11.Co s neočekávanou pravdou?

12+

2.ledna, poslední večer prázdnin

„Škoda, že je konec prázdnin,“ šeptal Sirius Harrymu do ouška, když leželi večer spolu v Siriově posteli. Všichni ostatní už si šli taky lehnout, v místnosti panovala tma. Oni dva si zalezli pod peřinu, kolem lůžka seslali spoustu tišících kouzel, aby nikoho nerušili.

„Je to škoda, ale zase to byli nejlepší Vánoce v mém životě,“ odpověděl mu Harry a políbil ho. Sirius ho k sobě přitiskl, v duchu si blahopřál, že se mu povedlo před ulehnutím Harryho přesvědčit, aby si nebral pyžamo... Pro jistotu. Líbilo se mu, že se jeho chlapec začal červenat, když mu to navrhl... I přesto, že spolu od Štědrého večera už několikrát spali a Harry se ukázal být náruživým i něžným, jistá stopa nevinnosti a rozpačitosti v něm přetrvávala.

„To mě těší,“ usmíval se mladý Black. Zpevnil objetí svých paží kolem svého přítele, ten se k němu tulil a mlčel.

 

Harry byl šťastný. Tak moc šťastný, jak nebyl nikdy v životě. O to víc měl občas strach, že bude o své štěstí připraven. Taky se nedokázal ubránit myšlenkám na to, jestli náhodou svým vztahem se Sirim nějak nemění již danou minulost... či budoucnost...

'To si děláš starosti brzy,' pomyslel si omámeně, když ho Sirius začal líbat na krku, právě na tom citlivém místečku, jehož dráždění ho po chvilce přinutilo vzdychat. Když ho Sirius přetočil na záda, vzdal se myšlenek a podvolil se vášni.

Něžné milování Harryho dovedlo ke strhujícímu vrcholu a spolehlivě uspalo. Zato Sirius nedokázal usnout. Sex – skvělý, jako vždycky – ho unavil, ale ten divný pocit neurčitého strachu, který ho pronásledoval posledních pár dní, vlastně od noci, kdy byli s Harrym poprvé spolu, mu nedal spát.

Sirius měl pocit, jako předtuchu, že se blíží něco, co mu hodně změní život... a nebude se mu to líbit. A z nějakého důvodu se bál právě o svého milence, o Harryho. Miloval ho a představa, že o něj přijde... Nic ho neděsilo víc.

Že přijde o svou první opravdovou lásku. Že zůstane sám.

 

3.ledna

Harry nedával najevo nic ze svých obav, ale nedokázal se jim ubránit. Celý den pečlivě studoval, poslouchal profesory, po boku své lásky chodil na jídlo a po vyučování dělal úkoly... Když přišel čas jít spát, ulehl vedle Siriuse... Chvíle před usnutím opět strávili mazlením a milováním, tentokrát usnul Sirius první.

I když přes den neřekl ani slůvko, Harry na něm poznal, že se něčím trápí a přál si, aby se mu jeho přítel svěřil. Přemýšlel, jestli na něj má uhodit a vyzvídat... Bylo by to k něčemu?

Když vstal, bylo po večerce a třebaže se nemohl schovat pod neviditelný plášť, poslechl nutkání a opustil věž. Tady nikdo nevěděl, kdo je. Nikdo by mu nešel po krku. Nemusel se bát vyjít ven, kromě toho, že natrefí na prefektskou hlídku – kterou byl dnes James – nebo některého profesora. U Kettleburna to měl ještě pořád rozlité.

 

Procházel tichými, jen spoře osvětlenými, nebo úplně tmavými chodbami, kde si svítil hůlkou a přemýšlel.

O svém pobytu v této době, o věcech, které myslel, že nikdy nezažije a neudělá (což zahrnovalo vztah s vlastním kmotrem)... Začínal se obávat návratu. Teď, když věděl, jaké to je, být svobodný a co znamená opravdu milovat, netušil, jak se dokáže vrátit do toho pekla své doby a žít tam... bez Siriuse.

'Asi nebyl dobrý nápad, zamilovat se zrovna do něj,' povzdechl si. Jako by si to vybral. Prostě se stalo. Milovat Siria nebylo těžké. Ve skutečnosti až příliš snadné. A Harry toho nedokázal litovat. Sirius ho dělal šťastným.

Začínal být ospalý, rozhodl se vrátit do postele. Nic sice nevymyslel, ale unavil se. Kdesi v blízkosti mrzimorského křídla se otočil a vykročil zpět k nebelvírské věži.

