12.Nesplněné sliby

Studenti rychle vklouzli do obvyklého tempa učení, Harry se pomalu vpravoval do přeměny dalšího zvířete – tentokrát se rozhodl pro bojového jednorožce. Dal na Removu radu, že nejjednoduší pro něj bude začít se zvířaty z rodu savců.

Bylo to těžké. I když savec, jednorožec je úplně jiné zvíře než panter, takže to trvalo déle, přestože už Harry věděl, jak na to. Zatím si dokázal přičarovat jen roh na čelo.

Když už si ho odčaroval potřetí, naštvaně kopl do příhodně blízkého pařezu a pak se na něj s povzdechem svezl. Takhle sklíčeného ho našli Pobertové.

„Harry?“ klekl si k němu Sirius s ustaraným výrazem. „Co se stalo?“

„Nejde mi to,“ zamumlal Harry smutně. „Jediný, co zvládnu, je přičarovat si roh!“

„Jednorožci jsou prostě náročnější, zabere to víc času,“ klidnil ho Remus. Sirius ho objal a pak vytáhl do stoje. „Na chvíli toho nech. Odpočiň si.“

Harry mu ovinul ruce kolem krku, nechal se držet.

„Nemáme vás nechat o samotě?“ poznamenal James. Sirius se k němu natočil. „No, když o tom mluvíš...“ Nedomluvil, Harry, stále setrvávající v jeho pevné náruči, ho plácl po paži. Mladičký zvěromág se jen zaculil.

Jak postupovaly dny, Harry nejen nedokázal pokročit v proměně v jednorožce, ale přestal se mu dařit i ten roh na čele. Pokaždé, když se pokoušel seslat nějaké kouzlo, dělalo mu to problém. Jednoduchá kouzla šla poměrně snadno, ta těžší mu naopak nešla vůbec. A protože Přeměňování je tento rok složitější, McGonagallová z něj byla zoufalá. Buď mu něco nešlo, nebo to rovnou vybouchlo. Harry začínal mít dojem, že se jeho magie zbláznila.

Neochotně nebelvírské ředitelce slíbil, že zajde na ošetřovnu. Ale až po návštěvě Prasinek, řekl si, nechtěl riskovat, že mu to vrchní bradavická ošetřovatelka zatrhne.

Kéž bych to udělal hned, řekl si ve chvíli, kdy už bylo pozdě.

Davey Gudgeon, jehož existenci Harry naprosto pustil z hlavy, ho zastavil den před vycházkami. Zjevně mu bylo úplně jedno, že Harry je zadaný – i to, že to byla sotva minuta, že se s ním Sirius, jdoucí na hodinu Run, rozloučil uprostřed chodby vášnivým polibkem. Sotva Poberta zmizel ve třídě, přistoupil blíž a Harryho zaskočil milou otázkou, jestli s ním nepůjde do Prasinek.

Harry na něj jen vytřeštil oči, neschopen slova.

Nechápal, jak se ho na to může ptát. Vždyť musel vidět (jakož i polovina studentů) před chvílí ten horoucí polibek, který mu Sirius dal, nehledě na to, že celá škola věděla, že s ním chodí.

„Já chodím se Siriusem,“ namítl. Chodba kolem nich se pomalu vylidňovala, i když několik studentů se po nich se zájmem dívalo, sázky o Harryho byly veřejně známá věc a snaha mladého Havraspára o zadaného chlapce jim připadala zábavná.

Gudgeon se usmál.

„No tak, Harry,“ protáhl mile, se znatelným soucitem v hlase, „Jak dlouho myslíš, že vám to vydrží? Black nikdy nevydrží být dlouho věrný jednomu, já to musím vědět. Nebudeš klidnější, když budeš mít bokem zálohu, až tě tenhle nechá?“

Harry se rozhořčeně nadechl. Vzteky se mu točila hlava. To už tam stáli sami, hodina začala.

