16.Skandál v rodinném kruhu

Ráno Harryho probudily nepříjemné pohyby žaludku. Bylo brzo, když vyletěl z postele na toaletu, Ron spal jak dřevo. 'Pitomý nevolnosti,' brblal v duchu, když se vrátil do ložnice. Vytáhl si z kufru malou ampulku a vypil ji. Děkoval v duchu Poppy, že ho tak zásobila. Když ho informovala, že nevolnosti by mohly zmizet kolem čtvrtého až pátého měsíce, jen zoufale zasténal. Byl teprve ve čtvrtém týdnu, proboha! Nevěděl, jak to bude zvládat ve škole, nechtěl se svěřit řediteli, jak mu radila ošetřovatelka, že by to bylo rozumné... Nemohl, teď když znal pravdu o ředitelově zásahu do jeho života. Vzpomínky, které mu byly vráceny, dokazovaly, že Brumbálovi nemůže důvěřovat. A když si Harry představil, že by nejspíš manipuloval s jeho dítětem, když se věčně motá do života jemu... Ne, tohle svému děťátku neudělá.

 

Znovu se zachumlal do přikrývky a přemýšlel.

Bude to mít těžké, sám. Možná by pomohlo třeba se svěřit Remusovi, který mu byl po Siriovi v minulosti nejbližší... No, tenhle nápad si nechal pro strýčka Příhodu, nikdy neví... Momentálně měl strach, jak to bude zvládat při vyučování... Poppy mu řekla, že by se měl vyvarovat výroby Lektvarů a náročných kouzel. Magie v první řadě se bude starat o stav dítěte a tím pádem nedovolí Harrymu použít nadměrné množství síly, pokud by to dítě ohrozilo. Ustalovač magie, který teď musí Harry brát, sice jeho magii znovu vyrovnal, ale stačí málo, aby zase začala haprovat...

Povzdechl si. Fakt to nebude lehké. Jen sám, s dítětem. Neví, nakolik může v téhle situaci někomu z přátel věřit. Nemůže věřit Brumbálovi. Ještě něco a začne si zoufat.

'Kéž by tu byl Sirius,' pomyslel si smutně. Otočil se na záda a položil si dlaně na břicho. 'Budeme to muset zvládnout spolu sami, prcku,' mluvil v duchu k malému. 'Nemůžu se znova vrátit do minulosti, ten Obraceč má Brumbál... Mít obraceč, zachránil bych Si...' Harry se zarazil. Široce rozevřel oči, jak se mu vybavila vzpomínka...

'Obraceč strýčka Alpharda. Sirius našel nějaký Obraceč... Měl ho. Bude tady?' pomyslel si a odhodil přikrývku. Jeden pohled na Rona, musí být potichu, aby ho nevzbudil. Pak zamířil ke svému kufru. O tom Obraceči četl v deníku. Zadoufal, že o tom Sirius psal víc.

 

Chvíli divoce listoval, dokud nenašel hledaný zápis.

Dobře. Sirius ho opravdu našel... Napsal do deníku zmínku o tom, kde hledal a kde nakonec našel. Ale už tam sakra nebylo, kam ho uložil! Může být v trezoru? Harry věděl, že Sirius mu všechno odkázal, majetek, nemovitosti, titul Lorda... Ale na to všechno dosáhne, až mu bude sedmnáct. A tou dobou už bude i jejich maličké na světě. 'Všeho toho bych se vzdal,' pomyslel si s pohledem na fotku jich dvou. 'Jen kdyby ses ke mně vrátil, Siri... K nám.' Srdce mu z toho usedalo. Najednou se mu chtělo hrozně brečet, uvědomil si, že s ním nejspíš začínají třískat hormony... Pro teď se jejich vlivu podvolil. Tiše se rozvzlykal a zabořil tvář do polštáře.

