49. Hranice zvaná odpuštění

Harry...“ vydechl tiše muž. A to bylo jediné, co mladík potřeboval slyšet. Zdvihl k němu tvář, nechal se lehce políbit...

A tento jediný polibek změnil toho večera vše.

 

18+

Ani nevěděl, kdy se polibek prohloubil, kdy ho Severus vzal do náruče a posadil na stůl za ním... A kdy ho svlékl?

Že sám má podíl na tom, že jeho milenec je nahý stejně jako on, si nějak neuvědomil. Vnímal jen drtící, hladové rty, chtivé doteky. Teprve, když horká ústa opustila ty jeho a v klíně ucítil jemný stisk, otevřel oči.

V těch černých jiskřivých studnách viděl otázku. Věděl jakou, ani to nebylo třeba vyslovit... Jednoduše přikývl. Chtěl to. Chtěl ho.

Miloval ho.

Nechal se přitáhnout na kraj stolu, kam jej Severus vysadil, poslušně si lehl a vzrušeně vzdychal, zatímco jej dlouhé lektvaristovy prsty pečlivě připravovaly.

Netrvalo dlouho a místností se nesly dvojí hlasité steny, vzdechy a rytmické vrzání starého stolu. Stojící muž pevně svíral štíhlé boky chlapce, ležícího pod ním na tvrdé desce stolu, do které mladík zarýval nehty. Jejich těla se leskla potem, prudce na sebe narážela v šílené vášni, ze rtů obou unikaly slastné výkřiky. Když se pak najednou ozval jeden chlapecký výkřik a vzápětí hlasité hluboké zasténání, nastalo ticho. Rušilo jej pouze prudké oddechování dvou lidí.

 

Severus se omámeně nadzvedl, jakmile mu došlo, že leží na svém mladém milenci a pravděpodobně ho dost mačká. Podíval se na jeho uvolněnou tvář, rudé rty, nateklé od líbání, zdobil jemný úsměv.

„Jsi v pořádku?“ musel se zeptat. Nebyl to jejich první sex, ale už to byly dva týdny a navíc – nikdy dřív nebyli tak nenasytní, tak žádostiví jeden druhého, nikdy ne tolik. Severus se divil, že stačilo tak krátké odloučení a doslova po něm hladověl. Proto si jej tentokrát bral tak dravě a dychtivě.

„Jsem, neboj,“ zavrněl Harry. Teprve teď otevřel oči, zahleděl na náhle nejistou tvář lektvaristy. Trochu se nadzvedl, Severus z něj mezitím vyklouzl a chtěl se otočit pro své oblečení... když ho Harry objal nohama kolem boků, pevně, aby mu neunikl.

„Neutíkej přede mnou,“ zašeptal. Severuse to zarazilo. Podíval se na chlapce, kterého právě divoce pomiloval.

„Já se tě nebojím, Harry,“ řekl mírně. Šťastný zubatý úsměv ho rozechvěl. Objal ho, plný štěstí.

„Myslím, že bysme si měli promluvit, Severusi,“ nadhodil Harry a uvolnil sevření. Pohybem zápěstí si přivolal oblečení a sklouzl ze stolu. Zapotácel se, muž ho rychle zachytil. Pak se jednoduše vykašlal na svůj oděv a popadl chlapce do náruče. Odnesl ho do ložnice.

Tentokrát...

… do té SVÉ.

Už před svým lvíčkem neměl co skrývat.

 

Když ho položil na pelest, Harry si ho přitáhl a políbil. Pak jedním prstem pohladil trochu udivenou úzkou tvář. Měl chuť se smát. Ale něco mu říkalo, že tahle chvíle je spíš vážná, navzdory tomu, že jsou oba svlečení a stále trochu rozechvění pěkně žhavým milováním.

„Chtěl jsi o něčem mluvit,“ řekl Severus po chvíli společného mlčení. Chlapec kývl. Posunul se doprostřed postele a poklepal na místo po svém boku. Muž si beze slova přilehl. Odněkud přivolal lehkou přikrývku, zakryl je. Pak si podložil hlavu a opřený o loket vyzvídal: „Ve vzkazu jsi psal, že spolu musíme mluvit právě dnes, kvůli tomu, co se stalo... Draco ti něco řekl?“

Harry zavrtěl hlavou. „Neviděl jsem ho, co odešel, podívat se na Narcissu. Pak už s ním byl jen Neville. Ne, jde o to... Sakra, nevím, jak to nejlíp říct.“ Otočil se na záda a zadíval se do stropu... no, spíš do baldachýnu.

