7.Pozvání a obchody

13+

„Tak co?“ vyhrkl Sirius na Harryho, sotva vylezli z postelí. „Co se ti zdálo? Jak ti chutnal lektvar? Jaký jsi zvíře?“

Remus a James se rozesmáli, protože mladý Black vypadal nadšenější a natěšenější, než budoucí zvěromág sám.

Harry byl zaskočený. Nejen, že se po probuzení z vize už moc dobře nevyspal, cítil se rozlámaný a nejistý. Nepřemýšlel o tom, co svým přátelům řekne. A najednou si nebyl jist, že je dobrý nápad říkat jim všechno... Mohl by vynechat třeba toho hada... No, možná i toho jednorožce.

„Já... byl jsem...“ váhavě se podíval na kamarády a sedl si zpátky na postel. „Byl jsem nějaká... kočka. Myslím... velká. Šelma. A pták. Hodně barevný.“

„Ty máš dvě podoby?“ hlesl Remus užasle.

'Vlastně čtyři,' pomyslel si Harry a usmál se na něj.

„Jaká kočka?“ zajímal se James.

„Velká, černá. S tmavšími skvrnami srsti. Asi jsem byl něco jako panter, tak nějak. Ale ten pták... nevím, nevyznám se v nich.“

„Jak byl barevný, Harry?“

„Žlutohnědé břicho, modrá křídla a záda. A hlava. A potopil jsem se do vody. Prostě jsem tam vletěl jen tak!“

„To vypadá na ledňáčka, ten loví ve vodě...“ zamyslel se Remus. „Vzhledem k tomu, jak rád lítáš, se dalo celkem čekat, že bude tvý vnitřní zvíře pták.“

„A ta kočka?“ ozval se Sirius. Už se neusmíval.

„Vadí ti, že je to kočka?“ zachraptěl Harry. No jo, Sirius je přece pes... Merline a to si myslel, že mu bude vadit had!

Sirius se zarazil. Všiml si kamarádova rozrušení a rychle mu došlo, že za to může on. Pak si položil otázku, proč by mu to mělo vadit. Je to přece Harry. Kočka je navíc lepší, než krysa... Usmál se a to stačilo, aby se vyplašený Nebelvír na posteli trochu uklidnil.

„Nevadí,“ ujistil ho pro jistotu. „Už se těším, až se proměníš.“

Harry vycítil, že se nezlobí... a usmál se zpět. Remus a James už před chvilkou odešli do koupelny, beze slov se shodli, že bude lepší, nechat ty dva, ať si to mezi sebou vyřídí sami.

 

„Začínám si říkat, jestli Lily neměla s těma dvěma pravdu...“ nadhodil James.

„Jak to myslíš?“ zajímalo Remuse. „Jako jestli má Sirius zájem...“

„Je to jiný, než jindy, ale vsadil bych se, že Harryho chce,“ řekl mladík pevně. „Znám Siriuse, Remy. Znám ho dobře. Vím, jakej dokáže být, a letos mám pocit, že se kvůli Harrymu snaží zlepšit svý špatný stránky. Kolikrát už od začátku školy zavařil Srabusovi?“

„Máš pravdu,“ zamumlal Remus, skryl nespokojenost na přezdívkou, které se Sirius pomalu vzdával, ale Jamese to ani nenapadlo. Vlastně si říkal, jestli i tuhle změnu u Siriuse nenastolil jistý zelenooký chlapec...

„Touhle dobou už obvykle byl čtyřikrát v ředitelně a měl nespočet trestů. Myslím, že letos nám ani neztratil body... No, tráví hodně času s Harrym. Nemá čas na blbosti.“

„Náš chlapec nám konečně dospěl,“ zamrkal James s hraným dojetím na Remuse. Ten se neudržel a musel se smát, jak legračně to znělo.

