39. Chvíli stát a mít štěstí

18+

Severus Snape se zamračil, když na okno jeho ložnice – kterou stále nesdílel s Harrym – zobákem zaťukal Brumbálův puštík. Doufal, že bude mít víc klidu a žádná nežádoucí pošta ho nedostihne. Co ten stařec může zase chtít?

                Přivolal Tallyho a požádal o horkou kávu. Potřeboval se napřed probrat, ať bude Brumbál žádat cokoliv… Usedl ke stolku pod oknem, skřítek před něj položil šálek a jakmile obdržel pokyny pro další den, zmizel.

                Severus s neklidem kolem žaludku rozložil nepříliš dlouhý dopis od svého představeného.

 

                ‚Drahý Severusi, doufám, že si užíváš svátky. Neboj se, nepíšu proto, abych Tě povolal zpět. Jen Tě chci požádat, abys, až se budeš vracet, vyzvedl v Zobí ulici mladého Harryho. Děkuji za zprávu o jeho bezpečném doprovodu. Tvůj zásah mě překvapil, ale věřím, že nebylo zbytí. I když mi to později budeš muset pořádně vysvětlit.

Doprovoď prosím chlapce na Kings Cross, ve vlaku bude v bezpečí. Uvidíme se ve škole. Prosím odepiš, pro případ, že bys nemohl Harryho vyzvednout, ať mohu určit náhradu. Ještě jednou Veselé Vánoce, Tvůj přítel Albus Brumbál.

P.S. Líbil se Ti dárek?

 

                Nad poslední větou Severus protočil oči. Albus mu dával vždy totéž, teplé zimní ponožky a láhev skotské. Netřeba dodávat, že té nejkvalitnější. Pak ho ale napadlo, jestli starý čaroděj nemyslel spíše Harryho dárek… ‚Ale jak by věděl, co jsem dostal,‘ mávl nad tím rukou. Dopis odložil do zásuvky, vzal čistý papír a obyčejnou mudlovskou propisku.

                Tady v ložnici měl v zásuvce pouze pohotovostní zásobu psacích potřeb, navíc si je přinesl až teď o Vánocích. Klasické brky a kalamáře s inkoustem měly své místo v pracovně, kam vlastně letos vkročil maximálně jednou, dvakrát…? Možná tak třikrát. Jeho mladičký milenec mu zabíral téměř veškerý jeho čas. Ale Severus si nestěžoval, ani za mák mu nevadilo sdílet celé své volno s energickým Nebelvírem. Tyto svátky považoval za nejlepší za celý svůj život.

 

                Když už musel na něčem pracovat, na lektvaru či si chtěl jen vyřídit poštu, Harry mu bez řečí ponechal čas pro sebe. Pokud nečetl něco z bohatě zásobené knihovny, tak pracoval na několika domácích úkolech, které sedmáci přece jen dostali. Jindy se pokoušel o nové spojení s přírodou, které mu v zimní zahradě nevyšlo, když to dovolilo počasí, poletoval nad ostrovem, i když se držel spíš poblíž hradu, věděl, že když je venku, dělá si o něj jeho milovaný lektvarista starosti…

                Každou takovou starost mu pak samozřejmě sladce vynahradil.

 

                Na krátkou chvíli se Severus zasnil. Do odpovědi Brumbálovi napsal souhlas se zastávkou v Zobí ulici, ale ještě připsal, že pro jistotu pocestuje Bradavickým expresem taky. Do té doby zbývaly ještě dva dny.

                Rychle dopil kávu a zamířil do pokoje svého Nebelvíra. Bylo brzo ráno a oni strávili většinu noci vzájemným vášnivým zkoumáním. Vlastně by se divil, kdyby se Harry probudil před polednem.

                Takže ho překvapilo, když zjistil, že už je Harry vzhůru. Severus se zastavil nad tím rozkošným obrázkem. Mladík seděl na posteli, rozčepýřený a bez pyžama, bedra spoře zakrytá cípem přikrývky. Sotva vešel, vyslal k němu sladký úsměv, až Severusovi lehce zatrnulo ve slabinách.

                „Dobré ráno,“ zazubil se Harry. Lektvarista se k němu posadil a lehce ho políbil. „Dobré ráno, Harry. Dnes jsi vzhůru brzy.“

                „To říká ten pravý,“ poškádlil ho chlapec. „Hm…“ zamyslel se a vtiskl mu další polibek. „Už jsi měl kávu… Jsi vzhůru dlouho?“

                „Asi hodinu,“ odvětil muž. S něhou prohrábl rozcuch svého Nebelvíra. „Jsem přece jen zvyklý na časné vstávání. Budeš vstávat, nebo si ještě lehneš?“

                Harry se zatvářil zamyšleně. „A nechceš… si lehnout… se mnou?“ zapředl potom a přitulil se.  