„Ty jsi se zbláznil!“ zasyčel. „Já nepotřebuju žádnou bokovku! Co si o mně myslíš? Když nám to nevyjde, tak to nevyjde, to se stává, ale abych lekomyslně riskoval to nejlepší v mým životě? Dokud jsme se Sirim spolu, nemám zapotřebí si hledat někoho dalšího!“ S tím se bez pozdravu odvrátil a vyrazil pryč, hudrajíc si pod nosem něco jako: „To je cvok...“

Neviděl tak Gudgeonův potměšilý úsměv. Pozval Harryho na veřejnosti právě proto, aby Blackovi nastrčil do hlavy podezření a nedůvěru. Malé semínko pochyb stačí, aby se vztah pokazil. Těšil se, jak bude Siriuse utěšovat zhrzeného a naštvaného, zklamaného.

Z výhrůžek, kterých se mu od Siria nedávno dostalo, si nic nedělal. Počítal s tím, že bude nakonec odškodněn.

Harry naštvaně přecházel po nebelvírské ložnici, kterou s Poberty sdílel. James byl na tréninku a Remus s jeho milencem/budoucím kmotrem měli Starodávné runy. Byl rád, že i Pettigrew se někde fláká, protože byl ve stavu, kdy by někoho nejspíš zabil.

Netušil, jak mohlo toho Havraspára napadnout, že by on stál o nějakou – jak to sám řekl – bokovku. Ale když sebou hodil na postel, aby se trochu uklidnil, vzpomněl si na známé mudlovské pořekadlo: Podle sebe soudím tebe. To ho uklidnilo nejvíc, protože to poukázalo na fakt, že takhle by se zachoval Gudgeon sám, ne, že takhle Harry působí.

'To je Gudgeon pěkná coura,' pomyslel si nelichotivě a zavřel oči. Chtělo se mu z toho rozčilení najednou spát. Zdřímne si, než se jeho miláček vrátí.

Sirius se nemohl dočkat konce hodiny. Od zmijozelských spolužáků si vyslechl zlomyslné poznámky, že jistý Havraspár mu na chodbě balí milence.

Přímo vřel vzteky.

Jakmile profesor ukončil hodinu, popadl své věci a vyletěl ze třídy, stíhat toho havraspárského parchanta, který se opovážil svádět jeho Harryho. Nemusel hledat dlouho. Zahlédl ho na schodišti, které mířilo na havraspárské území. Vletěl za ním a sotva se schodiště dotklo cílové chodby, ozval se: „Gudgeone!“

Blonďák se s úsměvem otočil.

Nečekaná rána mu úsměv smazala a zároveň mu zlomila nos. Vzápětí ho Sirius přirazil ke zdi a hůlku mu tlačil do krku. „Ta rána je za to, že sis dovolil vůbec oslovit to, co je moje,“ zasyčel nenávistně. „Harry je a bude můj, ty se k němu vůbec nepřibližuj. A aby sis to pamatoval...“ odtáhl se a namířil na mladíka hůlku.

„Priapos Tribulatio*!“

Havraspár jen zaskučel, jak do něj narazilo kouzlo. Pak bolestně vykřikl. Jeho kalhoty se v místě rozkroku nápadně zvětšily, Sirius se jen spokojeně ušklíbl, přidal ještě jednu malou kletbičku z rodového repertoáru a odkráčel.

Když si ho o půl hodiny později předvolala McGonagallová, už se tak vesele nešklebil, ale nelitoval. Krom toho se dozvěděl, že jeho oběť skončila na ošetřovně v bolestech. Menší radost už mu udělal zákaz návštěvy Prasinek po zbytek školního roku, měsíční trest u pana Filche a samozřejmě odebrání téměř všech bodů.

Nic z toho ho nemrzelo, i když si všiml, že Harryho tyhle novinky zaskočily. A k jeho překvapení jeho 'pomsta' skončila pořádnou hádkou.

Ač se Sirius hájil tím, že to dělal kvůli němu, Harry opáčil tím, že se o sebe umí postarat a podobné zásahy znamenají, že mu Sirius nevěří, že ho nepodvede, což se mu zvěromág snažil vyvrátit.

„Ty ses jen chtěl pomstít, Siriusi, nešlo o mě!“ vykřikl Harry nakonec. „Když tak dobře víš, jak říkáš, že bych ti nezahnul, byla tahle tvoje akce zbytečná! On ti za ty problémy co teď máš vůbec nestojí! A ty stejně jdeš a zraníš ho!“

„Nechtěj mi tvrdit, že s tím parchantem soucítíš!“ vyštěkl Sirius. „Snažil se nás rozeštvat, Harry!“

„A pokud počítal s tím, že se kvůli tomu budeme hádat, tak se mu plán zdařil!“ odsekl Harry, najednou se slzami v očích. Nevěděl proč, ale najednou byl tak citově rozhozený, chtělo se mu hrozně brečet. Ovládal se už jen silou vůle.