 

Ron se probudil trhnutím. Měl pocit, že slyší něco jako pláč... Podíval se směrem k Harryho posteli, že se zeptá, jestli to slyší taky... Nemusel říct ani slovo. Jeho nejlepší přítel ležel zhroucený v peřinách a ramena se mu chvěla. Bylo to jako rána palicí. Napadlo ho jen: 'Proboha, začne to nanovo...', majíc na mysli ty dny, kdy Harry jen bloumal po domě, zavíral se sám a odmítal s kýmkoli mluvit, odmítal jíst a ztrácel se jim před očima. Nebrečel v jejich přítomnosti. Ale občas, když ho zahlédli, bylo to na něm znát.

Nevydržel to. Vstal, přešel ke kamarádovi a položil mu dlaň na rameno.

 

Harry sebou škubl, zvedl k Ronovi uslzenou tvář.

„Harry,“ zašeptal zrzek tichounce. Nevěděl, co říct, jak se vůbec zachovat, s utěšováním fakt neměl zkušenosti. Tak jen palcem přejížděl po kamarádově rameni, ve snaze ho uklidnit.

 

„Nechtěl jsem tě probudit,“ zachraptěl Harry a pomalu se posadil. Žaludek se mu už nehoupal, lektvar zabral skvěle. Teď se jen trochu styděl, že je tak rozhozený, že fňuká jako holka. Nevědět, že je to vlivem hormonů, propadl by se studem.

„Promiň, Rone.“

„To je dobrý, stejně už je čas vstávat. Už je ti líp?“

Harry přikývl. „Díky, že se tak staráš, Rone.“ Na okamžik zatoužil se svěřit... Ale nemohl, Ronova mysl je nechráněné zrcadlo, zvlášť před někým, jako je Brumbál... I když bude potřebovat něčí oporu... Hlavně ve škole.

„Jsme přece kámoši, Harry. Nejlepší. To je v pohodě.“ Ron se zvedl, že půjde do koupelny, Harry ho pohledem sledoval... Vtom řekl: „Rone, sedni si, prosím tě. Musím ti něco říct.“ Zrzavý mladík se ohlédl, napřed chtěl namítnout, že to snad počká po sprše, ale když viděl Harryho vážný a podivně rozhodný výraz, spolkl námitky a sedl si k němu na postel.

„Něco se stalo?“ zeptal se opatrně.

Harry přikývl. Zpod polštáře vytáhl hůlku, seslal na dveře zamykací kouzlo a pak rozprostřel kolem kouzla soukromí, jak ho naučil ještě v minulosti Sirius...

„Pamatuješ ten večer, jak tu byl na schůzi Brumbál... Já se ráno na to složil.“

„Pamatuju. Proč? Večer se něco stalo?“ Harry znovu kývl.

„Brumbál za mnou přišel do knihovny. Vzal mě do ředitelny a tam mi vysvětlil, že potřebuje, abych v minulosti něco změnil. Dal mi Obraceč času a poslal do... doby, kdy byli rodiče v šesťáku.“

„To si děláš srandu, že jo?“ zasmál se Ron. „Netušil jsem, že máš takovej smysl pro humor.“

„Byl jsem tam půl roku, než mě zničehonic poslal zpátky. A s někým... jsem tam chodil.“

Rozesmátý chlapec zvážněl. Chvíli se příteli díval do očí... Pak zamumlal: „Do Merlinových sepraných gatí, ty mluvíš vážně...“ Chvíli mlčel. „Tak proto odmítáš Ginny? Máš rád tu holku z minulosti? A znám ji?“

„Znáš, Rone... A není to holka.“

„Jak to mys... Tys chodil s klukem?“ oči se mu rozšířily pochopením. „No, tak to má Ginny tak jako tak prohraný. A dál?“

Harry se zhluboka nadechl. „Já... chodil se... Siriusem.“

„Se Siriusem? Ale tos přece věděl, že je tvůj… teda budoucí, že jo... ale stejně.“

„Kdybys ho znal zamlada, Rone...“ zasnil se Harry. „Jeho prostě nešlo nemít rád. Tak nějak jsem do toho prostě spadnul.“

„Takže teď je to pro tebe ještě horší,“ pochopil Ron. „Když už tu není.“

„Jo... Jenže já to nejdřív nevěděl. Po návratu mi ředitel zablokoval vzpomínky. Nejspíš je chtěl úplně vymazat, ale moje magie je chránila, protože...“ tady se Harry odmlčel, netušil, jak tohle může Ron vzít, i když přes fakt, že jeho nejlepší kámoš je gay, se přenesl rychle...