                „No…“ Severus svraštil obočí, přejel očima každý kousek Harryho lákavého těla, až mu vyschlo v krku. Pak si všiml chlapcova ďábelského úsměvu. Bylo mu jasné, že má něco za lubem, ale na to, co nastalo, nebyl ani v nejmenším připraven.

                Harry vyklouzl z přikrývek a tak, jak byl, nahý a nádherný, beze studu nad viditelným projevem své ranní touhy, vstal z postele a poklekl před svým milencem. Jedno zatáhnutí za pásek županu a Severusovo vlastní vzrušení bylo vystaveno jemu na odiv.  

                „Harry…“ vydechl Severus, ale mladík se na něj jen nadšeně usmál. „Zatím si to promysli,“ zavrněl svádivě, hlasem, který už se Severus naučil vnímat jako postelový.

                Jakkoli po něm Harry chtěl, aby si něco promyslel, Severus nebyl schopen žádné rozumné myšlenky od okamžiku, kdy se kolem jeho mužství ovinuly hbité prsty a následoval je mrštný jazyk.

 

                Harry byl donedávna nezkušený a nevinný, ale s prvním milováním objevil novou, vzrušující dimenzi vzájemných rozkoší. Jeho milenec se ukázal být trpělivým a ochotným učitelem a Harry byl učenlivý žák. S nadšením rozkoš přijímal a ještě raději ji dával. Nitro se mu dmulo radostí, když viděl potěšení svého přítele. Vědomí, že tu slast mu dává on, v něm vyvolával zvláštní pocit…

               

                Severus zvrátil hlavu dozadu, jeho tělo se roztřáslo pod náporem rozkoše. Pokojem zazněl hlasitý sten.

                Harry vzhlédl. Poté, co jej velmi dráždivým způsobem dovedl k vrcholu, neměl Severus slov. Jen shlížel dolů, na chlapce mezi svými stehny a probíral se jeho černými vlasy. Láskyplným pohledem putoval po zčervenalé, udýchané tváři svého nebelvírského miláčka. Pak ji špičkami prstů něžně pohladil.

                „Už jsem se rozmyslel,“ zašeptal. Sklouzl dlaní Harrymu do týla a přitáhl si ho k polibku. Vzápětí si uvědomil jeho pevné vzrušení, když k sobě to pružné tělo přitiskl. Jen krátce pohlédl do smaragdových očí, pak položil Harryho na pelest a pustil se do oplácení rozkoší. Netrvalo dlouho a jeho lvíček pod jeho rukama a ústy vydával ty nejrozkošnější zvuky.

                Dychtivě líbal každý centimetr hebké kůže, jazykem škádlil ztvrdlé bradavky, hladil sametovou kůži, kam dosáhl, ale místu, které nejvíc žadonilo o péči, se pečlivě vyhýbal, dokud z Harryho rtů neuslyšel: „Prosím… prosím… ach bože… Ellisi, prosím tě…“

                „Oč prosíš, můj Harry,“ vydechl, nová touha ho znova poháněla, ale chtěl, aby si to napřed užil Harry.

                „Udělej…“

                „Co mám udělat?“

                „Cokoliv!“ téměř vykřikl Harry frustrovaně, jak ho mučila vášeň, ale jeho milenec mu odpíral dosáhnout jejího vrcholu. „Prosím, já to nevydržím…“ vzlykl a svíjel se pod pomalými pohyby velké dlaně na svém citlivém vzrušení.

                „Jak si přeješ,“ slitoval se nad ním Severus. Vzápětí Harry vykřikl, po jeho týrané mužnosti sklouzlo vlhké horko, od špičky až po kořen. Kdyby mohl, zvedl by boky vzhůru, to mu ale nebylo dovoleno. Tak se jen zmítal pod talentovanými ústy svého milence, zatínal prsty do prostěradla, sténal, šeptal, prosil… Dokud ho po nesnesitelné věčnosti několika minut nesebrala omračující závrať vyvrcholení a nenaplnil Severusova ústa svou tekutou rozkoší.

 

                Severus se odtáhl, jazykem očistil Harryho od každé kapky, která mu unikla a zadíval se na něj. Tenhle orgasmus Harryho opravdu sebral, nestávalo se pravidelně, že by omdlel. Když ho napadlo, jestli by si neměl začít dělat starosti, mladík zamrkal, přicházel k sobě.

                „Ty mi teda dáváš,“ usmál se na něj Harry.

                „To byla stížnost?“ zavrněl hlubokým hlasem Mistr lektvarů. Vědom si své touhy, hladovýma očima putoval po nahém těle, které leželo pod ním. 