 

„Kdy chceš začít trénovat, Harry?“ zeptal se Sirius, než odešli na snídani. „Já myslel, že o úplňku,“ pokrčil Harry rameny. „A to je ještě docela daleko.“

„Bylo by fajn, kdybys o úplňku už něco zvládal,“ nesouhlasil mladý Black. „Začnu tě učit v Komnatě nejvyšší potřeby, jsi pro?“

„Ty mě chceš učit?“ hlesl Harry. Potěšeně. „To je... super!“

„Remy a James mi občas pomůžou a knížku už jsi dostal, vsadím se, že ji máš už celou přečtenou,“ řekl Sirius, sám měl radost, jak jeho nabídku Harry vzal. „Asi ti to půjde rychleji než nám ve třeťáku.“

„O tom pochybuju,“ brzdil ho Harry. „Jak dlouho to trvalo vám?“

„Od půlky třeťáku do čtvrťáku,“ Sirius se rozpačitě zasmál a podrbal se ve vlasech. „No, chvilku nám to trvalo, to jo.“

'Tolik času nemám,' táhlo Harrymu hlavou, zatímco se usmíval na chlapce proti sobě. 'Musím se prostě snažit a Sirius na mě bude pyšný.'

„Co třeba dneska po škole, až půjde James na famfrpálový trénink? Remy nám může pomoct, určitě si pamatuje, kde jsme dělali chyby.“

„Já se ho zeptám,“ nabídl se Harry, vtom zmíněný vlkodlak vyšel z koupelny. „Remy?“

„Ano?“

„PůjdešodpolednesnámidoKomnatytrénovatmě?“ vychrlil na něj Harry. Mladík na něj chvíli překvapeně hleděl, než si tu hatmatilku přeložil. A ušklíbl se na Siriuse, kterého to moc pobavilo; až se prohýbal smíchy.

„Jestli jsi právě řekl, že chceš, abych odpoledne pomáhal s tvým tréninkem,“ začal obezřetně Remus, „tak jsem pro. Po obědě máme ještě Runy, Siriusi, takže... Sejdeme se tam?“

„Počkám tam na vás,“ kývl Harry.

„Copak plánujete, že jste mě nepřizvali?“ ozval se James. Všichni se otočili. Rozčepýřený Nebelvír stál ve dveřích koupelny a tvářil se uraženě.

„Chceme začít Harryho cvičit v přeměňování,“ vysvětlil Sirus. „Ale ty máš odpoledne trénink.“

James se zamračil, u trénování nového kamaráda, který se prakticky stal pátým Pobertou, chtěl být. Ač si byl Harry nejbližší se Siriusem, i on k němu pociťoval až zvláštní blízkost. Občas mu to připadalo podivné... a i trošku děsilo.

Teď jen potřásl hlavou, nechtěl o podivných pocitech vůči Harrymu vůbec přemýšlet. Zadíval se na všechny tři chlapce a pak řekl: „Fajn, začněte beze mě. Já se připojím po tréninku. Pospíším si.“

Harry se usmál, byl rád. Hodlal si užít chvíle, kdy ho bude jeho nejbližší rodina učit to, co by ho jinak učili doopravdy – kdyby přežili. Odehnal tesklivé myšlenky a šel se taky umýt. Byl čas jít na snídani.

 

„Ahoj, Harry,“ uslyšel Nebelvír, když kolem třetí stoupal po schodišti do sedmého patra. Ohlédl se. Stál za ním Dave Gudgeon a usmíval se.

„Oh, ahoj,“ pozdravil ho Harry rozpačitě. Ještě měl v živé paměti ten příšerný tanec. Když si to vybavil, bylo mu zase trapně.

„Dlužím ti omluvu,“ řekl rychle, když viděl, jak Gudgeon otevřel pusu, aby něco řekl.

„Cože?“ podivil se Havraspár.

„No, na plese,“ pousmál se, „když jsme spolu tancovali... Nebyl jsem zrovna dobrý společník. Vlastně jsem pokazil, co se dalo.“

„Byl jsi nervózní, co?“ Mladík stoupal k němu, schod po schodu, mile se usmíval. „To se stává. Já pořád myslel na to, abych ti nestoupl na nohu...“

„No, to jsem myslím zatáhl já za nás oba,“ poznamenal Harry. Uvědomoval si, že se k němu Gudgeon moc přibližuje a říkal si, o co mu jde.