„Harry, já tě nechci ztratit,“ zašeptal Sirius, všiml si lesklých očí svého milence. „Dobře, možná jsem to trochu přehnal...“

„Možná...“ odfrkl si černovlasý Nebelvír. „Nemusel jsi to dělat vůbec, Siriusi. Já ho sakra dokážu odmítnout sám.“

Seřvaný Poberta sklopil hlavu, Harry se na něj chvíli díval, pak se sebral a vypadl z ložnice.

Potřeboval si vyčistit hlavu, tak vyrazil do KNP. Zatoužil se proběhnout ve své kočičí kůži.

K jeho úžasu se mu to nedařilo. Takže problém nebyl jen v tom, že se začal pokoušet o nové, složitější zvíře. Něco se muselo dít s jeho magií, předtím pro něj byla proměna takřka přirozená, stačilo pomyslet a zvládl to... A nyní se mu nedařilo skoro nic. Nešťastně to vzdal, přál si pohovku a natáhl se. Zamyslel se nad svým vztahem se Sirim a přemýšlel, co bude dál.

Nechtěl to skončit. Ale taky si nepřál, aby Sirius všechno řešil útoky, kletbami a násilím. A nevěděl, jak mu to říct. Nemyslel si o něm, že je násilný, ale je fakt, že to přehání... Je žárlivý a to Harryho začínalo děsit.

Nakonec z toho přemýšlení zase usnul.

Probudil ho pohyb vedle něj. Vůně té osoby mu rychle prozradila, kdo se to za ním do Komnaty dostal. Otočil se na bok a zadíval se na Siriuse, který si ho smutně prohlížel.

„Chceš se rozejít?“ zeptal se zvěromág tichounce.

Harry jen zavrtěl hlavou. „Nechci.“

Sirius se krátce usmál, ale hned zvážněl. „Když slíbím, že už to neudělám, že nebudu ty drzouny, co se tě pokouší sbalit, trestat... odpustíš mi?“

Mladík se posadil, chvíli mlčky hleděl na svého zkroušeného přítele... Pak tiše řekl: „Slib mi, že už se dnešek nebude opakovat. Že mi budeš věřit, protože já tě mám rád, Siriusi a nechci každou chvíli přemýšlet, jestli kvůli mně někde někoho nemučíš... Nechci, abys byl... takhle násilnický. Navíc se projevuješ jako žárlivec... Nelíbí se mi to. Kdyby to mělo pokračovat... Já... nemohl bych být s tebou.“

Sirius široce rozevřel oči, jak mu došlo, jak svým chováním působí na Harryho. Nenapadlo ho, že jeho čin vyvolává dojem krutosti, vůbec si nepřipustil, že je krutý... Uvědomil si ještě něco jiného. Má to v genech... Ale dokázal se vzdát své rodiny, jejího temného odkazu... Co mu brání ovládnout se a hledat jiná řešení? Vždy sáhl k těmto svým sklonům, protože to bylo snadné.

„Slibuju,“ zašeptal upřímně. „Přestanu s tím. Protože... tě miluju, Harry.“

To bylo poprvé, co to řekl.

Tentokrát ho slzy v Harryho očích nepřekvapily. Jakmile se mu jeho chlapec vrhl do náruče, objal ho, políbil a vzápětí ho Harry stáhl na postel, kterou nahradila Komnata původní pohovku. Milování bylo tentokrát rychlé, dychtivé, ale nepostrádalo něhu. Harry vyvrcholil první, Sirius ho následoval skoro okamžitě. Leželi si v objetí, když se Harry podíval Siriovi do očí a zašeptal: „Taky tě miluju.“ Šťastný Siriův úsměv ho potěšil.

Podruhé se milovali pomalu, Sirius se Harryho dotýkal s opatrnou něhou a citlivostí, jako už tolikrát prozkoumával to drobné tělo, čímž Harryho doháněl k šílenství, aby k vrcholu nakonec došel v slzách.