„V žádném případě si nemám nač stěžovat,“ odmítl to nařčení Harry. „Bylo to mučení, ale nádherné.“ Malátně zvedl ruku, pohladil rozpálenou úzkou tvář. Nebyl slepý, viděl jasně vepsanou touhu ve tváři svého lektvaristy a už se těšil, jak ji uhasí. Podíval se na noční stolek, zásuvka se otevřela, do výšky se vznesla oběma dobře známá sklenička s olejovým lubrikantem.

Severus ji uchopil, když k němu připlula, jedním pohledem se ujistil, Harry se široce usmál a přikývl.

„Měl bych uvařit novou dávku,“ poznamenal, než nanesl skořicově vonící olej na prsty. „Pokud ho budeme používat až do odjezdu ve stejné frekvenci…“

Harry se zasmál. „Pokud tě pustím z postele… Ach!“ zasténal, když do něj pronikl dlouhý prst.

„Taky bych mohl experimentovat s jinými vůněmi,“ navrhl Severus a přidal další prst. „Nejsi na něco alergický?“

„Na rajčata… ahh,“ zalapal po dechu Harry, to ucítil ve svém nitru třetí prst. Žádostivě na ně přirazil, projel jím záblesk slasti.

„Ta se do lubrikantu naštěstí nehodí,“ zašeptal Severus a vytáhl prsty z připraveného Harryho těla. Roztoužený, žadonící zvuk, který opustil chlapcovy rty, jej uchvátil. Chystal se opatřit olejem své vzrušení, když mu jedna ruka sebrala lahvičku a druhá se přitiskla na jeho hruď.

Harry náhle projevil nečekanou iniciativu. Přiměl Severuse, aby se položil na záda, obkročmo se posadil na jeho stehna a sklonil hlavu k mocně napjaté chloubě.

Dráždivým olíznutím od kořene po vrchol, z něhož špičkou jazyka setřel hořkoslanou kapičku, vymámil z ležícího muže toužebné zasténání. Rychle si nalil olej na dlaň a zručně roztíral po horké erekci svého milence. Pak se nedočkavě přesunul nad něj.

„Opatrně, Harry, pomalu,“ varoval ho Severus. Tuhle pozici neměli vyzkoušenou, většinou leželi tvářemi proti sobě, oba při milování dávali přednost tomu, hledět na toho druhého a líbat se. I k tomu, aby si ho Severus vzal zezadu, jako při druhém milování, se často nedostali.

Zasténal, jak ucítil Harryho svírající nitro. Dlaněmi tiskl jeho boky, nechtěl, aby si ten nedočkavý Nebelvír ublížil. Přesto Harry nakonec dosedl, pozoroval ho lesknoucími se smaragdy, že si Severus připadal, jako by hleděl do zeleně žhnoucí pece… která ho pálila nejen očima. Harryho úzké tělo bylo tak žhavé!

Zkusil se pohnout. Harry se prudce nadechl, lehce se zaklonil. Opřel se za zády o Severusova stehna a zvedl boky. Jen trochu a pak znova dosedl. Oba zasténali. Po chvíli nastolili společný rytmus, Harry už se neopíral o stehna, ale o Severusovu hruď, dívali se na sebe, sem tam se Harry sklonil pro polibek. Klouzali po sobě dlaněmi, sytili se doteky, pohledem, každým pohybem.

Teď byl Severus vděčný za Harryho chytačskou průpravu, bez ní by tato pozice byla mnohem náročnější… I tak se na tělech obou perlil pot, stékal ve stružkách a vsakoval se do povlečení.

„Lásko, už brzy…“ zalapal po dechu Severus, jeho chvíle se blížila. Harry jen přikývl, trochu zrychlil. Severus chtěl jejich vrcholy spojit do jediného. Pevnou dlaní obalil horké Harryho vzrušení a rytmicky mu pomáhal připojit se k němu. Harry se jen vzrušeně zajíkl. Jeho pohyby se staly prudší a v okamžiku, kdy v Severusově dlani explodoval, ucítil, jak jeho nitro zalévá horko.

„Šel jsi se mnou,“ zašeptal Severus trochu překvapeně, když se mu zemdlený Harry svalil na prsa. Spíš cítil, než viděl, jak se Harry usmál.

„S tebou kamkoliv,“ zašeptal. Nemohl vědět, že po tomhle prohlášení se Severusovi sevřelo hrdlo.

„Kéž si to nikdy nerozmyslíš,“ odpověděl po chvíli. Oběma rukama ovinul štíhlé tělo ve své náruči. To přání myslel vážně.

 

„Nechce se mi odsud,“ pronesl Harry, když odpočívali vedle sebe, objímali se a mlčeli. Víčka měl líná, tak se nenamáhal je zvedat. Věděl, že zbývají už jen dva dny. Dnešek a zítřek. A během zítřka, nejpozději pozítří ráno, se musí vrátit do Zobí ulice. Lhostejno, že teď se nemusí bát tam vkročit.