„Hele, o víkendu se jde do Prasinek...“ pronesl havraspárský mladík.

Harry se zarazil. Po plese na tohoto chlapce naprosto zapomněl, událost měl spojenou výhradně se Siriem. A rozhodně nepočítal s tím, že Gudgeon vkročí do jeho života znovu. A tak brzo.

„Harry?“

Vzpamatoval se. Váhavě se usmál. „Promiň, zamyslel jsem se,“ omluvil se.

„V pohodě. Tak, půjdeš se mnou?“ zeptal se narovinu Havraspár. Prohlížel si náhle znervóznělého Nebelvíra.

„Jít s tebou?“ opakoval Harry.

„Ano,“ kývl Gudgeon.

„Do Prasinek?“

„Ano.“

„Jako... jako rande?“ hlesl Harry.

„Jo,“ přitakal Gudgeon vesele. „Opravdové, regulérní rande. Chci s tebou jít na rande.“

„No, to...“ Harry byl víc než nervózní. Váhal. Nejen, že ho odrazovala zkušenost z plesu, ale i rande s Cho... A myšlenka na... Siriuse.

„Já... nevím,“ řekl tiše. „Vážně nevím.“

„To kvůli Blackovi, že jo,“ zavrčel náhle zamračený blonďák.

„Co je kvůli Blackovi?“ ozvalo se za jeho zády zachmuřeně. Harry prudce vzhlédl, Gudgeon se otočil.

Zmiňovaný Black, tedy Sirius, stál před Gudgeonem, ruce založené na hrudi a probodával svého soka pohledem. Ten na něj hleděl jaksi vyzývavě.

„To se tě netýká, Blacku,“ odfrkl si Havraspár a otočil se zpět k Harrymu. Usmál se na něj. „Promysli si to, jestli chceš. Ale mohlo by se ti to líbit, vážně. Zatím ahoj.“

„Ahoj,“ zamumlal Harry a sledoval, jak se chlapec vyhýbá Siriusovi a sbíhá dolů po schodech.

 

„Co ti chtěl?!“ vybafl Sirius na Harryho, až se lekl.

„Pozval mě do Prasinek,“ zamumlal Harry zmateně.

„Co?“

„Pozval mě na rande,“ řekl už hlasitěji, otočil se a mířil ke svému cíli v sedmém patře.

Sirius na něj zůstal zírat. Teprve po chvíli se vzpamatoval a rozběhl se za přítelem.

„Harry! Počkej!“

Volaný chlapec se zastavil až v boční chodbě. Dědic Blacků ho doběhl za okamžik. Lapajíc po dechu ho popadl a otočil tváří k sobě.

„Půjdeš s ním?!“ vyštěkl na něj. Harry zaraženě mlčel.

„Ne,“ zašeptal po chvíli. „Nechci s ním nikam jít. Jen jsem byl zaskočený...“

„A šel bys se mnou?“ zeptal se Sirius, uklidněný. Harry na něj vytřeštil oči.

„Co?“

„Do Prasinek.“

„Tak jo,“ hlesl Harry.

 

Když Remus dorazil do chodby s Komnatou, s překvapením zjistil, že jeho kamarádi tam došli před ním. Stáli totiž před zdí a dívali se na sebe, oba trochu zmateně.

„Přišel jsem o něco?“ prohlížel si je znepokojeně.

„Vůbec ne,“ odpověděli chlapci zároveň a Sirius přešel kolem zdi, aby se objevila Komnata. Ani jeden z nich si nevšiml Remova zmateného pohledu.

 

„Tak začneme,“ pronesl Remus, když vstoupili do překvapivě zařízené komnaty. Místnost s příjemným kobercem šťavnaté trávy, vysokými stromy svěžím vzduchem a nedaleko zurčícím potůčkem. Komnata nejvyšší potřeby se změnila v nádherný palouček, téměř dokonalou kopii toho z Harryho snu.