Harry byl šťastný. Odpustil Siriovi, co udělal, ale rozhodl se trvat na tom, co po něm žádal. Nechtěl, aby z něj vyrostl ten lehkomyslný a necitlivý parchant, jakým dospělý Sirius občas (jak si Harry smutně přiznal) byl, například ve vztahu ke Snapeovi.

Doufal, že Sirius jednou pochopí, že neměl na výběr a musel ho opustit, až na to v létě dojde. Uvědomoval si, že v budoucnosti, kam se vrátí, už mu to nebude moci kmotr říct. Přitulil se k Siriovi blíž, objal ho kolem pasu. Zvěromág se mu zadíval do očí. Rozeznal v nich něco jako starost. „Co se děje,“ zabroukal, odhrnujíc Harrymu pramínek vlasů z čela.

„Nic,“ zašeptal Harry. „Jen ti chci říct... miluju tě. A nechci tě ztratit.“

„Harry, neztratíš mě,“ uklidňoval ho Sirius, trochu zmatený milencovou náhlou obavou. „Nikdy, slyšíš?“ Pevněji objal tělo, které se k němu silně přitisklo.

„Nemám tu zůstat,“ staral se Harry o pár dní později. „Prasinky mě bez tebe nebudou bavit.“

„Neblázni, Harry,“ zasmál se Sirius. Chystal se na trest ke školníkovi, zatímco ostatní studenti se budou bavit na vycházce. „Běž si to užít, kluci jdou taky. Já se nudit nebudu... jak znám Filche,“ zavrčel. Harry se mu zavěsil na krk. „Mysli na mě, já ti to večer vynahradím,“ sliboval.

„A čím?“ zajímal se Sirius, hravě kousl milence do ucha.

„Uvidíš,“ vydechl Harry a chtěl se mu vymanit, ale Sirius ho nenechal. Oždiboval tu lákavou křivku šíje a Harry pod jeho péčí tál... Nakonec zakňoural: „Siriusi...“

„Hm-hm?“ udělal Sirius a pokračoval v oždibování.

„Říkal jsem večer,“ šeptal mladík, opírajíc se o dveře, jak se chystal odejít. Přesto ale svého přítele objímal kolem pasu a nechal se opečovávat. Když Sirius doputoval k jeho ústům, vydal jen spokojený povzdech.

Nakonec je z mazlení vyrušil příchozí, který Harryho praštil dveřmi do temene.

„Promiň, Harry,“ podivil se Remus, „co děláš takhle za dveřma?“

„Chystám se ven,“ odpověděl mladík a podrbal se na hlavě.

„Aha,“ podotkl vlkodlak, když postřehl skvrnky na Harryho krku. „Koukám, že se chystáš dlouho.“

Harry šlehl pohledem po svém milenci a začal si upravovat oblečení. Ještě si omotal šálu kolem krku, jak šel kolem Siria, políbil ho a slíbil, že se vrátí brzy.

Sirius náhle pocítil neopodstatněný strach, když se díval, jak jeho láska odchází. Zapomněl na Remuse a hnal se za chlapcem. Chytil ho ještě na schodišti. Popadl Harryho za loket a otočil ho k sobě. Harry stihl jen zmatený pohled, než ho mladý Black pevně objal.

„Co je?“ vydechl.

„To nic,“ zamumlal Sirius. „Jenom...“

Harry mu ovinul ruce kolem krku. Nepotřeboval nic slyšet. „Večer budeme spolu,“ slíbil tiše. Nechal se horce políbit, právě teď se mu z jeho objetí obzvlášť nechtělo... „Miluju tě,“ zašeptal.

„I já tebe,“ pošeptal mu Sirius do ucha. „Tak běž a bav se.“

Právě teď měl chuť svého přítele popadnout, zavřít v ložnici a nepustit ho ven. Harry se mu vykroutil ze sevření, usmál se na něj a vyrazil po schodech dolů.

Sirius v duchu proklel Gudgeona, kvůli kterému teď nemůže ven. Pak si povzdechl a šel na svůj trest. Školník Filch ho zavedl do jedné z nepoužívaných učeben v přízemí a dal mu za úkol vyčistit zašlý nábytek. Pokud čekal námitky a šklebení, nedočkal se. Sirius měl plnou hlavu Harryho. Špatný pocit ho neopustil po celou dobu trestu.