„Protože?“ vyzvídal Ron jemně.

„Protože láska není to jediný, do čeho jsem spadnul,“ odpověděl Harry. „Já... já čekám dítě, Rone.“

„A proto je ti blbě,“ usoudil zrzek a odmlčel se, jako by mu až teď došlo. „Ty bláho!“ vyjelo z něj najednou. „Teda, Harry... Dítě? Ty jo, to je... No teda! Jasně, proto ten zákaz lítání... To je v pohodě, Harry, to se zvládne... Chceš si ho nechat, hádám. Kdybys nechtěl, ani bys mi to neříkal, že jo. Páni,“ brebentil Ron naprosto ohromeně a Harry na něj užasle koukal.

„Už víš, co to bude? Jak dlouho vlastně jsi... A kdo všechno to ví?“

„Teď končím první měsíc...“ odpověděl Harry. „Je brzo na to poznat, co budu mít, ale vlastně je mi to jedno. Je to moje a Siriho dítě, budu ho milovat stejně... Ví to Pomfreyová, ta mi to řekla... Já netušil, proč je mi zle. A Dobby, ten to na mně jednoduše nějak poznal. Oba složili přísahu o mlčení. Chci tě poprosit...“

„Jasně, Harry, mlčím jako hrob,“ ujistil ho kamarád. Z vlastního stolku vzal hůlku a zvedl ji k přísaze. „Já, Ronald Bilius Weasley přísahám na svou magii, že udržím tajemství svého přítele Harryho Jamese Pottera, dokud mi sám nedovolí ho prozradit.“

Jemný vír magie, který se prohnal jejich pokojem, Harrymu prozradil, že se nemusí bát prozrazení. Na moment zavřel oči. Jako u Dobbyho, i teď ho ohromilo, jak snadno se jeho přítel zavázal k mlčení. Harry pochopil, že to je opravdové přátelství.

„Harry? Je ti zase blbě?“ ozval se starostlivě Ron.

„Ne, to je dobrý,“ zavrtěl Harry hlavou. „Chceš se ještě na něco zeptat?“

„No,“ tady Ron zauvažoval, „například... vysvětli mi, cos to vlastně měl udělat v tý minulosti?“

„Brumbál tvrdil, že Sirius jednu dobu zvažoval, že přejde na temnou stranu... tak abych ho prý udržel svým přátelstvím na straně světla. Jenže mám pocit, že to není pravda, jak jsem Siriho poznal, tak mi přijde, že důvod bylo něco jiného a on mi to nehodlal prozradit. Vůbec ty jeho důvody nechápu.“

„Třeba na to časem přijdeme,“ uklidňoval ho Ron. Harryho zahřálo to MY, ulevilo se mu, že si má o své věci s kým promluvit, že na to prostě není úplně sám...

„Pak mě taky zajímá, jak sis vzpomněl. Říkals', že se ti ředitel snažil vzpomínky vymazat.“

„Magie už chystá moje tělo na dítě. Tak se snažila ochránit vzpomínky, který s ním souvisí. Nejspíš proto byly jen zablokovaný. A Snape mi pomohl je odblokovat, když jsem ho požádal o pomoc.“

„Snape?!“ vzkřikl Ron. „On to ví? Jeho si nejmenoval!“

„Dal mi vzpomínku na náš rozhovor a svou pomoc, neměl by si nic pamatovat,“ uklidňoval ho Harry. „Řekl jsem mu, že nikomu nedovolím, aby moje dítě ohrozil.“

„No dobře,“ mračil se Ron. „Když myslíš, že to stačí... Ale pořád nechápu, co tím Brumbál sleduje. Napřed tě pošle do minulosti, pak ti vymaže paměť... Myslel jsem, že tě má rád a tohle by ti neudělal.“

„Jo, je to docela šok,“ povzdechl si Harry. „Jasný je jedno, nemůžu mu věřit.“

„Tím pádem ani já,“ přidal se Ron. „Kdoví, jak moc dobře to vlastně myslí... Dám si na něj majzla.“

„Hlavně si dej pozor na to, co si v jeho přítomnosti myslíš,“ upozornil ho Harry. „Mysli na něco neškodnýho, famfrpál, nebo jídlo, nebo holky, to ho snad odradí od toho, aby ti lezl do hlavy. Já mám pořád pocit, že na mě zkouší Legilimens.“

„Dám si pozor,“ slíbil Ron. „Tak, já si skočím do koupelny a půjdem na snídani. Teď musíš jíst za dva...“ zašklebil se na svého nejlepšího přítele a vypadl z pokoje.