„Ani mně,“ řekl muž. Špičkami prstů levé ruky přejížděl po Harryho zvlhlé pokožce, od ramene po bok, přes spodní část těla měli jen lehce přehozenou přikrývku. „Přál bych si zůstat takhle. Sám s tebou. Už dlouho jsem necítil takový klid. Vrátit se do světa venku mě právě teď nijak neláká.“ Propletl si prsty druhé ruky s těmi Harryho, které ležely na jeho hrudi.

„Taky se nechci vracet,“ řekl Harry, „ale… Svět okolo jde dál a je mu jedno, že my chceme na chvíli zůstat stát.“

„Nebo ležet,“ zamumlal Mistr lektvarů.

Harry se pousmál. „Nebo,“ souhlasil. „Ale chci říct…“

„Já ti rozumím, Harry,“ povzdechl si. „Svět nám prostě nedá pokoj. Aspoň dokud…“

„Dokud po něm bude chodit Voldemort,“ zašeptal Nebelvír. Opřel se o loket a vážně se zadíval do tmavých očí. „Něco mi slib, ano?“

„Copak?“

„Slib mi, že venku nebudeš nijak riskovat, že na sebe dáš pozor,“ žádal Harry. „Chci se sem vrátit, k tobě.“

„Slibuji, že pro to udělám vše, co bude v mých silách,“ vyhověl mu Ellis. Až později si Harry uvědomil, že byl ten slib poněkud všeobecný. Teď se ale v náruči svého milence pohodlně uvelebil a vtiskl mu spokojený polibek.

 

                „Co budeme dneska dělat?“ zeptal se Harry, když se konečně dokopali k pozdnímu jídlu. Severus se zamyslel, nějak zvlášť o tom neuvažoval. Ale pak ho něco napadlo.

                „Chtěl jsem se jít podívat do zimní zahrady,“ řekl. „Když jsme večer odcházeli, připadalo mi tam něco zvláštní. Možná se mi to jen zdálo, ale radši si to ověřím.“

                „Můžu s tebou?“

                „Jistě,“ přikývl. „Třeba mi pomůžeš. Jak si vlastně vedeš v Bylinkářství?“ Na tenhle předmět se Harryho nikdy neptal, uvědomil si, že možná dík studiu v Merlinových spisech bude mít jisté vědomosti i v tomto oboru… A ve stejný okamžik mu došlo i to, že jako Snape ví o Harryho tajemstvích víc, než jako Ellis. Připadalo mu to trochu zvláštní.

                „Není to tak špatné,“ pokrčil Harry rameny. „Mám z toho celkem slušné známky.“

                „Dobře. Připraven?“

                Harry dopil zbytek čaje a přikývl. „Můžem.“

               

                V nádherné zahradě oba užasli.

Tráva přes noc zhoustla, narostla aspoň do poloviny Harryho lýtek, nedávno vzklíčené rostlinky už kvetly a co teprve magický bambus! Narostl do neuvěřitelné výšky, zmohutněl… Nehledě na to, že vyrašil i nový. Vzduch voněl rozličnými vůněmi.

„No to mě…“ hlesl Harry.

Lektvarista na něj jen letmo pohlédl. Pak se prudce nadechl, jak si na něco vzpomněl… Rychle zamířil do vzdálenějšího rohu, kde si na počátku prázdnin vysadil jednu horko těžko sehnatelnou rostlinku… Ten den nevypadala, že jí dovoz z její domoviny prospěl, Severus očekával, že uvadne, i přes veškerou péči.

Teď nevěřil svým očím. Jeho drahocenná rostlina se vzpamatovala, zesílila, dokonce nasadila na květ.

Jak k tomuhle došlo?‘ nechápal. Rozhlížel se po zahradě a pak zakotvil pohled na Harrym. Taky se rozhlížel, ale tím zvláštním pohledem, který u něj vídal, když zkoumal magii.

„Harry?“ oslovil ho po chvíli váhání.

Nebelvír se ohlédl. Trochu překvapeně se usmál.

„Ty udržující štíty jsou o něco silnější,“ sdělil mu. „Je to tu… plné života. Magie je tu cítit víc než předtím.“

„To je mi jasné, ale jak se…“ tady se muž zarazil. Když pominulo první překvapení, začalo mu to myslet. A vzápětí ho napadlo i vysvětlení.

„Harry, včera večer… tady…“ začal, zmlkl, když Harry lehce zrůžověl. Chlapec přikývl.

„Milovali jsme se,“ řekl. „Pokud jsem zase uvolnil nějakou magii, musí být tohle následek. Ale… není to zlé, ne?“

„Ne,“ usmál se Severus. „Dokonce se vzpamatovala i rostlina, kterou jsem už odepsal. Tvá magie sem doslova vnesla život, Harry.“ Došel k němu a přitáhl si jej do náruče. „Oživil jsi celý můj život,“ zašeptal tišeji, jako by se styděl říct to nahlas.  