„Víš...“ začal po chvíli znovu, „když Malfoy na ošetřovně řekl, že se stydí, čemu Draca vystavil...“

„Harry,“ Severus chtěl něco namítnout, nechtěl se bavit - s nahým Harrym a v téhle posteli - o Luciusově znásilnění a jeho následcích, ale mladý Nebelvír ho přerušil: „Došlo mi, že ať jsme na jakékoli straně, pokud se to Voldemortovi hodí, udělá cokoliv a komukoliv, aby z toho něco měl... Pochopil jsem, že každý máme v životě něco vzácného, oč nás může připravit. Je tak strašně snadné... ztratit. “

„Pokud tím chceš nějak elegantně říct, že se chceš rozejít...“ začal Severus, který netušil, co si z těch Harryho řečí má vzít, ale Harry se otočil na bok a usmál se na něj.

„Kdybych se chtěl rozejít, myslíš, že bych tě k sobě pustil? Myslím, že se v Nebelvírech málo vyznáš, Severusi.“

„Vlastně mám dojem, že vůbec ne,“ připustil muž. „Tak jak jsi to myslel?“

„Až po tom všem jsem si dokázal přiznat, že i přes pochyby a nejistotu, stejně strašně chci být s tebou. Řekl jsi, že jsi mi dal poznat svou duši... Já tě chci poznat bez všech těch oklik, schovávání se pod jinou tváří... Chci být s tebou, Severusi a chci, abys v tom případě byl sám sebou. Neřekl jsem ti to, ale občas jsem z tebe byl zmatený... Byl jsi jako dvě osoby v jedné. Já... potřebuju vědět, do koho jsem se to vlastně zamiloval.“

„Když jsme byli spolu,“ promluvil Severus trochu provinile, „bojoval jsem sám se sebou. Potlačoval jsem toho Severuse Snapea, kterého znáš, abych tě nevyděsil... a neztratil. A ukazoval jsem ti tu svou stránku, kterou jsem schovával přede všemi. Myslím, že ji nezná ani Albus a ten stařík mě zná vážně dobře.“ Povzdechl si, ale nespouštěl z milence oči. Pak se náhle zeptal: „To, co se mezi námi před chvílí stalo... Znamená to, žes... mi odpustil?“

Harry se na něj díval s vážnou tváří. Pak tiše řekl: Někde jsem slyšel, že mezi nenávistí a láskou je tenká hranice. V naší situaci bych tu hranici nazval odpuštění. Vztah nás dvou... byl vždycky trochu extrémní.“ Natáhl ruku k bledé tváři a znovu ji konečky prstů polaskal. Nechal je stéct od úzkého obočí po spánku, přes lícní kost, něžně přejel po výrazném snapeovském nose a sklouzl na rty.

 

Úzké, růžové, teď zčervenalé, horké. Když se jich Harry dotkl, mírně je pootevřel. Při opatrném pohlazení přivřel oči. Jakmile ucítil dotek na spodním rtu, kmitl jazykem, pohladil zvědavého průzkumníka v podobně Harryho ukazováčku. Zaregistroval tiché zalapání po dechu, pohlédl skrze řasy na zrudlého chlapce. Rozevřel rty víc, vsál špičku prstu a s něžnou opatrností skousl. Harry horce vydechl.

Dívali se na sebe, vzduch byl náhle znovu nabitý těžkou vůní smyslnosti.

Harry se nadzvedl a přiměl Severuse otočit se na břicho. Usadil se na jeho stehnech, nejprve letmými doteky putoval po bílé, výraznými čárkami poseté pokožce ramen a zad... Sklonil se a vtiskl polibek mezi lopatky. Pak se narovnal a začal s příjemnou masáží. Prohnětl šíji a postupoval níž... k bledé oblé zadnici, která Harryho neskutečně lákala. Už nějakou dobu žil aktivním sexuálním životem a nejednou ho napadlo, jaké by to bylo, prohodit si místa... Jaké to asi je, být ten, který 'je nahoře'? Toužil po tom, ale váhal, dát tuhle touhu najevo. Nebyl si jist, že by s tím jeho milenec souhlasil, nakonec, je to dospělý zralý muž, určitě není zvyklý... vzhledem k tomu, jak dominantně se vždycky projevoval.