Harry se rozhlédl.

„Tohle jsem viděl... V tom snu,“ řekl tiše.

„V tom zvěromágském?“ zeptal se Sirius stejně potichu.

„Jo,“ ozvalo se vzdychnutí z Harryho směru. Pobertové se na chlapce tázavě podívali, stál k nim zády a objímal se pažemi. Zdálo se jim to divné.

„Harry, co se stalo?“ dělal si starosti Sirius.

„Něco jsem vám neřekl... O mém snu,“ šeptal Nebelvír.

„A co?“ zamračil se mladý Black.

Harry přešel k nejbližšímu stromu, svezl se po kůře na zem a opřel si hlavu o kolena. „Bál jsem se vám to říct...“

„Proč? A říct co?“ Sirius ani Remus nechápali, proč je Harry tak vynervovaný. A co tak strašného jim nechtěl říct.

„Já nemám dvě podoby,“ vyhrkl ze sebe rychle a na vteřinku se podíval na kamarády.

„Takže nejsi kočka a pták?“ vyzvídal Remus.

„Jsem,“ kývl Harry a nabral dech, aby sebral odvahu přiznat i ten zbytek. Uvědomil si totiž, že ať chce nebo ne, mohla by se projevit podoba, kterou chtěl před nimi utajit a pak by to bylo horší. Protože si pečlivě přečetl onu knihu o zvěromagii, pochopil, že pokud je jedním z jeho zvířat jednorožec, on není obyčejný zvěromág.

Je Animagus. Zvěromág, jehož podobou je magické zvíře... A pokud má těch zvířat dokonce víc... Zjevně to ukazuje na sílu kouzelníka, což si Harry taky přečetl.

„Já jen těch zvířat... viděl ještě víc,“ špitl tak tiše, že ho kluci slyšeli jen stěží.

Hlavu se odvážil zvednout, když vycítil, že si sedli k němu. Vyplašeně se na ně podíval. „Zlobíte se?“ hlesl.

„Že máš víc zvířat? Ne,“ zavrtěl hlavou Sirius. „Žes nám to neřekl hned? Drobátko,“ připustil. „Řekneš nám, jaký zvířata jsi viděl?“

„A kolik?“ napadlo zeptat se Remus.

„No, ještě dvě,“ zamumlal Harry.

„Čtyři zvěromágský podoby?“ vykřikl Sirius. „A jaký?“

„No.. Kromě tý divoký kočky a ledňáčka... Jsem viděl hada...“

„Hada?“ zavrčel Sirius, ale Remus do něj šťouchl.

„A černýho jednorožce,“ vyklopil rychle a znova sklopil hlavu.

„Ty jsi Animágus?“ zašeptal Remus ohromeně. „Harry... Měnit se v magickýho tvora... To je...“

„Já vím, četl jsem to,“ řekl Harry. „Ale jednorožci nejsou černý. Jsou to přece stvoření světla!“

„Černý jednorožci nejsou stvoření temnoty, jak si nejspíš myslíš,“ začal vysvětlovat Sirius. Svraštil obočí, jak si snažil vzpomenout, co na tohle téma kdysi četl... „I oni jsou světlí tvorové. Ale vypadají trošku jinak, jsou silnější a mohutnější, tak se kdysi dávno začali krotit a používat v bojích, zhruba v dobách prvního pronásledování kouzelníků. Začalo to někdy v době Zakladatelů. Chtělo by to si o tom něco přečíst.“

Komnata toto přání vyslyšela a na blízkém pařezu zhmotnila staře vypadající knihu.

„Takže já jsem bojový jednorožec?“ zauvažoval Harry nevesele. „Asi bych měl mít radost, ale dvakrát mě to netěší.“

„Pokud se v něm změníš, budeš poslední, Harry,“ upozornil ho Remus. „Víš, černí jednorožci prý vyhynuli, hlavně kvůli jejich využívání ve válkách... Nikdo žádného neviděl tak... takových pět set let určitě.“

„Tuhle knížku jsem četl,“ poznamenal Sirius, „jako kluk jsem ji objevil u nás v knihovně. Dozvíš se z ní všechno i o běžných jednorožcích, je hodně stará.“

„Prima,“ kývl Harry s úsměvem. „Jen myslím, že ji budu číst hodně dlouho.“

„No, to určitě,“ připustil Sirius.