Sotva vstoupil do chodby, která vedla pryč z mrzimorského území, spatřil před sebou šmolkově modrý hábit. V duchu si povzdechl a zvedl k profesoru Brumbálovi provinilý pohled.

„Nespavost?“ navrhl ředitel chápavě vysvětlení.

„Dost věcí mi leží v hlavě,“ připustil Harry. Vykročil k dalšímu schodišti. Brumbál se připojil k němu.

„Doprovodím vás. Týká se to vašeho pobytu zde?“ zajímal se.

Harry napřed pokrčil rameny. „Částečně. Jsem tu rád. Nechce se mi vracet do mé doby... i když vím, že je to nezbytné. Tam mě moc dobrých věcí nečeká.“

„Nedělá vám potíže i milostný vztah s vaším kmotrem?“ usmíval se profesor.

Harry vytřeštil oči a zrudl do málem ohnivého odstínu.

„Nebylo těžké si to domyslet, když vás Sylvanus – kolega Kettleburn přitáhl málem za límec. Jeho popudí obyčejný polibek... Je velmi prudérní. Vlastně se divím, že se oženil.“

„Pane, já... my...“ Harry začínal v rozpacích koktat. Brumbál ho uklidňoval: „Nevyzvídám, jak daleko jste ve svém důvěrném přátelství pokročili, chlapče. To bych si nedovolil. Ale jsem starší a zkušenější, pane Pottere. Vaše city jsou na vás dvou prostě vidět.“

„Není to problém, spíš...“ tady si Harry znovu povzdechl. „Měl jsem ho rád vždycky. Ale když jsem ho poznal tady... Bylo tak lehké se do něj zamilovat. Nevím, jak budu žít, až se vrátím do své doby. Bude mi tak chybět.“

„Takže fakt, že v budoucnosti je Sirius vaším kmotrem, není ten největší problém?“ podivil se ředitel, podle úsměvu pobaveně.

„Tenhle detail se snažím nevnímat,“ usmál se Harry zamyšleně. „A říkám si, že rodiče by možná souhlasili. Siri je tátův nejlepší přítel. Myslíte, že by mu tak moc vadilo, že jeho jediný syn ho miluje?“

„Váš otec – James – je velmi impulzivní mladík. Mohu jen doufat, že se v budoucnu zklidní. Už teď mi připadá, že vaše budoucí matka na něj má podobný vliv, jako vy na pana Blacka. Netroufám si odhadovat, jak by takovouhle zprávu vzal... Doufám, že by si přál, aby jeho přítel a jeho syn byli šťastní. I kdyby spolu. Vy byste svým dětem nepřál štěstí?“

Harry jen němě přikývl.

„Sice si nedovedu představit, že by si můj syn začal s mým nejlepším kamarádem... Ale chtěl bych, aby byl tak šťastný, jak to jen jde.“

„Tak zkuste věřit, že vaši rodiče by uvažovali stejně. Vida, jsme tu,“ poukázal ředitel na to, že se zastavili před obrazem Buclaté dámy. Probudila se, ale když spatřila vedle ponocujícího studenta ředitele, odpustila si kázání. Na heslo uvolnila vchod, Harry popřál řediteli dobrou noc a zmizel ve věži.

 

James Potter právě odeslal dva mrzimorské prváky, co se vydali na opožděný průzkum, zpět do postelí, chudší o tři body (za každého) a vracel se zpět na kolej, když před sebou zaslechl hlasy. Oba poznal. Ředitel Brumbál a jeho nový kamarád, Harry.

Chtěl se k nim připojit a vrátit se s Harrym do ložnice, když zaslechl něco, co ho zarazilo. Brumbál právě komentoval Harryho vztah se Siriem: „Nedělá vám potíže i milostný vztah s vaším kmotrem?“ A to, co Harry odpověděl, Jamese přimělo držet se v pozadí a poslouchat. Nebyl to problém, měl na sobě svůj neviditelný plášť. Tak snadno udržel problematické spolužáky na uzdě, vždycky když je našel. Teď tedy mohl poslouchat... a trnout šokem, protože to, co slyšel...

Točila se mu hlava.

Jeho kamarád mluvil o cestování do 'své doby'. Brumbál o něm mluvil jako o jeho (Jamesovu) synovi. Sirius má být jeho kmotrem... A podle toho, co říkal o Harryho budoucí matce... Jen hádal, ale že by... Lily? Vážně Lily a Harry je jejich budoucí syn? James nevěřil svým uším. Srdce mu splašeně bušilo do žeber, nevěděl, co má s těmihle informacemi dělat. Otřesený sklouzl po stěně na studenou podlahu a zíral na stěnu před sebou.