Znovu se sklonil k tělu pod sebou, zasypal ramena polibky a klouzal po páteři stále níž. Na rtech se mu usídlil úsměv, když zaznamenal Severusův vzrušený dech. Dlaněmi hladil štíhlé boky a pevné bílé polokoule, jen ten pohled ho hrozně vzrušoval. Netrvalo dlouho a jeho 'malý kamarád' se už ve svém nabuzeném stavu opíral v rýze svůdného milencova zadku.

 

Severus měl doteď paže složené pod hlavou, pomalu sáhl stranou, na stolek vedle postele, zásuvka se otevřela a vylétl z ní malý kelímek.

„Použij tohle,“ poradil Harrymu, když mu kelímek podával. Všiml si, jak se chlapcova ruka zachvěla, když ho přijímal.

Harry slezl ze Severusových nohou, díval se na obsah kelímku. Pak hlesl: „Jsi si jistý?“

Severus se k němu otočil. Znatelné vzrušení jeho klína Harry nemohl přehlédnout.

„Chci tě,“ řekl prostě. „A už dlouho toužím, cítit tě hluboko v sobě. Harry,“ sedl si a zvedl si jeho tvář k sobě, ano, trochu ho překvapilo, že se chlapec červenal. „Harry, sex mezi dvěma lidmi, kteří se milují, je založený na lásce, touze po vzájemném potěšení... a důvěře. Ty mi věříš a protos' mi dovolil, abych si tě vzal. Pokud nechceš, nevadí... Ale měl jsem pocit, že si to přeješ... Mýlil jsem se?“

„Ne,“ vydechl Harry a zrudl ještě víc. „Jen se bojím, že ti ublížím... Nikdy bych si to neodpustil. Milu -“ Tady se zarazil. Vzhlédl a s pohledem upřeným do černých očí zašeptal znovu: „Miluju tě.“

Muž se usmál a naklonil se k němu pro polibek.

„Neboj se, povedu tě,“ zašeptal. „Zvládneš to, není to žádná věda. Zkus si vzpomenout, jak to dělám já...“

Harry se poslušně uvelebil mezi stehny svého milence, který teď zaujal pozici na zádech. Chvíli se dychtivě líbali, pak se Harry přemístil k již napnutému Severusově vzrušení a pečlivě se mu věnoval. Když Severus hlasitěji zasténal jeho jméno, pustil z úst jeho naběhlou mužnost a otevřel kelímek s emulzí, aby svého milence připravil. Slíbil si, že bude opatrný a neublíží mu. Nabral trochu mazlavé hmoty na prst a začal jemně kroužit po Severusově otvoru lásky. V uších mu po chvilce začaly znít potlačované vzdechy.

„Teď si znovu naber... a zkus vniknout dovnitř.“

Poslechl. Opatrně vnikl do těsného otvůrku, pomaličku pohyboval prstem, podle Severusova pokynu přidal druhý, pak třetí... S nekonečnou péčí a něhou roztahoval tu branku potěšení, aby měl jistotu, že svého milovaného nezraní.

„Teď, Harry... Stačí. Vezmi si mě.“

Harrymu se zadrhl dech. Opatrně vytáhl prsty z jeho nitra, ještě natřel své vzrušení, pak přitiskl špičku k připravenému místečku. Zvedl oči k Severusovi, ten přikývl. Harry se zatajeným dechem zatlačil, roztřáslo ho, když ucítil, jak pronikl dovnitř. Pamětliv svého slibu se zarazil a díval se na Severusovu tvář.

Pohled do těch onyxových hloubek mu připadal jako pohled do černého ohně. Zkoumal jeho výraz, aby postřehl sebemenší Severusovo nepohodlí... Pomalu postupoval hlouběji, jen jednou se musel zarazit, když si všiml, jak jeho milenec pevněji sevřel rty.

 

Severus se opravdu divil. Harry, jakkoli byl zkušený v roli podřízeného milence, byl tak nejistý a vyplašený, když mu navrhl, aby si to prohodili... Opravdu oceňoval jeho láskyplnou péči a opatrnost, když ho připravoval, i ve chvíli, kdy do něj konečně vstoupil. Jen jednou pocítil slabou bolest a Harry to nějak zaznamenal a přestal.

Pokývnutím ho přiměl pokračovat. Připadalo mu jako věčnost, než Harry s prudkým vydechnutím opatrně přirazil a polekaně se na něj podíval, protože Severus zasténal.

„Znovu...“ zalapal muž po dechu a Harry poslechl. Pevněji chytil jeho boky, přitom je nepatrně nadzvedl a znovu se pohnul. Tentokrát se dočkal hlasitější reakce.