Harry se taky spokojeně zašklebil a převlékl se. Umyl se už předtím, tak teď na sebe jen hodil oblečení... a zvažoval, jestli Ronovi řekne o Obraceči. Nakonec, mohl by mu pomoci... A ještě jednou prohledá Siriho pokoj.

 

Když se o pár chvil později vrátil Ron s vlhkými vlasy, něco ho napadlo.

„Rone? Rád bych tě o něco požádal,“ oslovil přítele. Ten se překvapeně otočil a přikývl. Merlinví, že pro kamaráda udělá všechno, když to dokáže, zvlášť teď, když ho Harry tolik potřebuje. „Cokoliv, kámo,“ kývl.

„Ještě sice nevím, co to bude,“ usmál se Harry a položil ruce na život, „ale budu pro něj potřebovat kmotra. Byl bys ochotný...“

Ron se zatvářil vyjeveně, Harry trochu znejistěl. Přehnal to?

„Ty... myslíš... kmotr... já?“ breptal mladík, Harry přitakal.

„To ti nevadí, že nic nemám? Sirius byl bohatý kmotr, Weasleyovi nic nemají...“

„Mně přece nejde o majetek, Rone...“ namítl Harry. „Kdybych mohl vyměnit všechno, co mi Siri odkázal a co mám po rodičích, za to, aby se vrátil... Ne, já chci pro svoje dítě někoho, kdo je věrný přítel, dokáže ho ochránit, když by mu něco hrozilo, kdo ví, co znamená rodina a uměl by mu dát lásku, kdyby se mi něco...“ Teď se Harryho oči opět naplnily slzami, Ron k němu přistoupil a trochu rozpačitě ho objal.

„No, no, taťko,“ poklepal ho po rameni a Harry se i přes slzy rozesmál. „Jestli mě opravdu chceš, bude mi ctí, jít tvýmu prckovi za kmotra. Hlavně mu ale nedávej jméno Bilius. Věř mi, já si s tím užil svoje.“

„Budu si to pamatovat,“ zašklebil se Harry a otřel si oči. „Jméno ještě nemám. Na to je dost času, budu teprve ve druhým měsíci.“

„To uteče jako voda,“ upozornil ho Ron. „Tak jdem, ať nám ostatní něco nechaj', na schodech jsem viděl dvojčata.“

Harry sice neměl kdovíjakou chuť k jídlu, ale něco sníst musí, nehledě na to, že onen vyrovnávač magie musí něčím zajíst.

Ron se stále držel po jeho boku, když se kolem nich na schodech prohnala Ginny a snažila se dělat, že Harryho nevidí – zřejmě byla stále uražená – zachytil ho, aby nesletěl ze schodů. „Budu jí muset promluvit do duše, aby tě nechala být,“ poznamenal tiše. „Kdyby věděla, že jsi na kluky, možná by se vzpamatovala. Proč jsi jí to neřekl?“

„Nenapadlo mě to,“ zamumlal Harry. „V posledních pár dnech toho na mě bylo krapet moc najednou. Není to proto, že bych jí chtěl vodit za nos.“

„Já vím,“ poplácal ho Ron po rameni. „Jestli chceš, já jí to řeknu. Možná to vezme líp.“

„Myslíš?“ zapochyboval nastávající otec a zamířil ke dveřím do kuchyně.

„Nemusela by ti to věřit, co kdyby ji napadlo, že se jen vymlouváš?“ šeptl mu Ron před vstupem do kuchyně.