Nevěděl, jak dlouho takhle sedl, než se zvedl a vrátil se na kolej. Harryho postel byla prázdná, ale James tušil, kde se jeho pravděpodobný syn nachází. A upřímně nevěděl, jestli s tím souhlasí. Nezamhouřil oka dlouhé hodiny, věci, které slyšel, ho donutily přemýšlet. Spánek se ho zmocnil mnohem později.

 

Ráno, hned jak se James vymotal z přikrývek, vybavil si, čeho se stal v noci svědkem. Jakmile totiž roztáhl závěsy u své postele, spatřil 'svého-nejspíš-opravdu-syna', jak odhrnuje závěs u Siriovy postele. Nemohl si nevšimnout červených znamínek na jeho nahé hrudi a krku a rychle si pomyslel, že tohle by otcové na svých dětech vážně vidět neměli. Nevěděl, jak se s tím srovnat. Potřeboval víc času. Taky si uvědomil, že ty podivné pocity, které od počátku vůči Harrymu měl, mají konečně logické vysvětlení. Jeho magie musela poznat, že je Harry příbuzný. Kdyby mohla mluvit, nejspíš by mu prozradila, jak moc příbuzný Harry Jamesovi je, ale takhle... A je fakt, že tohle vysvětlení by ho nenapadlo.

 

Přes den Harryho víc sledoval, jak se učí a jak se mu daří. Když si uvědomil, jak mu jde Obrana – v níž taky vždy exceloval – cítil, jak v něm roste pýcha. Věci, které Harrymu šly, poznával jako dědictví, které musel mít po něm... nebo po matce.

Taky využil volné hodiny a pozval Harryho k prolétnutí. Zjistil, že i tenhle talent nejspíš podědil po něm, Lily to nebavilo... Srovnával svou a Lilinu podobu s chlapcem, který údajně přicestoval z budoucnosti a byl si čím dál jistější... Tento nadaný, mlčenlivý mladík je jeho syn... A když celý den pozoroval, jak si vede, nemohl jinak, než se dmout hrdostí.

Kromě obrovské radosti, že má před očima důkaz, že získá milovanou rusovlásku, očividně bude mít i skvělého syna. Vlastně jediné, co mu trochu kazilo tu radost, bylo to, co měl Harry se Siriusem.

Ne, že by jim nepřál štěstí. Jen mu to připadalo... trochu divné, teď když věděl. Jeho syn a jeho nejlepší kamarád... Vzhledem k tomu, že má být Sirius jeho synovi kmotrem, bylo to vážně divné... Ale když se nad tím zamyslel, Harry to všechno přece věděl. Mohl do něj (do Siria) být zamilovaný už předtím? Před příchodem sem? Nebo se tak stalo až tady? Škoda, že se ho nemůže zeptat...

A Sirius... Teď samozřejmě nemohl nic tušit, ale... Bude s Harrym i v budoucnosti? James nevěděl, jak se k tomu postavit. Měl je oba rád, přál si pro ně to nejlepší... Položil si otázku: opravdu tolik záleží na tom, že jsou spolu, když je to dělá šťastné?

 

Snažil se se svými pochybnostmi vypořádat, takže si navečer počkal na Siriuse, když odcházel ze sprchy. Harry už byl v ložnici, tak toho využil a zeptal se jakoby nic: „Tak, jak jste na tom s Harrym?“

Sirius vzhlédl a nadšeně se zakřenil.

„Skvěle. Jamesi, nikdy jsem nebyl tak šťastnej...“

„A vy už... jste spolu...“ vyzvídal James nenápadně a stále si nebyl jist, jestli to chce opravdu vědět.

„No,“ Sirius trochu zaváhal, ale pak se usmál. „Jo, už jo. A klape nám to úžasně. Je zvláštní, že i přes to, co už máme za sebou, je pořád tak nevinnej...“

James se usmál. Bylo mu trochu divně, když to všechno slyšel, ale snažil se přemoct. Neodolal nutkání a zeptal se: „Hele, slíbíš mi něco?“

„Jasně,“ kývl Sirius trochu překvapeně.

„Neubliž mu,“ požádal James rozpačitě. „Oba jste mí přátelé, nechci vidět, jak se někdo z vás trápí...“

Siria tohle velice překvapilo, ale tiše a upřímně řekl: „Já ho miluju, Jamesi. Cítím k němu něco neskutečnýho... Nikdy bych mu neublížil.“

Tohle u obrýleného chlapce vyvolalo spokojený úsměv. Pokývl mu, popřál dobrou noc a vrátil se do ložnice.