„Harry!“

Chlapec se chtěl stáhnout, srdce mu splašeně tlouklo vzrušením i obavou.

„Ne, nepřestávej... pokračuj... tohle je ono...“

Pokračoval. Pomalu se pohyboval v těsné úzkosti Severusova těla a s nadšením si vychutnával hlasité steny a prosby obvykle zdrženlivého muže... Nikdy nezažil, aby takto ztratil kontrolu nad sebou samým.

Celou dobu se snažil být opatrný, ale když ho Severus objal nohama kolem pasu, přidal na prudkosti. Jakmile si uvědomil, že tohle tempo už nevydrží dlouho, objal prsty jeho kopí, toužil, aby se udělali spolu...

Povedlo se, závrať orgasmu je strhla oba zároveň, jejich výkřiky se slily v jeden, když se Severus prudce prohnul v zádech a jeho bílá vášeň skrápěla jeho břicho a hruď, zatímco Harry se třásl, když s posledními přírazy plnil těsné nitro svým semenem.

Když vzápětí klesl na něj, Severus ho s láskou objal. Neřekl mu to a pochyboval, že kdy řekne... Ale kromě toho nešťastného dne, když nedobrovolně přišel o své panictví, už nikdy nikomu nedovolil, aby si ho vzal. Teď byl rád, že na to může zapomenout, Harry byl dokonalý milenec, jak ostatně věřil. Postaral se o něj, jak nejlépe mohl. Umožnil mu prožít nádherné milování i z té druhé strany. Když si pomyslel, jak je rád, že se konečně nemusí bát být dole, uvědomil si, že má v očích slzy. Byl šťastný.

Zamumlal čistící kouzlo, objal usínajícího Harryho a za chvilku už spal taky.

 

Když se probudil, uvědomil si, že je mírně utiskován čímsi nahým a hřejícím. S potěšením si připomněl, co se dělo, než usnul. Nadšeně zaznamenal, jak dokonale pasuje mladý Harry do jeho náruče... jakoby byl stvořen právě jen pro něj, pro Severuse. S láskou pevněji objal horké tělo, dočkal se roztomilého zavrnění od budícího se chlapce.

„Ahoj,“ zamumlal Nebelvír rozespale.

„Ahoj, můj Nebelvíre,“ odpověděl Severus. Něžně pročísl to vrabčí hnízdo černých vlasů, vtiskl do té hebké změti polibek.

„Už musíme vstávat?“ zeptal se Harry.

Lektvarista se zarazil, vlastně nevěděl, kolik je hodin... Venku byla ještě tma. Vrhl jedno rychlé Tempus, uklidnil se. „Není třeba. Teprve odbila jedenáctá.“

„Tak co tě vzbudilo?“

„Nevím,“ zamumlal Severus. „Vlastně...“ Najednou si něco uvědomil, vymanil se z chlapcovy náruče a vstal z postele.

„Co se stalo?“ vyzvídal poplašeně Harry, už plně probuzený. Nechápal, co žene jeho milence z postele, když ještě není ráno...

„Musím poslat Albusovi vzkaz, kde jsi, ať se neplaší, kdyby tě někdo hledal,“ řekl Severus, zabalil se do županu a vyrazil do obýváku, kde byl krb napojený na bradavickou ředitelnu.

Harry si vzdychl a složil se zpět do peřin. Pomalu začal dřímat.

 

Znovu procitl, jakmile vedle sebe ucítil pohyb a vzápětí dotek nahé kůže. Unikl mu vzdech, odpovědělo mu pobavené zasmání.

„Tak vzrušivý?“

Harry cosi zavrčel, ale přitulil se k hřejícímu tělu. Objala ho pevná náruč. A najednou se mu nechtělo spát. Přisál se rty na Severusův krk, postupoval níž, vtiskával ústa do rozechvělé pokožky, mírně chutnala po soli. Zvedl oči k tváři svého milence a znovu pohltil už napjaté mužství, nespouštějíc z něj pohled. Severus hlasitě zasténal a zvrátil hlavu nazad.

Harry mu snaživě připomínal svůj talent, o který byl na dva týdny ochuzen. Ale než ho stačil dovést až na konec, zastavil ho. „Počkej, Harry.“ přitáhl chlapce k sobě, políbil ty nadané rty a zašeptal: „Chci vyvrcholit v tobě, můj lvíčku...“ Harry se nadšeně usmál a sáhl po už jednou použitém mazadle. Zůstal klečet nad Severusovým klínem a vzdychal a kroutil se, jak ho muž připravoval. Když usoudil, že už to stačilo a víc nevydrží, svalil Severuse zpět na záda a rychle se nabodl na jeho připravené vzrušení, až oba zalapali po dechu. Milovali se dychtivě, nenasytně, oba si brali a oba dávali... Tolik vášně tato ložnice ještě nezažila.