 

„Dobré ráno, chlapci,“ řekla Molly Weasleyová s úsměvem. „Jak se dnes cítíš, Harry?“

„Líp, děkuju,“ usmál se Harry. Šel se posadit ke stolu, Remus sklopil noviny a usmál se na něj. „Ahoj, štěně,“ pozdravil ho. „Opravdu je ti líp?“ Harry přikývl a usedl vedle něj. Harry si ani nevšiml, že se na židli po jeho pravici žene Ginny, dokud ji neobsadil jeho nový bodyguard – Ron. Postavil před kamaráda plně naložený talíř. Pár palačinek s ovocem, tousty, vajíčka, šunka...

„Neblázni, Rone, tolik toho nemůžu sníst!“ bránil se Harry, ale sáhl po vidličce.

„Od každého něco,“ přikázal mladý Weasley vážně, ale bylo vidět, že mu koutky cukají. „Hodně jsi shodil, Harry, teď bys měl začít pořádně jíst. Pomfreyová nechala u mámy rozpis, co můžeš a co bys měl jíst, abys zesílil.“

„V tom má Ron pravdu, Harry, potřebuješ zesílit,“ řekl vlkodlak vemlouvavě. „Mysli na své zdraví.“

Harry se na něj usmál a načal své palačinky. Kuchyně paní Weasleyové byla něco jiného než uboze omezená kuchařská fantazie tety Petunie (ne, že by měl mnoho možností k jejímu ochutnání), dokonce i bradavičtí skřítci by se od ní mohli leccos přiučit. Ne ve všem, ale mohli by.

 

Dokázal sníst většinu, ale jeho žaludek byl natolik scvrklý a nezvyklý jídlu, že do sebe prostě nenacpal všechno. A z nějakého důvodu neměl ani nejmenší chuť na dýňový džus. Docela ho překvapily jiné chutě. Když se Ron zvedal, že si přidá párky, které ležely na pánvi, požádal ho o sklenici mléka.

Po snídani se i s mlékem a talířem sušenek, které ulovil Ron, odebral do knihovny. Tam si spolu zalezli do koutku a kryti tišícími kouzly mluvili o Harryho plánech a podobně. Napřed probrali školu. Ron Harrymu schválil odchod z týmu, aspoň po dobu těhotenství. Pak se ho zeptal na jeho kouzelnického opatrovníka. Z toho byl Harry trochu zmatený: „Já přece nejsem mudlorozený, nepotřebuju ho... Ne?“

„Ale vyrostl jsi mezi mudly, proto potřebuješ v kouzelnickém světě zástupce. Za normálních okolností by to byl kmotr, ale... Sám víš, jak to je.“

„Remus je zástupný kmotr, i když ne oficiálně,“ namítl Harry.

„Jako vlkodlak nemůže být oficiální kmotr, ani opatrovník, Harry. Vlkodlaci teď nemají skoro vůbec žádný práva. Hermiona říkala, že v posledním roce se to ještě zhoršilo.“

„Od doby, co se dostala k moci ta růžová ropucha,“ souhlasil Harry. Něco málo o tomto problému si přečetl v novinách. Byla to pravda, za všeobecně zhoršenou situaci magických bytostí mohla jistá Dolores Umbridgeová...

Harry si povzdechl. 'Pitomá baba. Kdyby nebylo jí... nestala by se spousta věcí.'

„Ale vsadím se, že to Remus ví, kdo je tvůj opatrovník. Zkus se ho zeptat,“ poradil mu Ron. Potom mu Harry řekl o svém plánu na záchranu Siriuse. No, plánu... Nápadu. Z toho byl zrzek trochu nervózní, ale i tak souhlasil, že mu případně pomůže. Slíbil, že při úklidu se bude koukat všude a teď si rozdělí hledání. Harry se vrátil do Siriova pokoje, Ron zalezl do toho, který uklízel naposledy a pečlivě hledali.