„To myslíš vážně?“ V Harryho očích se zaleskl úžas. Když se mu na tvář sneslo pohlazení, přivřel oči a přitulil se k hřejivé dlani.

„Nikdy jsem nebyl vážnější,“ řekl Severus. „Už si neumím svůj život bez tebe představit,“ přiznal.

„To jsme na tom stejně,“ zamumlal Harry. Lektvaristovo vyznání ho uvnitř hřálo. Nechal se obejmout. Po chvíli mlčení se zeptal: „Mohl bych tě teď namalovat?“

„Teď hned?“ usmál se muž. „Dobrá. V jaké póze si mě přeješ?“

Na tuhle otázku Harryho napadlo jediné. Představa nahého černovlasého muže na lůžku, jen lehce zahaleného, jej rozpálila. Až když se jeho tváře dotkly něžné prsty, uvědomil si, že ho pálí ruměncem.

„Skoro mám strach se zeptat, co tě napadlo,“ zasmál se Severus. „Ale tuším, že bych to dokázal uhodnout. Nečervenáš se příliš často.“

„To je dobrý,“ hlesl Harry. „Myslím, že stačí, když budeš sedět a třeba si číst.“

Severus se jen usmál. Vzal mladíka za ruku a vrátili se do domu.

 

Harry měl v úmyslu usadit se s kreslícími potřebami v knihovně, útulné prostředí a dostatek světla byly vyhovující… třebaže se nedokázal zbavit té dráždivé představy s postelí.

Proto ho zaskočilo, že jej jeho milenec nasměroval na opačnou stranu směrem do míst, kam Harry vkročil jen jednou, při počáteční prohlídce domu.

Velké naleštěné dveře se před nimi otevřely, Harry zatajil dech. „Má ložnice,“ řekl Ellis celkem zbytečně, i bez toho Harry poznal, kdo je v tomto pokoji pánem.

Světlým dřevem obložené stěny, kolem oken a postele s nebesy zelené závěsy, téměř žádné ozdoby. Detaily Harry nebyl schopen vnímat, jeho pozornost si uzurpovala široká postel se saténovým zeleným povlečením. Vzdychl.

Vzápětí ucítil na šíji polibek, srdce se mu splašeně rozeběhlo.

„Řekni mi svou představu,“ zašeptal hluboký hlas. „Jak mě chceš malovat.“

Harry se znova nadechl, ta prostá žádost v něm dech zadrhla; najednou byl rozpačitý. I přes to všechno, co už spolu dělali… Být nahý při milování je pochopitelné. Svléknout se kvůli něčemu, co nesouvisí s hygienou ani se sexem, je něco naprosto jiného… a Harry měl pocit, že to, co si přeje, je něco intimního, důvěrnějšího, než milování. Zároveň mu to přišlo zvláštní, nedovedl si představit, že je cokoliv intimnějšího než jejich nahé chvilky.

„Harry.“

Tichý šepot mu vyvolal mrazení podél páteře. Kolem pasu ho objaly pevné paže.

„Povídej. Ať je to cokoliv, chci to slyšet…“

Harry konečně poslechl. Jednoduchá žádost, dráždivě vyslovená hrdelním šepotem ho přiměla tu lehkou provokaci opětovat…

„Vidím tě na té posteli,“ vydechl. Upřel na ni znova pohled, trochu mu rozhodilo koncentraci, že sevření povolilo. Ellis ho pustil z objetí, obešel ho a blížil se k posteli. Pár kroků od lůžka se ohlédl po Harrym. „Nechceš mě vidět v mé noční košili, že ne?“

Harry zavrtěl hlavou, na rtech mírný úsměv.

„Takže nahého,“ usoudil muž s letmým pobavením. Pohlédl na chlapce, sklopil oči, ale nepopřel to. Chápal jeho rozpaky. Oběma jim to přijde podivně intimní, navíc, Harry jen zřídka převzal v jejich vztahu iniciativu. A když už, šlo o sex. Tohle bylo prostě jiné. Ale stejně hezké. Hravé a dráždivé.

Líbilo se mu to.

Zauvažoval, jestli se má svléct pomalu, ale pak to zavrhl. Harry ho bude malovat, nejde o striptýz. Neverbální kouzlo ho zbavilo šatů, posadil se na postel.

„Co teď?“ zeptal se mírně. Harry se vzpamatoval, přešel ke stolku a položil na něj kreslící potřeby. „Lehni si, na bok,“ požádal chraptivě.

Ellis odhodil přikrývky do noh, jak byl otočený zády, cítil, jak po jeho nahotě kloužou hladové oči. Bylo to vzrušující… Ulehl na bok, tváří k Harrymu, levou dlaní si podložil hlavu, opřel se o loket. Druhou ruku nechal volně ležet před sebou, ale tak, aby aspoň trochu zakrývala klín.