 

Když se nakonec vyčerpaně zhroutili na sebe, zjistili, že dvoutýdenní abstinence je obdařila pořádným apetitem. Až do rána a celý den střídavě spali a milovali se v každé místnosti, včetně koupelny a kuchyně, s krátkými přestávkami na očistu a jídlo.

Taky si povídali. O všem a o ničem. Na pár hodin si dovolili zapomenout na svět venku, na krátkou dobu, kdyby byli jeden bez druhého, na smutné věci, které se udály... V tomto domku to bylo dovoleno. V jejich malém útočišti před světem existovali jen oni dva a jejich láska.

 

Vděčni, že je ještě víkend, ze svého hnízdečka lásky nejdřív nespěchali. A že jim trvalo, než se vůbec vykopali ven, snídani vynechali, aby přišli na tu ve škole... Protože když v neděli brzy ráno vyrazili z ložnice, kamkoli se podívali, každý kout jim připomněl, co spolu dělali a zase se zdrželi, protože nenasytný Severus prudce přitiskl Harryho na zeď a vzal si ho ještě jednou.

Po tom posledním uspěchaném čísle Harry pochyboval, že se u snídaně v Síni posadí, nato se Severus jen zašklebil a podal mu lektvar. Přemístili se spolu, u bradavických hranic se sice rozdělili a šli každý jinudy, ale tak, aby o sobě navzájem věděli.

Severus pochopil Harryho obavy a chtěl ho ujistit, že nebude zbytečně riskovat. Nakonec, o konci jeho špionské kariéry už věděl...

 

V téže době, v Bradavicích

Blonďatý Zmijozel se v polospánku zavrtěl, sevření paží, které ho objímaly, se mírně utáhlo.

„Neve?“ zamumlal.

„Jak se cítíš?“ zeptal se Neville. Otřel se rty o odhalené rameno svého milence.

„Nevím,“ zašeptal Draco. „Trochu, jako bych měl vygumovanou hlavu.“

„Měl jsi jen Uklidňující a Bezesný lektvar, z toho to mít nemůžeš,“ mínil Nebelvír. „Ale zavolám Pomfreyovou, chceš?“

„Ne, dej mi chvíli... Až se víc proberu, bude to lepší.“ Posadil se, protáhl se... Delší chvíli se díval před sebe, mlčky. Pak tiše řekl: „Nebyl to sen, viď? Mí rodiče. Oni jsou...“

„Mrzí mě to, lásko,“ zašeptal Neville a objal ho zezadu kolem pasu. „Opravdu.“

„Já vím.“

„Chceš ještě spát? Je neděle, teprve pět ráno, odpočívej. Jsem domluvený s Brumbálem, že přijde, až rozhodne, co bude dál.“

„Nevím. Nechci jít ven. Nevím, co mám dělat.“

„Teď nemůžeš dělat nic,“ snažil se ho chlácholit Neville. „Naber sílu. Nemáš hlad?“

Zmijozel zavrtěl hlavou, ale když mu pohled padl na stolek s podnosem, zakručelo mu v břiše. „Něco malýho si dám,“ hlesl. Pak si všiml i lahviček s lektvary.

„Co ty lektvary?“ otočil se na přítele.

„Nechal je tady tvůj kmotr,“ odvětil Neville a vstal, aby na talíř nandal snídani. „Dělal si starosti. Řekl bych, že se taky staví.“

Podal Dracovi talíř plný sendvičů a sklenici s dýňovým džusem.

Chvíli bylo ticho, rušené jen přežvykováním. Když byl talíř prázdný, stulil se osiřelý Zmijozel do náruče svého milence a zamyšleně se díval do zdi.

„Myslel jsem, že mu nedokážu odpustit.“

„Otci?“ ujistil se Neville.

„Přemýšlel jsem o tom, co říkal. Jak lituje, čemu mě chtěl vystavit... On... musel trpět místo mě. A matka... Tím, že jsem utekl, jsem svoje rodiče odsoudil... To já mám litovat.“

„Lásko, copak bys tam radši zůstal?“

„Ne, ale měl jsem zkusit zachránit aspoň matku. Měl jsem ji vzít s sebou,“ vyčítal si Draco.