 

Nejdřív Harry pořádně, kousek po kousku prohlédl skříň, protřepal oblečení, dokonce prohrábl kapsy... V těch objevil dva váčky s celkem 169 galeony, asi 30 srpci a spoustou svrčků, které se ani nenamáhal počítat... Kromě toho několik kapesníků, hodně staré Bertíkovy fazolky (ty rovnou vyhodil) a jedny zašlé hodinky. Pak znovu přišel na řadu Siriho starý školní kufr. Tehdy ho prohledával dost ve spěchu, mohl něco přehlédnout... Vděčný, že si během vyhledávání kouzel o ochraně tajemství přečetl i něco o odhalovacích zaklínadlech, teď rovnou jedno využil.

„Tectumque Revelare*,“ zašeptal a hůlkou opsal kolem sebe kruh. Teď kouzlo zahrnovalo celý Siriův pokoj. Stříbrný paprsek, který vyšel z hůlky, chvíli setrval ve vzduchu, pak pomalu klesl k zemi a jak klesal, vytrácel se... když náhle znovu zesílil, rozzářil se a na jednom místě se zastavil. Přímo nad hlavou postele, zmizel ve stěně. Harry na to místo chvíli zíral. Visel tam obrázek, fotografie několika zvířat. Harry si na to pamatoval, fotil je Pettigrew... O jednom úplňku, když byli na té mýtině, kde se Sirim přišel o svou nevinnost. Nebylo to ani tak moc dlouho poté.

Chvíli se na obrázek díval, vypadalo to trochu zvláštně. Statný jelen po boku vlkodlaka, zatímco černý pes seděl vedle krásného pantera, který se o něj mazlivě otíral. Pousmál se ve vzpomínce. Pak zatřepal hlavou, aby se vzpamatoval a opatrně rámeček sňal. Zamračil se při pohledu na prázdnou zeď. Nevypadala, že by tam něco, cokoliv, bylo. Ale protože byl pamětliv, že je a Sirius taky byl, kouzelník, rozhodl se něco zkusit.

Přitiskl dlaň na stěnu a pronesl: „Přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti.“ Místo se okamžitě rozzářilo a zeď v tom místě zmizela. Byl tam výklenek a něco velkého v něm, ale dík posteli Harry pořádně neviděl. Slezl, mávl hůlkou a lůžko se odsunulo. Konečně na to viděl.

 

Bylo to hodně velká a těžká truhlice. Trochu připomínala tu truhlu, jakou měl Remus Lupin ve škole na bubáka, ale vypadala zdobněji, zámožněji a byla větší. Bylo znát, že ji vlastnil bohatý muž. Ale Harry tušil, že takový poklad, jako zlato a drahé kamení, tam nejspíš není. Největší poklad, o jaký by teď stál, je Obraceč času. Pořádně se podíval, tak si všiml, že na zámku leží kovový lev. „Skvělý, nemám klíč,“ zamumlal. Povzdechl si a zkusil víko nadzvednout,vzápětí se Harry lekl, protože zvíře na víku ožilo, zamrskalo ocasem a ohnalo se po něm tlamou. Nečekal to, tak víko stále držel a kovový lev ho kousl do palce. A co vůbec nečekal, bylo, že víko zasyčelo a cvaklo. Lev znovu znehybněl.

Harry překvapeně sklopil oči ke své ruce, na palci mu krvácela drobná ranka. Nechápal. Ale očividně se mu povedlo truhlici otevřít, tak neváhal. Zvedl víko a nahlédl dovnitř. Truhlice byla zřejmě opatřena archivačním kouzlem, na ničem, co bylo uvnitř, nebylo znát, že to tam je dlouho. Úplně navrchu ležela malá skříňka, čtvercová, vyřezávaná. Jakkoli tomuhle Harry nerozumí, napadlo ho, jestli to není šperkovnice. Neodolal a podíval se.

Byla to šperkovnice. Obsahovala jediný šperk, prstýnek. Stříbrný kroužek byl propleten drátkem ze stejného kovu a po celém obvodu bylo vsazeno několik malých smaragdů. Jak si Harry všiml, byly stejného odstínu, jako jeho oči. Bylo to jen hádání, ale tak nějak tušil, komu byl ten krásný prsten určen... Nadechl se a zavřel skřínku. Uložil ji zpět a hledal cokoli, co by mohlo být schránkou pro Obraceč Siriho strýčka Alpharda.