„Tak, co kdybychom začali?“ ozval se Remus. „Myslím, že jsme přišli trénovat Harryho.“

„Tak, co mám dělat?“ zeptal se Harry a odložil knihu zpět na pařez, aby si ji vzal při odchodu.

„Vzhledem k tomu, že máš víc, než jednu podobu,“ zamyslel se Remus, „bych řekl, že bude nejlepší, když se napřed rozhodneš, kterým zvířetem začneš.“

„Když já mám zvířata hodně nápadný...“ posteskl si Harry. „Každej si jich všimne.“

„Stejně jako vlkodlaka a dvanácteráka,“ opáčil Sirius. „Prostě si něco vyber, Harry.“

„Dobře,“ vzdychl Nebelvír a zavřel oči. Ponořil se do sebe, jak radila kniha o zvěromagii, vybavil si své zvířecí podoby. A jakkoli ho zajímal bojový jednorožec, přece jen se mu před očima nejvíc objevovala ta kočičí podoba. Sám pro sebe ji nazýval panterem.

Zkusil se vcítit do té 'panteří kůže'. Jak se cítí při každém pohybu, co vnímá... Pak pokračoval, vybavoval si, jak viděl sám sebe... Čumák, vousky, čenich, velké špičáky. Pak si představil své ruce jako tlapy, mohutné, s ostrými drápy... Černou srst, dlouhý ocas.

„Wau...“ uslyšel najednou, to ho vyrušilo z koncentrace. Otevřel oči, pohled mu padl na naprosto užaslého Siriuse, jak na něj zírá.

„Co je?“ zeptal se.

Sirius jen němě ukázal na jeho ruku. Harry se podíval taky... a vyjekl. Místo dlaně a pěti prstů koukal na chlupatou packu, drápy sice zatažené, ale i tak vypadala nebezpečně.

„Skvělý,“ vydechl Remus. „Je vidět, že máš talent.“

„Ale jak to mám dát do pořádku?“ děsil se Harry. Ke kapitole s názvem 'Jak napravit chyby při přeměně', která se zabývá právě podobnými problémy, se totiž ještě nedostal, úplně celou knihu ještě nedočetl.

„Znova se soustřeď a představ si svou lidskou ruku,“ poradil mu Remus.

„Ještě počkej,“ zastavil ho Sirius. Opatrně natáhl ruku a prsty přejel po Harryho hebké srsti. Chlapec se pod tím dotekem zachvěl, tak rychle ruku stáhl. Byl to okamžik, ale Remusovi, všímavému vlkodlakovi, neuniklo nic. A jako vlk samozřejmě dobře cítil, jak z obou stoupají feromony. Reagovali jeden na druhého. Jen doufal, že nebudou mít ani jeden zlomené srdce.

 

„Harry,“ oslovil po chvíli tíživého ticha (a smyslného dusna) kamaráda. „Ruka. Proměna,“ připomněl mu. Harry zrudl a snažil se soustředit.

Nešlo mu to dobře. Ten kratičký moment, jak se ho Sirius jemně dotkl, ho z nějakého důvodu vnitřně rozhodil, srdce mu splašeně bušilo, jako o maratonu a poléval ho pot. Tušil, že studená sprcha hodně vyřeší.

Zavřel oči a pokoušel se koncentrovat.

Vybavil si, jak před chvilkou viděl svou přeměněnou tlapu. Představoval si, jak chlupy mizí, křivé prsty s drápy se prodlužují a nabírají přirozenou pleťovou barvu... Po chvíli ucítil dotek na rameni. Otevřel oči, zamrkal. Někdo ho vzal za ruku.

