude problém,“ ozval se Sirius. „Počítal jsem to.“

„Tak první víkend?“

„Prvního září je ve středu. Do víkendu to vydržíte,“ zašklebil se Remus.

„A svatební noc?“ položil Harry otázku s tak bezelstným výrazem, že se Sirius rozchechtal a Remus zrudl. „Co?“ podivil se nevinně.

„To nevím... ehm... Ty se máš kam vrátit, ale aby tam šel Sirius s tebou... A mimo školu... je to už tak velký risk, Harry,“ domlouval mu Remus.

„Na něco přijdeme,“ řekl Sirius konečně. Prohrábl Harry vlasy, pak ho políbil na tvář. „Přečtu si to, třeba mě něco napadne,“ převzal si od Remuse knihu a vyšel z knihovny.

 

Nakonec Harry pomohl Removi uklidit vytahané knížky a vrátil se do pokoje. Umyl se, zalezl do postele a usnul. Emocionální vypětí, spolu s jeho fyzickým stavem ho uspalo tak rychle, že ani nepostřehl, kdy se vrátil Ron.

Zato ale nespal dlouho. Probudil se krátce před půlnocí, díky vzpomínkám, které se Sirim prošel, byl rozrušený a tak se dostavil velice nepříjemný sen. Když se probral, náhle si nebyl jist, co je realita a co sen. Musel se přesvědčit. Vykradl se potichu z pokoje a zamířil do Siriova. Napřed tiše zaklepal... Nic. Srdce se mu sevřelo, ale snažil se strach potlačit. 'Jen spí,' uklidňoval se. 'Určitě jen usnul a tak mě neslyší...'

Sitskl kliku a vešel do místnosti. Nerozsvítil, sotva vešel, všiml si proužku světla pod dveřmi do koupelny. S bušícím srdcem tam zamířil. Nakoukl a oči se mu zamžily. Zahlédl mužskou postavu s tmavými vlasy ve sprchovém koutu, nahé tělo se nastavovalo horké vodě, Harry si všiml tetování na pravém rameni...

Chtěl se stáhnout zpět do pokoje a počkat tam, když se Sirius najednou otočil. Usmál se a natáhl ruku. Harry zrudl, ale vykročil k němu, cestou se zbavoval pyžama. Odložil i brýle na umyvadlo. Sirius ho vtáhl k sobě pod vodu. Harry zalapal po dechu, když ho přitiskl ke studeným kachlíkům a pak na něj natiskl své rozpálené tělo. Nahé tělo.

„Myslel jsem, že už spíš,“ šeptal Sirius a přejížděl mu rty po krku.

Harry zasténal: „Spal jsem... probudil mě zlý sen. Musel jsem přijít... Přesvědčit se, že je to skutečnost a ne sen. To je těma vzpomínkama, co jsme prošli. Udělaly mi v hlavě trochu guláš.“

„Pak je dobře, žes přišel,“ pochválil ho snoubenec. Pak nechal mluvit své rty a dlaně. Hladil to důvěrně známé tělo, připomínal si každý jeho koutek a každou reakci, Harry odpovídal tichými i hlasitějšími vzdechy, a žádostivě sténal, když se Sirius začal věnovat jeho nejcitlivějším partiím. Talentované a neustále protahované dráždění Harryho nakonec dovedlo k bouřlivému vrcholu s hlasitým výkřikem.

 

Chvilku mu trvalo, než se vzpamatoval. Sirius vypadal spokojeně, i když Harry stále cítil dotek jeho vzrušení na svém stehně. Neodolal a sklouzl pohledem níž. Kousl se do rtu, když ho uviděl. Sirius od doby co spolu chodili, značně narostl, jak do výšky, tak co se týče svalů a intimních partií. Přesto se Harry nebál, klesl na kolena a s nebelvírskou odvahou začal Siriovo tělo zkoumat.

„Harry, nemusíš...“ zasténal Sirius a opřel se dlaněmi o kachlíkovanou stěnu. Pod doteky Harryho zručných dlaní mu zbývalo jen přivírat oči slastí.

„Vím, že ne,“ šeptal Harry vzrušeně, „ale já chci... Chci tě, Siriusi...“ Najednou sklonil hlavu a zapojil ústa. Dobře si pamatoval, co se Siriovi líbilo a teď mu dokazoval, že to nezapomněl. Hrál si s ním a to bylo na mladého zvěromága moc. Přitom, jak dlouho s nikým nebyl, nemohl vydržet dlouho. Jeho vrchol přišel snad ještě prudčeji, než u Harryho a stejně hlasitě. Ještě, že si na koupelnu vždycky dával kouzla soukromí... Vydýchával se, aby se vzpamatoval z uragánu, který mu Harry dopřál, pak se sehnul a pomohl chlapci vstát.