 

Po hodině hledání, zoufalý a bezmocný, vzdal. Stavil se v koupelně (samozřejmě, že úkryt s truhlicí znova zakryl), umyl se a osvěžil a vrátil se do pokoje. Pár minut poté se ozvalo zaklepání na dveře a vešla Ginny. Zavřela za sebou a upřela na Harryho vřelý pohled se svůdným (její názor) úsměvem.

„Nemyslíš, že bysme si měli promluvit?“ navrhla.

„Nemyslím, že máme o čem, Ginny,“ zavrtěl hlavou Harry. Blížila se doba oběda, překvapivě začínal mít hlad... A doufal, že ho Ronova malá sestřička nebude otravovat dlouho. Měl sto chutí se na chvíli natáhnout...

„Já myslím, že ano,“ řekla dívka rázně, po úsměvu náhle ani památky. „Myslíš, že mě můžeš vodit za nos?“

„Nic takového nedělám, Ginny,“ řekl Harry líně. Opravdu začínal být unavený.

„Ale ano!“ rozčertila se. To se mu nelíbilo. Rozčilující hysterka bylo to poslední, co kolem sebe potřeboval... A jak se zdá, nelíbilo se to ani dítěti. Ne že by to přímo bolelo, ale kolem místa, kde jeho malé rostlo, prostě cítil jisté nepohodlí. Posadil se na posteli, tak aby se mohl opřít a složil si ruce na břiše. Pak se podíval rusovládku, která stála uprostřed pokoje a rozčíleně opakovala: „Děláš to, Harry a já mám dojem, že tě to baví! Nejdřív jsi pořád s Ronem a Hermionou a vůbec mě mezi sebe nevezmete, pak si začneš s tou husou Changovou, myslíš, že nevidím, jak se mi vyhýbáš? Ale tady se mi nemůžeš vyhýbat věčně. V tomhle domě ne, Harry. Musíme si to mezi námi vyjasnit. Teď s nikým nechodíš. Proč to nezkusíš se mnou?“

Je fakt, že to Harry napůl čekal, přesto ho překvapilo, že to prostě řekla. A ještě víc to, že pokračovala: „Se mnou by ti bylo dobře. Budu ti oporou, moje rodina tě přijala už dávno... A ty věci, které jsou mezi dvěma lidmi... Vím, že v tomhle ohledu nemáš zkušenosti, ale nevadí mi to, já tě budu ráda učit...“ Poslední dvě věty už Harry slyšel jen vzdáleně. Tak rychle sklouzl do vzpomínek...

První, nečekaný polibek od Siriho... A ty ostatní. Jejich mazlení... Kradli si každou chvíli, kdy mohli být spolu. První milování. Tak nádherné. Stejně jako každé další. Každé ráno, kdy se probouzel v jeho horké náruči...

Harry přivřel oči, ani nevěděl, jak zasněný výraz teď má...

Najednou se vzpamatoval, zvážněl. Podíval se na Ginny, zmatenou, že se jí nedostalo očekávané odpovědi a řekl: „Promiň, Gin, ale ne. Nic mě učit nemusíš, to o čem mluvíš, dobře znám. A to, co mi nabízíš, nechci. Já jsem submisivní typ. Potřebuji někoho, kdo se bude starat o mě, ne o koho se musím starat já. Potřebuji oporu, to ano, ale ne takovou, jakou by pro mě byla žena. Pochop, já budu v páru na ženském místě, ne naopak. A pokud se kdy ožením, bude to s mužem. Nebudu popírat sám sebe, Ginny. Nechci tě klamat, tak ti to říkám na rovinu. Nechci holku. To jsem pochopil už před půlrokem. Jsem na muže. Nemusí se ti to líbit, nemusíš mi věřit... Ale smiř se s tím.“

Dívka jen zírala. Otvírala a zavírala pusu, jak chtěla něco říct a ohromení jí nenechalo slova... Pak potřásla hlavou. „To není možné,“ zašeptala. „Někdo jako ty nemůže být... Ne. Jsi příliš mocný, příliš důležitý! A... musíš mít potomky! Chceš přece děti, ne?“