„Koukej, Harry,“ Sirius zněl nadšeně. Podíval se. „Povedlo se ti to. A hned napoprvé! Ty musíš mít fakt talent!“

Harry se šťastně usmál. A když potom odcházel ve společnosti svých přátel na večeři, chtělo se mu létat.

 

Zatímco se jeho přátelé odebrali do koupelny, Sirius si půjčil Jamesův plášť a vytratil se z věže. Během večeře si nenápadně domluvil schůzku po večerce – s jistým Havraspárem. Takže se teď plížil pátým patrem k chodbě, vedoucí k havraspárské koleji.

Došel na rozcestí, u gobelínu, který zpodobňoval krásnou lady Rowenu, zastavil a čekal. Uvědomoval si, že je to lehkomyslné a může to být past – do které on vletěl nebelvírsky po hlavě. Ale dělal to pro Harryho.

Zadíval se na druhou stranu, směrem k prefektským koupelnám.

„Čekáš dlouho?“ zaslechl šepot a ohlédl se. Rozcuchaný blonďák stál před ním a usmíval se. Než však Sirius stačil něco říct, popadl ho za rukáv a táhl ho ke koupelnám. Jakmile Gudgeon jednu otevřel, byl vtáhnut dovnitř a za jeho zády cvakl zámek. Gudgeon se pojistil zamykacím kouzlem.

Sirius zneklidněl. Tohle se příliš podobalo jisté noci... kterou strávil s tímto půvabným, zároveň hříšným ďáblíkem. Ani ho moc nepřekvapilo, když shodil hábit, měl pod ním župan.

A pod županem... nic. Jen holá, zlatavě opálená, hebká kůže.

Nahý havraspárský Adonis vkročil do naplněné vany, či spíš bazénku. Pak se s úsměvem otočil k Siriovi. „Nepřipojíš se?“ zavrněl svůdně.

„Čeho si myslíš, že dosáhneš?“ zavrčel Black. „Už o tebe nemám zájem, tak mě chceš potrestat tím, že to budeš zkoušet na Harryho?“

„Nemyslím, že by se tě dotklo, kdybych tě chtěl potrestat... Jak sám říkáš, nemáš o mně zájem. Já zas nemám zájem o něj.“

„Tak proč se na něj lepíš?“vyštěkl Sirius. „Řekl mi o tvém pozvání na rande!“

„Vy Nebelvíři si sdělujete úplně všechno?“ zdvihl blonďák plavé obočí. „Myslel jsem, že ty jsi tajnůstkář. No nic. Je sladkej. A řekl bych, že nezkušenej. Dobře víš, že to mě nebere. Já chci tebe. Minimálně přes Vánoce. Po Novým roce se můžeme klidně rozejít. Víš, že bys nepřišel zkrátka. Vloni sis to užíval, ještě si pamatuju, jak to máš rád.“

„A moje motivace?“ zeptal se Sirius chladně.

„Myslel jsem, že to je jasný,“ podivil se Gudgeon. „Nabízím ti obchod. Já tě chci. A ty nechceš, aby tvůj malej nevinnej kamarád přišel k úhoně. Mimochodem... Víš, že skupina ze Zmijozelu vytvořila systém sázek na to, kdo ho dostane první? Někdo ho páruje s Lupinem, někdo s Potterem, ale většina sázek jde na nás dva. Já, nebo ty. Po tom, co se dělo na plese sice vedeš... Ale já taky umím zapůsobit, to víš.“

Sirius se oklepal. Neuměl si představit, že by se skutečně sázelo na to, kdo připraví Harryho o věneček, ale zase Zmijozel... to by ho nemělo překvapovat.

„Takže?“ zeptal se chraptivě.

Gudgeon pomalu přeplaval k okraji, naznačil, aby přišel blíž. Sirius se sklonil, ale jen tak aby nesletěl do vody, i kdyby ho chtěl Havraspár stáhnout. Ten k němu ale jen natáhl ruku a sám se povytáhl, aby polapil svými ústy ta Siriova.