Harry právě vyšel z Medového ráje a uvažoval, že už se vrátí. Nejradši by to vzal tajnou chodbou, ale v obchodě bylo tolik lidí... Málem se mezi nimi ani nepropletl, natož, aby se dostal dozadu a do sklepa.

Blížil se k okraji Prasinek, chvilinku zvažoval, že projde na pozemky z Chroptící chýše... To si taky rozmyslel, když si vybavil, jak dopadla jeho poslední cesta. Když tam zamířili o minulém úplňku, právě o vánocích, aby se Siriusem dělali společnost Remusovi, ta potvora vrba Mlátička ho zasáhla pod okem, ještě teď tam měl hojící se šrám.

Najednou uslyšel své jméno, ohlédl se.

„Pane profesore,“ usmál se na muže, který se k němu blížil.

„Pane Pottere,“ pokývl mu čaroděj. „Mohl byste mi věnovat pár minut, než se vrátíte do hradu?“

„Jistě, pane,“ přitakal Harry trochu zmateně, ale ochotně následoval profesora zpět mezi domky.

Sirius opustil školníkův kumbál, protáhl se, v zádech mu zapraskalo, jak byl rozlámaný. Unaveně si pomyslel, že na to Harryho vynahrazování nejspíš nebude mít sílu... Ale strašně se těšil, až ho vezme do náruče a usne s ním v objetí.

Vstoupil do nebelvírské společenky, James na něj vesele mával od krbu. Zamířil k němu, všiml si, že tam sedí i Remus a Lily, Peter seděl stranou u knihy Přeměňování a mračil se. Sirius se zneklidněně rozhlédl, když ve společnosti svých nejbližších neviděl svého miláčka, ale než se stačil zeptat, kde je, ozvala se rusovláska vedle Jamese: „Kdes nechal Harryho, Siriusi? Neviděla jsem ho celé odpoledne.“

Mladému zvěromágovi zatrnulo, až ho zaštípalo v konečcích prstů. S úzkostí se zadíval na Remuse.

„Já ho neviděl, myslel jsem, že už jste někde spolu,“ pokrčil rameny vlkodlak.

„Já jdu z trestu, teprve teď jsem skončil...“ zachraptěl Sirius. James zvážněl, ale než něco řekl, Sirius hlesl: „Mapa...“ směrem k Remusovi.

„V kufru...“ odvětil ten.

Mladík na nic nečekal a vyletěl po schodech do ložnice jako žíznivá čára, aby vzápětí prohrabal Remův kufr. Vytáhl pergamen, rychle na něj klepl hůlkou, „Jsem připraven ke každé špatnosti!“ a studoval každé místečko, které mu mapa ukázala.

Pobertové i Lily vstoupili do pokoje a nestačili se divit. Mladý Black seděl uprostřed rozházených pergamenů a se zoufalým výrazem zíral do pobertovské mapy.

„Siriusi...“ řekl opatrně Remus, ten k němu obrátil bledou tvář. „Není tu! Nikde tu není...“ šeptal zoufale a prohlížel každý kousek mapy znovu a znovu.

„Jakože se nevrátil z Prasinek?“ zeptala se Lily. Je fakt, že jsem ho zahlédla jen v Medovém ráji a na chviličku. Odešel ještě přede mnou.“

„Merline!“ zasténal Sirius.

James mu položil ruku na rameno. Obával se stejně jako on, jen z jiného důvodu... a zároveň něco tušil. Nevěděl, kolik času v této době Harrymu zbývalo, ale pokud zmizel, bylo to jediné logické vysvětlení... prostě se vrátil do své doby. Ale bylo mu líto Siria. Tak moc líto, že si slíbil, že se mezi ně nebude plést, bude jim to přát.

Sirius na něj pohlédl... James v duchu zaklel. Už roky neviděl v očích svého nejlepšího přítele slzy. „Oznámíme to, Siriusi, pojď,“ vyzval ho tiše.

Zdrcený zvěromág svého přítele mlčky následoval do kanceláře nebelvírské ředitelky.

<<                                                                                                     >>

*Priapos Tribulatio - lat. Priápova potíž - kletba založená na prokletí tohoto starořeckého boha. Podrobnosti viz ZDE.