Sledoval svého Nebelvíra, jak si svléká svetr, u košile rozepnul první knoflíčky. V očarovaném krbu naproti posteli se rozhořel oheň, jakmile ulehl, okenní závěsy zatáhl Harry. Příjemné šero, osvětlené jen plameny v krbu, působilo překvapivě útulně.

Harry si nastavil křesílko, aby měl dost světla od krbu a zároveň dobře viděl na svůj model. Pak přistoupil k posteli, doladit detaily. Pohlédl svému milenci do očí, nedokázal odolat, aby se nesklonil pro polibek.

„Tu ruku polož na polštář,“ vyzval ho pak něžně. „Takhle je to nepohodlné, za chvíli by ti zdřevěněla. Polož si hlavu, tak, dobře. Druhou ruku sem.“

Protože vycítil, že si Ellis nepřeje být nakreslen úplně do detailu nahatý, přetáhl mu přes boky saténovou přikrývku. Lehká, tenká látka kryla, přesto si muž musel připadat velmi odhalený. Jakoby právě ten cíp látky jeho nahotu zdůrazňoval.

„Nohy zkřiž jen lehce, působí to přirozeně. Uvolni se, mysli na něco hezkého, ať nejsi napjatý… Dívej se před sebe, ale nemusíš na mně… to je na tobě.“ 

Harryho hlas už nezněl rozpačitě. Byl tichý, přesto profesionální. Jistým způsobem i uklidňoval.

 

Severus poslechl. Nechal se od Harryho mlčky naaranžovat, jak chtěl, když ho mladík něžně políbil na spánek, slastně přivřel oči. Jen, když se Harry odebral ke svému místu, aby začal s vytvářením uměleckého díla, nedokázal svůj zrak upřít jinam, než na něj.

Nejdřív doufal, že tím Harryho neznervózňuje, ale po chvíli to vypadalo, že se jeho milenec zabral do kreslení tak, že jeho pohled nevnímá.

 

Harry si svůj model napřed dlouho prohlížel. Teprve pak sáhl po tužce a začal se základním náčrtem.

Severus z něj nespouštěl oči. Předpokládal, že se během pózování bude neskutečně nudit… ale pozorovat Harryho soustředění, každý výraz, hnutí šíje, povystrčenou špičku růžového jazyka, jak sem tam přejíždí po spodním rtu. 

Uvědomil si, že ho ten lákavý výhled dráždí. Náhle byl ještě vděčnější, že Harry vyhověl jeho nevyslovenému přání, zůstat aspoň zčásti zahalen.

I tak měl ale v plánu zůstat v posteli, až Nebelvír s jeho zpodobňováním skončí. Jen hodlal být… trochu aktivnější.

 

Harry maloval dlouho. Teprve, když si všiml, že se jeho milenci zavírají oči, odložil skicák. Potichu vstal. Přešel k posteli, přikryl ho a lehce pohladil černé vlasy. Chtěl se vzdálit, ale muž zašeptal: „Nechoď pryč.“

Harry se ohlédl.

Ellis zamrkal, natáhl k němu ruku v němém pozvání.

A Harry ho přijal.

Stínovou magií nechal až na trenýrky zmizet své oblečení a ulehl vedle Ellise, který se posunul, aby mu udělal místo. Pak se přitulil k rozehřátému muži, tvář přitiskl na jeho srdce.

„Miluju tě,“ zamumlal ještě.

„To je vše, na čem mi záleží, můj Harry,“ odpověděl Ellis, stejně tiše. Políbil ho na temeno hlavy a dodal: „Pamatuj si, ať budoucnost přinese cokoliv, miluji tě.“

„Já vím,“ šeptl Harry. Posunul dlaň po nahé hrudi, sevřel dlouhé prsty svého milence, pevně. „Já vím.“

Mlčky se objímali, těsně přitisknuti, jen si vychutnávali to, po čem toužili nejvíc: nejtěsnější blízkost toho druhého. Takto usnuli, kůže na kůži, beze snů, s vědomím, že pro tuto chvíli jsou spolu a to je pro ně nejdůležitější.

 

Severus se probudil před půlnocí.

Bolestí.

Znamení Zla palčivě sálalo.

A Harry bolestně zasténal.

Severus na něj pohlédl, klikatá jizva byla rudá, hořela. Jediný bleskový nápad následovalo rozhodnutí. Přivolal Lektvar proti horečce a Bezbolestný.

„Harry,“ zašeptal. „Lásko, prober se. Tady, vezmi si lektvar.“

Mluvil na Harryho, ten se neprobouzel, ale Severusovi se povedlo vpravit do něj lektvary, jemným masírováním ho přiměl polknout. Zasykl, když bolest v levém předloktí zesílila.