Než stačil Harry něco říct, Sirius zaútočil na jeho ústa, vychutnávajíc si Harryho přirozenou sladkost... a trpkou příchuť sebe sama. Mezi polibky mu sděloval, jak to bylo úžasné... S tím Harry souhlasil a odpovídal mu stejně vášnivě. Netrvalo dlouho a byli oba znovu vzrušení. Jejich mokrá těla po sobě klouzala, třeli se o sebe napjatými klíny, touha se zvyšovala, až nakonec Harry zaskučel: „Siriusi, já to nevydržím! Vezmi si mě, hned!“

Když se Sirius náhle odtáhl, otevřel oči. Muž se opíral o stěnu a upřeně na něj hleděl.

„Co se děje?“ zašeptal Harry. Byl zmatený. Znal Siriův milostný apetit, nečekal, že teď přestane... s čímkoliv.

„Harry... jsi připravený?“ zeptal se Sirius. Harry vykulil oči, ale přitakal. „Proč se ptáš?“ zeptal se nejistě.

„Když jsme spolu byli před dvaceti lety... Byl jsem šestnáctiletý kluk. Od té doby se moje tělo dost změnilo, já se změnil... Jsem starší... a ty jsi pořád stejný, mladý, drobný. Navíc musíme dát pozor, kvůli dítěti.“ Harry se zamračil.

„Tím mi naznačuješ, že se mnou nebudeš spát?“ otázal se rázně. „Chceš si mě vzít jen kvůli dítěti?“

„Ne, já s tebou chci spát,“ ujišťoval ho Sirius. „A vezmu si tě, protože tě miluju, Harry!“

„Tak co řešíš?“ nechápal Harry. „Siri, budeme se brát. Miluju tě. Sakra, změnil jsem kvůli tobě realitu a riskoval, že tím zásahem ovlivním jak naši společnou minulost, tak i naše dítě... Chtěl jsem tě zpátky za každou cenu! Myslíš, že jsem nevěděl, co dělám a proč to dělám?“

Sirius se zarazil. Očividně vůbec nepřemýšlel o Harryho zásahu do zákonů času, rizikách a možných následcích. Užasle hleděl na chlapce, který se na něj díval se založenýma rukama, ale ne s hněvem, spíš... s obavami.

„O tomhle jsem fakt nepřemýšlel,“ přiznal muž po chvíli. „Takže moje obavy jsou tak trochu mimo mísu, co?“

„V tuhle chvíli určitě,“ poznamenal Harry. „Chci tě, Siri. Nechceš nechat přemýšlení na jindy?“ navrhl a vzápětí se rozesmál, protože ho Sirius znovu přitiskl k sobě. Harry se prohýbal a svíjel pod doteky milovaného muže, chvílemi zatínal prsty do jeho zad, steny tišily horké polibky. Nakonec žadonil, aby si ho Sirius konečně přivlastnil!

 

Jeho snoubenec nepotřeboval víc povzbuzovat. Rychlým kouzlem si přivolal dózu a nabral si na prsty načervenalý gel. Pak poklekl a znovu pohltil Harryho trčící vzrušení.

Mladík vykřikl a napjal se, když ucítil dotek na svém otvoru. Snažil se uvolnit, aby ho mohl Sirius co nejlíp připravit... Když už mu to připadalo nekonečné, začal svého milence znovu popohánět. Sirius vstal a umlčel ho polibkem. Vzal Harryho do náruče a smýkl jím ke straně, aby se Harry mohl držet... A s nejvyšší opatrností do něj vstoupil. Když Harry zalapal po dechu, zastavil se, i když šílel vášní. Po chvilce se chlapec v jeho náruči uvolnil a on pokračoval, pomalinku a opatrně.

Harry měl pocit, že to trvá věčnost, vzdychal a sténal, když ho po chvíli Sirius cele vyplnil, zavzlykal. Na starostlivý pohled v jeho tváři jen zašeptal: „Jsem v pořádku, pokračuj... Udělej mě zase svým...“ prosil a Sirius mu ochotně vyhověl. Sevřel Haryho pevněji a pohnul se. A znovu. Jak se pomalu pohyboval, cítil, jak Harryho mužství mezi jejich břichy ještě víc tuhne, pohyby jejich těl proti sobě jej masírovaly a z Harryho rtů unikaly nádherné zvuky.