„To si nesmíš vyčítat, Draco,“ šeptal mu Nebelvír do vlasů. „Ochrany tam držely i ji. Když tvýho otce neopustila do tý doby, myslíš, že by to udělala, kdybys to po ní chtěl?“

„Tím říkáš, že to byla její vina?!“ vykřikl Draco a vytrhl se příteli z náruče. Nahněvaně na něj zíral.

„Ne, to neříkám,“ tišil ho Neville, Draco na něj nikdy takhle nevyjel – během jejich vztahu – takže si nebyl jist, co může čekat. „Za všechno, co se stalo, může Voldemort. To on vraždí. On mučí. On bere rodičům děti a dětem rodiče. Já pomstím své rodiče. Ty zase svoje. Oba máme důvod toho parchanta sprovodit ze světa. Neobviňuj sebe, ale toho hadího zmetka.“

„Jo. Musím rodiče pomstít. Tohle si nezasloužili.“

Draco se zase schoulil do hřející náruče.

„Opustil jsem je už před dvěma týdny, ale až teď mám pocit, že jsem sám.“

„Nejsi, Draco. V Harrym a Tonksový máš rodinu. A... máš mě. Vím, že to není totéž, ale...“

„Mlč, promerlina,“ vzdychl Draco a umlčel svého milence polibkem.

Líbali se, dokud je znovu nepřemohl spánek.

 

V klubovně Nebelvíru Harry zjistil, že ještě všichni spí, ačkoliv se zdržel, nepřišel tak pozdě, jak si myslel. Stihne se převléct, aby došel mezi prvními na snídani do Velké síně.

„Kdes' byl, Harry?“ ozvala se Ginny, schovaná v křesle, zády k východu z místnosti.

Prudce se otočil, jak se strašlivě vylekal.

„Ginn, tys mě vyděsila...“ vydechl. Netušil, že tu někdo je, byla tak potichu... Čekala na něj? Zneklidněl. „Jaktože jsi vzhůru tak brzo?“

Usmála se na něj. Odložila na stolek sklenku s džusem, kterou držela doteď v ruce. „Už se mi nechtělo spát,“ pokrčila rameny. „Zítra píšeme test z lektvarů, tak jsem trošku nervózní. Sice se na něj šrotím, ale stejně... Když to zvorám, tak se do mě Snape obuje...“

Trochu se zamračil, jeho sobotním řáděním zamlžená mysl si to vzala tak trochu osobně. Ač měl Ginny rád, přece jen pomlouvala jeho lásku... Ale kdyby něco řekl, bylo by jí to podezřelé. Mrzelo ho, že nemůže svého Severuse hájit.

„Není až tak špatný, Ginn,“ řekl aspoň, vědouc, že je to žalostně málo. Byl rád, že ho muž neslyší.

Povzdechla si. Natáhla se znovu po džusu.

„Nedáš si?“ nabídla mu.

Kdyby se v duchu nezaobíral myšlenkami na svého milence, její až příliš nevinný výraz by mu přišel podezřelý. Ale byl trochu nervózní, plus to, že poslední, co pil, byl nechutný Bezbolestný lektvar, sklenku s džusem přijal a vypil do dna.

A taky... nikdy neměl důvod Ginny nevěřit.

 

„Víš, Harry,“ začala po chvilce mírně, „něčeho jsem si všimla.“

To upoutalo jeho poněkud rozkolísanou pozornost. Zadíval se na ni, pořád se usmívala.

„Už nějakou dobu pozoruju, že na víkendy mizíš. Teď jsi na pár týdnů přestal, ale... V pátek večer jsem tě sledovala až na Astronomickou věž,“ řekla, dívajíc se mu přímo do očí a Harry ten pohled opětoval, úplně bledý a zděšený.

„Někam chodíš. Mimo školu a na celý víkend. Dneska je neděle, takže jsi tu s předstihem... Nic mi do toho není, ale pochop, záleží mi na tobě. Takže se tě zeptám, s kým a kde jsi byl? Cos dělal, ty dvě noci a celý včerejšek?“

„Byl jsem se Snapem,“ vyjelo z Harryho a on rozšířil oči šokem. 'Veritasérum?!' pomyslel si zděšeně. Cítil nepřekonatelné nutkání odpovídat, vzápětí do něj narazilo Poutací kouzlo a to ho naprosto zpanikařilo.

Dívka se zatvářila překvapeně. Očividně si představovala, že jí přizná nějakou známost... když se jí tak vehementně vyhýbal. Společnost profesora lektvarů neočekávala.