Nevěděl, co má dělat. Nemohl odejít, nechat tu Harryho, co by mu řekl, až se vzbudí a nenajde ho tu? Navíc to vypadalo, že má jeho Nebelvír bolesti, nejspíš stejné, jako on, přitom, jaké trýznění zažívá on. A tušil, že se to bude zhoršovat.

Téměř vzápětí se vyděsil, protože Harry se s výkřikem prudce vzepjal. Jeho jizva se zalila krví, stékala po obličeji. Severus na něj jen ochromeně hleděl a svíral si paži se Znamením.

Mladík seděl a zíral před sebe. Vypadal jako v transu. Rozšířenýma očima se díval na něco, co viděl svým vnitřním zrakem. Pak začal mluvit.

Nebo spíš… syčet.

Rozzlobeně.

Severus ten jazyk bytostně nesnášel, ale způsob, jak jím mluvil jeho lvíček, mu nevyvolával mrazení zhnusení a hrůzy. Spíš takové… jako když slyšíte melodii, z které vám běží příjemný mráz po zádech.

Právě ten okamžik připomněl Severusovi, že i hadí jazyk je pouze nástroj. Schopnost. Ne něco, co činí člověka špatným.

Harry zpočátku mluvil tiše, i když naštvaně. Teď jeho hlas nabral obrátky. Přitiskl si dlaň na čelo, jizva musela strašně bolet. Tak soudil už jen podle toho, jak mučivé úponky bolesti zakusovaly do jeho vlastního těla. Skoro neviděl, jak mu bolest vystřelovala z ruky, ale nespouštěl oči z chlapce.

Harry cosi syčivě zakřičel a s posledním ‚slovem‘ uvolnil vlnu své magie. Severuse smetla z postele, Harry sám se v bezvědomí zhroutil.

 

Severuse probral chlad. Hlava mu třeštila bolestí. Nadzvedl se, uvědomil si, že leží na zemi vedle postele. Pak si vzpomněl na Harryho. Pohlédl na postel, jeho chlapec tam nehybně ležel.

Panebože!‘

Rychle se vyšplhal k němu, popadl Harryho do náruče. Neskutečně se mu ulevilo, Harry hřál a nebylo to horečkou. Na tváři měl zaschlou krev, ale jinak vypadal naprosto v pořádku.

Poklidně spal, přesto se lektvarista rozhodl ho probudit.

„Harry, vstávej. Slyšíš mě? Vstávej!“ budil ho jemně. Chlapec v jeho náručí se zavrtěl, pak vzdychl.

„…brý ráno, lásko,“ zamumlal, otvíraje oči. „Bože, mě bolí hlava…“

„Zdá se, žes měl v noci jakýsi záchvat, Harry,“ informoval ho muž a přivolal další lahvičku Bezbolestného lektvaru. „A měl by ses umýt. Tvá jizva krvácela.“

Harry se podíval na svůj odraz na lahvičce. „No, fuj,“ ulevil si, „vypadám jak oběť přepadení.“ Vypil lektvar a začal se soukat z peřin. Pak pohlédl na svého milence, který si ho ustaraně prohlížel.

„Jsem v pohodě, vážně,“ usmál se na něj. „A ten lektvar začíná zabírat.“

„Harry, v noci… při tom záchvatu,“ začal Severus, „mluvil jsi… chci říct… syčel jsi.“

Mladík se zatvářil vylekaně.

„Já… měl jsem ti to… říct už dřív,“ vypravil ze sebe. „Nevím, jak to můžeš vzít. Není to špatné, jen špatně chápané.“

„Narážíš na svůj hadí jazyk?“ řekl klidně Severus. Harry vytřeštil oči. „Domyslel jsem si to, jak jsi v noci začal svůj syčivý proslov,“ vysvětlil muž. „Nevadí mi to, Harry. Ta schopnost je tvou součástí. Miluji tě takového, jaký jsi. A teď se opravdu běž umýt, vypadáš děsivě,“ usmál se na něj Severus.

 

„Zdálo se ti něco, Harry?“ vyzvídal Severus, když se jeden po druhém vystřídali v koupelně. „Proč bys jinak…“

„Zdálo se mi o Voldemortovi,“ řekl Harry vážně. „Někoho mučil, měl hrozný vztek. Pak na toho chudáka poslal svého hada… Když jsem syčel, mluvil jsem na toho hada. Snažil jsem se ho poslat pryč.“

„Uvolnil jsi magii, Harry,“ upozornil ho Severus.