Harry se usmál. „Tohle už není tvá starost, Ginny. Koukej, mám tě rád, ale jsi pro mě jako sestra. Nedokážu tě vidět jako holku... Nehledě na to, mě holky vážně nepřitahujou. U Cho... to bylo něčím jiným.“

„Dám ti trochu času,“ pronesla najednou chladně. „Promysli si to. Máš... zmatené hormony, možná ti jen připadá, že se ti... fuj... líbí kluci. Až se vzpamatuješ, znova si promluvíme. Ty musíš být na holky!“ dupla si a otočila se k odchodu. Lekla se, když se podívala do tváře svému staršímu bratrovi.

„Když ti říká ne, tak ho nech na pokoji,“ napomenul ji ostře a Ginny lapla po dechu. „A jdi za mamkou, hledala tě.“ Po těch slovech Ron vešel do pokoje a zamířil k Harrymu. Sklonil se k němu a něžně ho políbil na rty. Za jeho zády se ozvalo nové zalapání po dechu a pak vzlyk. Pak třeskly dveře.

„Co to bylo?“ zeptal se Harry, když se Ron odtáhl. Ginny už byla pryč, tak mohl Ron říct: „Tomu se, kámo, říká, nejvyšší oběť. Chráním svýho nejlepšího přítele před svou sestrou. Tohle by mi nikdo neuvěřil. Ale doufám, že Miona jo. Já fakt nejsem ve tvým týmu, Harry.“

„Co se dá dělat,“ protáhl Harry zklamaně tvář. „Ale holky maj' štěstí, byla to pěkná pusa.“

„Copak, ještě by sis dal?“ zlobil ho Ron a vstal. „Našel jsi něco?“

„Ne to, co bych rád,“ řekl posmutněle Harry a jeho nálada poklesla. Vtom se ozvalo nové zaklepání na dveře a Ron si duchapřítomně sedl zase k Harrymu.

„Dál?“ ozval se Harry, netušíc, co můžou čekat.

Dovnitř vpadli dvojčáci. Pusy rozchechtané od ucha k uchu, každému z jednoho ucha viselo Ultradlouhé ucho.

„Je to pravda?“ začal George.

„Opravdu to náš malej bráška dotáhl na partnera Chlapce, který přežil, aby zlomil srdce naší sestry?“ přidal se Fred. Harry zasténal a opřel se, až mu hlava klepla o stěnu.

„Pojďte dál,“ pozval je Ron. Když byli kluci uvnitř, zamkl a seslal kolem Ševelissimo.

„Není to pravda, rozhodně ne tak, jak si myslí Ginny,“ vysvětlil svým bratrům. „Když jsem přišel, Harry zrovna Gin vysvětloval, že s ní nemůže chodit, protože je na kluky. Já ho v tom jen... podpořil.“

„Teda...“ Fred zakroutil hlavou. „Nevím, jestli bych zrovna tohle dokázal udělat. Uvědomuješ si, že takhle si budou všichni myslet, že jsi taky gay?“

„To mě v první chvíli nenapadlo,“ zamumlal Ron. Kluci, včetně Harryho, se rozchechtali. „No, počítej s tím, že máma ti heterosexualitu uvěří, až budeš ženatej a přineseš jí první vnouče, prokazatelně Weasleyho. A samozřejmě i test otcovství.“

„Až tak radikálně?“ zeptal se Harry.

„To neznáš naši mamku, Harry,“ upozornil ho George. „A vy dva oba počítejte s jistým rozhovorem. Stejně byste ho museli podstoupit, takhle budou mít naši – hlavně mamka – pocit, že v tomhle směru udělali všechno, co mohli.“

„To jsou radosti,“ hlesl Harry. Zezdola se ozvalo: „Nástup na oběd!“

„A na trapný hovory,“ dodal mírně zrůžovělý Ron. Harrymu pomohl vstát a všichni společně sešli dolů.

<<                                                                                       >>

* Tectumque Revelare – Hledej úkryt, skrýš

 

Dodatek: Hledala jsem dokonalý prstýnek pro Harryho,  tady je. Co mu říkáte? P.S. Díky, mekare!