Mladý Black byl zaskočený. Zároveň ho to vzrušilo. Sex už neměl dlouho, na svůj vkus. Byl navyklý na jinou frekvenci a teď už od září abstinoval.

Jazyk nahého chlapce mu rychle vklouzl do úst, vzápětí v klíně ucítil pevný stisk, proti své vůli zasténal.

„Chci tě,“ zopakoval mu Gudgeon. „Buď budeš následující tři měsíce můj, se vším všudy... Nebo udělám cokoliv, abych tu sázku vyhrál... A tvůj kamarád bude o Vánocích oplakávat svou nevinnost. Je roztomilej, nebude mi dělat potíže ho uvést mezi dospělý... Rozmysli si to. Zítra večer tady, dáš mi vědět, jak ses rozhodl. A abych ti usnadnil rozhodování...“ Horkým vzduchem projel zvuk rozepínaného zipu. „Trochu ti ulevím, jo?“

Sirius chtěl něco namítat, ale vzápětí jeho nejcitlivějšího 'kamaráda' obklopilo horké vlhko. Vzrušením vykřikl. O malou chvíli později se honosnou prefektskou koupelnou rozléhalo tlumené sténání.

<<                                                           >>

 

Komentáře: 7.Pozvání a obchody

Datum: 10.06.2017

Vložil: Achája

Titulek: :-)

Harry je opravdu takový nevinný telátko, ale doufám, že Sirius nekývne na tu nabídku, jen aby ho ochránil.
Inu jsem zvědavá, jak půjde proměňování:-)

Datum: 03.06.2017

Vložil: rozarka

Titulek: úžasný

moc se těším na další díl :)

Datum: 29.05.2017

Vložil: Troxi

Titulek:

Ze začátku jsem tuhle povídku moc nemusela, protože cestování v čase a pár HP/SB moc nemusím.
Ovšem v tvém podání to je DOKONALÉ! Doufám, že brzy přibude další kapitola Budoucnosti, stejně jak (snad brzy) i Lekce ;)
Hlavně pokračuj ❤❤❤

Datum: 28.05.2017

Vložil: Vai

Titulek: ...

Taký zmetek,o ale zase v takovém věku jde hlavně o hormóny a ne jen o lásku... no a snad Sirius nekývne, protože by se to jistě provalilo i když mám strach, že ne neřekne... no snad to ten podlý havraspár nevyhraje ani Siriusa ani Harryho poprvé :D

Datum: 28.05.2017

Vložil: sisi

Titulek: do vánoc s Blackem

Gudgeon v Havraspáru? To je asi nějaký z pověstných omylů moudrého klobouku. Připomíná mi nejzmijozelštějšího zmijozela se vším všudy. Z citů a vztahů udělá jen obchod, Jak neetické! Co jen se to ti čistokrevní dnes učí? :-) Nepředpokládám sice, že by u Harryho jakkoliv uspěl, pokud nepoužije černější formu černé magie.
Na druhou stranu Sirius Black není natolik silný charakter, ač Nebelvír, aby ochránil svého přítele obětí sebe samého v jeho prospěch. Tady zasahuje ta Blackovská část mladého nebelvíra.
Tak a teď už fakt nevím, kolik jsem vytvořila pravopisných chyb, obzvlášť plavu v použití velkých písmen na začátku označení příslušníků kolejí.
Děkuji z kapitolu, budu se těšit na další.

Datum: 28.05.2017

Vložil: Kilia Ice

Titulek: ....

Úžasná časť nemôžem sa dočkať, než bude Harry premenený na všetky podoby. Na druhu stranu sa mi vôbec nepáči, že Gudgeon robí zle každému na okolí. Ubližovať na to ho užije. Kiež by sa mu niečo stalo a Harry so Síriom boli spolu a šťastný :D

Záznamy: 1 - 6 ze 6

Přidat nový příspěvek

Anketa

Líbí se vám tato kapitola?

Ano (13)
100%

Ne (0)
0%

Mohlo to být lepší (0)
0%

Celkový počet hlasů: 13