„Dalas' mi Veritasérum?“ zasípal se strachem.

„Ne, jen Pravdivý doušek, co vymyslely dvočata...“ prohodila trochu zmateně. „Tak Snape... On tě něco učí? Na Ty-víš-koho? Trénuje tě? Jak? Cos dělal naposled?“

„Milovali jsme se,“ řekl někdo Harryho ústy a on měl chuť si vyrvat jazyk, když viděl její nechápavý výraz. Bylo mu jasné, že se bude ptát dál a když bude znát pravdu, ublíží to jí, jemu i Severusovi. Napřel svou magii proti Ginninu kouzlu, překvapilo ho, že je překvapivě silné. „Ginny, prosím, neptej se a pusť mě!“ prosil.

„Napřed mi to vysvětli, nerozumím ti,“ zamračila se. Chtěla tomu přijít na kloub. „Jak to myslíš, že jste se...? Chceš říct, on tě snad nutí...“

„Ne! Prostě jsme spolu měli sex!“ zavyl tiše Harry a škubl sebou. „Divoký a nezapomenutelný! Bože! Nech toho!“

„Ty máš sex se Snapem?“ zírala na něj nevěřícně. „Ty s ním... spíš? Takže víkendy trávíš v jeho posteli?“

„V posteli, na stole, ve sprše!“ vyštěkl Harry, jak ho ochucený džus nutil říct všechno, co věděl. „Spokojená?!“ I přes vlastní slzami zakalený pohled viděl, jak dívka potlačuje pláč. Znovu se zoufale zapřel, tentokrát uvolnil více magie. Předtím nepředpokládal, že Ginnino kouzlo bude tak silné.

Vzlykla. Vzápětí Poutací kletba povolila. Vyskočil.

„Bože, já myslela... že mě máš rád... A ty... se Snapem...“ šeptala šokovaně. „Jak můžeš...?!“

„Miluju ho,“ odpověděl Harry prostě, už se tomu nebránil. To nejtajnější prasklo. Nevěděl, co má dělat.

„Ne, Harry, to není láska,“ zavrtěla hlavou, vyskočila taky. „Nemůže to být láska! On tě zneužívá, je to přece tvůj profesor! Nejspíš ti dal lektvar! Copak bys mohl milovat JEHO? Je to Snape! A ty... Chodil jsi přece s Cho v páťáku, jsi na holky! Já... já to řeknu Brumbálovi! Pomůže ti!“

Harry panikařil. Tušil, že Ginny je pořádná lítice po Molly a jestli ji nechá, nezůstane v jeho a Severusově životě kámen na kameni. Severus je to nejlepší v jeho, zatím mizerném, životě. Byl zoufalý. Nemohl se ho vzdát, teď už ne. Jejich vztah konečně najel na tu správnou kolej, nemůže ho riskovat...

A proto udělal něco, co si pak vyčítal ještě léta... a co ho stálo něco podobně cenného.

 

Vytáhl bleskově hůlku a namířil ji na Ginny. Ani její zděšené zajíknutí ho nemohlo zastavit.

Zapomeň,“ zašeptal zoufale. Použil jen zlomek magie, vědom si své síly, soustředil se na to, aby vymazal pouze tento rozhovor.

Pak hůlku schoval, vzal zrzečku s rozostřeným pohledem za ruku a posadil ji do křesla. Svírajíc malou dlaň ve své na ni začal mírně mluvit. Musel jí zanechat jinou vzpomínku.

„Je mi to opravdu líto, Ginny. Už jsem ti říkal, že s tebou nemůžu chodit... Tvoje pozvání mi lichotí, ale... Opravdu nemůžu. Přišel jsem na to nedávno,“ šeptal a díval se do probouzejících se očí, „kluci se mi líbí víc než děvčata. Vždycky pro mě budeš malá sestřička... Ale nic víc. Omlouvám se. Neplakej. Brzo na mě zapomeneš, někoho si najdeš.“

Ginny se na něj podívala už plně při sobě. Zmateně si zdvihla ruce k tvářím, nevzpomínala si, kdy se rozplakala. Dívala se na chlapce, kterému chtěla dát svoje srdce, chápala jeho slova... ale i tak ji bolelo, co slyšela.

Přikývla a vstala. Otírajíc si tváře od slz zamířila do své ložnice. Harry si ztěžka vydechl. Složil si hlavu do dlaní. Matně si pomyslel, že zlikvidovat Voldemorta asi nebude tak těžké, jako to, co musel udělat teď.