Harry se jednou rukou držel držáku na ručníky a druhou objímal kolem krku Siriho, nohy zkřížené za jeho zády. Jeho mysl vířila ve žhavém víru, už dávno nedokázal myslet souvisle, jen lapal po dechu. Vnímal ten oheň ve svém těle, rozkoš bouřila v každé buňce... Každým Siriovým pohybem se přibližoval k extázi. Sevřel ho pevněji a snažil se zrychlit vlastní pohyby, Sirius jako v odpověď vyrazil do útoku... I přesto měl Harry pocit, že se drží trochu zpátky. Zesílil stisk svých nohou a zasténal: „Siri, víc... Ještě víc...“

Sirius prudce přirazil, až Harry zanaříkal a udýchaně mu sdělil: „Musím být opatrný, lásko... ať neublížím dítěti...“

„Dítě je v pohodě,“ namítal Harry a zavrtěl se, aby ho nějak přiměl ztratit kontrolu. „No tak, Siri... víc... prosím...“ A vzápětí hlasitě vykřikl, Sirius pronikl hlouběji a změnil rytmus. Každý pohyb zpět byl náhle pomalejší, aby vzápětí prudčeji přirazil a polechtal přitom jistou citlivou uzlinku. Pomalu a prudce. Harry vzlykal rozkoší a měl pocit, že se roztéká blahem.

Sirius si uvolnil jednu ruku a obemkl dlaň kolem Harryho opomíjené tvrdosti. Hlasité zvuky, kterými Harry už chvíli nešetřil, utlumil svými ústy. Netrvalo dlouho, a jeho mladý snoubenec mu vykřikl do úst a zatřásl se. Jeho ruku pokryla horká bělavá tekutina a Harry sténal, tak rozkošně... Počkal, až se uvolní, objal ho a začal se znovu pohybovat, zatímco Harry ho dychtivě líbal. Na vlastní vrchol nemusel čekat dlouho, Harry mu fikaně pomáhal, rytmicky svíral vnitřní svaly, dokud Sirius sám nevytryskl v rozkoši do jeho nitra.

 

Když se opatrně oddělili, klesli na zem, stále se objímali a líbali, líně a opatrně, jakoby si něhou chtěli vynahradit tu předchozí dravou vášeň. Trvalo jim pár minut, než se sebrali a vstali.

Sirius zabalil Harryho do osušky, došel pro Hojivou mast a přiměl ho, aby se otočil a předklonil. I přes unavené námitky Harryho pečlivě prohlédl a natřel mastí citlivý vstup. Pak osušil i sebe a společně se odpotáceli do postele. Sirius si s poslední souvislou myšlenkou nařídil na hůlce buzení a objal snoubencovo nahé tělo, které se k němu přitulilo. Usnuli skoro okamžitě, vyčerpaní, ale šťastní.

<<                                                                         >>

 

Komentáře: 20.Co bude dál?

:-)

Achája | 01.03.2018

Ííííí, to je paráda:-) Pěkné znovu shledání a navrácení do správných kolejí. Kéž by jim ten nerušený klid vydržel:-)
Trochu s ebojím co Hermiona vyváděla s Ronem a co Brumbál...

....

Kilia Ice | 01.03.2018

Milujem túto časť. Je fakt božia a ja len dúfam, že sa nič nepokazí. Teším sa na pokračovanie :D

Nomom | 27.02.2018

Brumbál - Manipulativní hajzl
Sirius a Harry - Sladcí snoubenci
Remus - Chvíli se choval jako páko (i když se mu nedivím)
Těším se na pokračování této úžasné povídky.

no, páni!

sisi | 26.02.2018

Tak tomu říkám žhavý závěr kapitoly. Lámu si hlavu, jak to bezpečně zvládnou s tou tajnou svatbou, určitě se do toho zaplete jak Snape, tak Gudgeon, něco praskne a Brumbál bude jiskřit očima a mračit se. :>( Ale ještě pořád je tu zlatá madam Poppy , třeba ji něco napadne a bude to fungovat.
Moc se těším na pokračování, jestli ještě nějaké bude, protože jsme evidentně u posledního řádku tabulky. Dík za všechna slova a písmenka, povídka je moc pěkná, hlavn tím, že určitě skončí dobře.

...

Profersor | 26.02.2018

Teda. Vypadá to nadějně. Snad to dobře dopadne a Ron se nebude zlobit, že musí být svědkem někdo jiný.

Jedna věc mi ale vrtá hlavou. Jak to, že Remus Harryho nepoznal jako první a jako první nevěděl o jeho těhotenství? Vždyť je vlkodlak a o vlkodlacích se všude říká, že mají vysoce vyvinutý čich...

Moc pěkná kapitola.

Záznamy: 1 - 5 ze 5

Přidat nový příspěvek

Anketa

Líbila se vám tato kapitola?

Ano (20)
100%

Ne (0)
0%

Mohlo to být lepší (0)
0%

Celkový počet hlasů: 20