 

Harry si právě přetáhl tričko přes hlavu, neviděl tak otcův zvláštní pohled... Takže byl překvapen, když uslyšel: „Můžu se tě na něco zeptat?“

S poněkud rozcuchanými vlasy vzhlédl. James měl hodně divný výraz.

„Na co?“ opáčil.

„Na Siriuse,“ odvětil mladík s oříškovýma očima. Nezvykle dlouho si prohlížel Harryho tvář, ten už se začal nervózně ošívat...

„Tak... se ptej,“ vybídl Jamese a uvažoval, o co jde. Všiml si dnešní Jamesovy pozornosti, přišlo mu to podezřelé... Že by nesouhlasil, že se Sirim chodí?

„Miluješ ho?“ ohromil ho otec otázkou.

Chvíli se na něj jen užasle díval... Pak přikývl. Motivaci k otázce celkem chápal. „V životě jsem měl opravdově rád jen pár lidí a Siriuse z nich miluju nejvíc,“ odpověděl upřímně. „Neumím si představit život bez něj.“ To byla pravda. Když ho v budoucnosti ztratil, ustrnul ve svém truchlení. Svět okolo pro něj přestal existovat... Nedokázal se vzpamatovat, natolik s ním Siriova smrt otřásla. A děsil se toho dne, kdy se do toho temného pekla bude muset vrátit. Teď už... bez Siriho nechtěl žít. Nemohl.

James se na něj chvíli díval, pak přikývl. „Jsem rád, že jste šťastný,“ řekl prostě. Popřál Harrymu dobrou noc a šel spát.

Harry se posadil na postel a snažil se vstřebat zvláštní otcovo chování.

 <<                                                                             >> 

 

 

 

 

Komentáře: 11.Co s neočekávanou pravdou?

xxx

Lily | 31.10.2017

Paráda, konečně jsem se dostala na tvé stránky. Nějak se mi nechtěly otevřít. Díky, díky za nové kapitoly. jsem ti moc vděčná, že píšeš a udržuješ dál tento kouzelný svět HP.

^_^

nomom | 22.09.2017

Božííí. Kdy bude další?

stateční nebelvíři

sisi | 05.09.2017

James konečně používá ten výrůstek na krku, kterým se kouká, baští, který potřebuje občas učesat, (no v Potterově případě asi zřídka kdy), jsou tam i uši a nos, uvnitř je to celé zamotané a egypťané to vysávali mumiím nosem ven do amfory. Jamesovi to tam teď hodně šrotuje, dívá se na sebe, na Lili, na Harryho, ale nedockvakne mu, že Harry mluví pravdu o své minulosti u mudlů. Holt je nebelvír, vidí jen zjevné a skryté mu zůstává skryto. Možná je to tak lepší. Sibyla by získala mnoho bodů, kdyby se i bez její pomoci rozkřiklo, jaký osud čeká primuse a primusku. Možná by to pak změnilo běh osudů. Co se týká Harryho, asi by pro něj bylo lepší se tolik netrápit budoucností, nebo jinými událostmi, ale to by zase ztratil svou oblíbenou povahu, takže je úplně nejlépe vše tak, jak je napsáno. Svému osudu neuniknou. Berme věci tak, jak jsou. Díky za krásnou kapitolu. Velice jsem se potěšila mírem z ní sálajícím.

:)

market | 05.09.2017

Nádherná kapitola, moc se těším na pokračování a snad pro ně nepřichystá osud nic zlého, co by je rozdělilo.

....

Kilia Ice | 05.09.2017

Konečne pokračovanie. Je mi ľúto tých dvoch. Vážne si ani ja neviem predstaviť ako to bude Harry znášať, keď už nebude mať Síria. Je mi ich nesmierne ľúto. Snáď bude čoskoro pokračovanie :D

...

Profesor | 04.09.2017

Velmi pěkná kapitola. Jamesovy otcovské pocity mě pobavily.;-) Jen doufám, že nezjistí i to, jak to bude s ním a Lilly v budoucnosti... To by ho asi ranilo.

Záznamy: 1 - 6 ze 6

Přidat nový příspěvek

Anketa

Líbí se vám tato kapitola?

Ano (10)
100%

Ne (0)
0%

Mohlo to být lepší (0)
0%

Celkový počet hlasů: 10