„Doufám, že mi odpustíš, Ginny,“ zašeptal a vstal. Otočil se... a zůstal stát tváří v tvář rozlícenému nejlepšímu příteli.

„Ginny ti možná odpustí,“ zasyčel skoro nepříčetně Ron a rozmáchl se. Úder Harryho srazil na koleno. Levá čelist ho rozbolela, před očima se mu na okamžik zatmělo.

„Ale se mnou nepočítej. Skončil jsem s tebou, Pottere.“

Černovlasý Nebelvír se opřel o koberec, se slzami bolesti - fyzické i duševní – v očích se díval za prvním a nejlepším kamarádem, kterého kdy měl... a jehož přátelství právě obětoval za Severusovu lásku.

 

Tenoučká je hranice mezi nenávistí a láskou. Stačí tak málo, aby lidé sklouzli z jedné strany do druhé... A někdy se ani nemusí přiblížit k tomu zlatému středu, kterým je odpuštění.

<<<<                                                        >>

 

Komentáře: 49. Hranice zvaná odpuštění

Au au au

Augustynka | 27.11.2016

Tak ten konec mě odzbrojil. Nemám slov.

Odpustenie

Mononoke | 17.10.2016

Odpustenie medzi Zmijou a Levom dopadlo dobre, len ten Ron to zas videl ako niečo, do čoho musí biť za každú cenu.

...

market | 09.10.2016

Ta Ginny mě tak trochu (dost) naštvala, ale alespoň už ví, že Harry nikdy nebude s ní. Moc mě mrzí jak to s Ronem dopadlo, asi to jen tak dobře mezi nimi nedopadne, teď jsem zvědavá, jak se k tomu postaví Hermiona. Ale jinak, nádherný díl, jsem moc ráda, že se dali se Severusem zase dohromady a bude to mezi nimi čím dál lepší. Aspoň už nebudou mít mezi sebou tajnosti. Moc se těším na pokračování.

...

vai | 08.10.2016

Tato kapitola byla pěkná, ale ten minulej dílek se mě líbil více..... ale že Ron je blb se potvrdilo, ale celkově mě překvapuje Nevil, že je celkem silná osoba a je oporou...

Krása

Ranchan | 08.10.2016

Opravdu nádherná kapitola. Ten konec byl bohužel smutnější....

Ron by dal Harrymu do zubů i kdyby si Ginni vzal a ona pak byla nestastna... kde bylo předepsané ze si ji musí vzít... má svůj svět a vybočení z mého je špatné....

:-)

Achája | 08.10.2016

Přečíst dvě kapitoly najednou, to byl nášup děje a emocí:-)
Snad Ron slyšel jen konec.
Jsem opravdu ráda, že se se Severusem usmířili a ještě tak vášnivě:-)

====

weras | 08.10.2016

Velký dík za to,že nemusíme na tvoje kapitoly čekat dlouho!!!!!!!!! Hrozně moc mě potěšilo,že se ti dva naši opět dali dohromady.Ale přiznávám,že mám v sobě neustále špatný pocit. Jako bych pořád čekala nějakou katastrofu. A ejhle ona přišla. Zjišťuji,že nejenom Ginny,ale i Ron jsou neskuteční tupohlavci.Vždyť Ginny udělala to,co by si nikdy neměla dovolit.Tím by přece Harryho nezískala,i kdyby nebyl gay. A to ještě nevím,co tím vším můžou způsobit.Aby oni nakonec nebyli ti,co způsobí Harryho odchod.No ještěže jsi tak skvělá s přidáváním kapitol. Za tuto velký dík,byla svělá!!!!!

hmhm

Bobo | 08.10.2016

A do třetice - nebude nakonec taky Severus těhotný, že by konečně dědička? To by bylo docela nešťastné, kdyby každý z nich vychovával dítě a o druhém vzájemně nevěděli, myslím, že by si pak prožili peklo od obou dětí muhahahaha

Re: hmhm

SORA 77 | 08.10.2016

:D :D
Vidíš, tohle mě nenapadlo...

technická otázka?

Bobo | 08.10.2016

Co všechno ten škaredý zrzek vlastně slyšel, doufám jenom to, že Harry je na kluky a ne na holky, jak říká Ginny? Nebo úplně všechno?

Záznamy: 1 - 10 ze 13
1 | 2 >>

Přidat nový příspěvek

Anketa

Líbí se vám tato kapitola?

Ano (28)
100%

Ne (0)
0%

Mohlo to být lepší (0)
0%

Celkový počet hlasů: 28