„Jo,“ poškrábal se Harry ve svém rozježeném účesu, „byl jsem trochu vytočenej. Omlouvám se. Teď jsem ale nerozbil okno, že ne?“

„Ne, ale i tak to bylo působivé,“ podotkl lektvarista. „Vlna tvé moci mě shodila z postele.“

Chvilku to vypadalo, že se Harry rozchechtá na celé kolo, cukaly mu rty, pak si párkrát přejel dlaněmi přes obličej a řekl: „To mě mrzí. Fakt, omlouvám se. Neublížil sis?“

Severus jen potřásl hlavou. „Neboj, jsem v pořádku. Myslím, že nejvíc sis užil ty.“ Zamračil se. „Určitě už tě nic nebolí?“

„Cítím se dobře,“ ujistil ho Harry. „Dáme si snídani?“

„Sejdeme se v salonu,“ přitakal Severus. „Zatím se obléknu. Co kdybys objednal něco dobrého?“

„Máš chuť na něco zvláštního?“ zeptal se Harry, když si natáhl přes hlavu svetr. „Kromě kávy,“ dodal, když viděl, jak jeho milovaný otevřel pusu k odpovědi.

„Nechám to na tobě,“ usmál se muž. „Ale na té kávě trvám.“

„Já vím,“ usmál se Harry a políbil ho na tvář. „Tak se sejdem u snídaně.“

Severus mu polibek oplatil a pročísl rozcuchané vlasy.

Když mladík odešel, povzdechl si. Pak si vyhrnul levý rukáv županu a přejel prsty po…

…špinavě šedivém tetování s nezřetelnými obrysy. Ošklivý obrázek, který býval životem a zlem pulsujícím Znamením Zla, už byl jen obrázkem.

Jeho Znamení bylo mrtvé.

Nejen neaktivní, jako před lety, když Harry poprvé porazil Temného pána. Teď bylo opravdu, skutečně mrtvé. Ta vlna magie, kterou jeho lvíček v noci uvolnil, když se dohadoval s Nagini, musela zničit jeho spojení s Voldemortem.

„Osvobodil jsi mě,“ zašeptal. „Děkuji, můj Harry.“ Myšlenku: ‚Jak to, promerlina, vysvětlím Albusovi?‘ prozatím zahnal a rychle se dooblékl, aby vyrazil za Harrym.

Jak procházel chodbou svého hradu, uvědomoval si stále víc, že je opravdu volný. Jeho pouto s temnotou bylo přerušeno. Ucítil příval radosti. Ještě není po všem, připomínal si, ale nedokázal se ubránit pocitu, že se na něj přilepil kousek Harryho nehorázného štěstí.

<<                                                                                           >>

                                                                                           

 

  

 

 

 

Komentáře: 39. Chvíli stát a mít štěstí

Datum: 22.04.2016

Vložil: SORA 77

Titulek: 40.díl

Ahoj všichni/všechny, omlouvám se, omylem jsem dala na to pokračování špatný odkaz. Ještě doladuju detaily, takže ke 40 kapitole se dostanete někdy o víkendu. Děkuju za krásné komentáře a díky že mě čtete.
Nakonec, píšu přece pro vás.

Datum: 24.04.2016

Vložil:

Titulek: Re: 40.díl

Dik moc, ze porad pises. Jsi nejlepsi

Datum: 21.04.2016

Vložil: miri

Titulek: :-(

40.tý díl mi taky nejde otevřít :-(

Datum: 22.04.2016

Vložil: Nedočkavec

Titulek: Re: :-(

Uz jsen se bala, ze jsem sama. Snad se to vyresi

Datum: 21.04.2016

Vložil: Nedočkavec

Titulek:

Taky vam nejde 40 dil?

Datum: 18.04.2016

Vložil: Nedočkavec

Titulek:

Kazdy den sem koukam, jestli uz neni nahodou pridany dalsi dil. Porad nemuzu zjistit v jakych intervalech se sem povidka pridava a kazdy den pote co prijdu ze skoly sem nacuhuju. Kdyz se prida dalsi kapitola tak ji mam prectenou do 10minut. Pak ji ctu zas a zas dokola. Ale na druhou stranu, stoji to za to cekani. Tahle povidka je srovnatelna s povidkou:Elysejsky klic a to bez legrace. Mas veliky talent a jsem strasne stastna, ze vynakladas takove usili a pises dal. Jen tak dal a hlavne prosim NEPRESTAVEJ PSAT DAL ☺

Datum: 13.04.2016

Vložil: Kiki

Titulek: dalšííííí

už sem zase načuhuji každý den, jsem netrpělivá, mám absťák! Dejte mi na to něco, nejlépe novou kapču :D
tak kvalitního čtiva je strašný nedostatek...

Datum: 01.04.2016

Vložil: Mononoke

Titulek: Zrušené spojenie

Spojenie si upevnili Lev so Zmijou,
spojenie so Zlom išlo navždy stranou.

Datum: 27.03.2016

Vložil: Vai

Titulek: ...

Na tuto povídku se vážně vyplatí čekávat... díl byl skvělej, moc dík za něj... no jen snad už brzy vyjde najevo, že jsou jeden

Datum: 25.03.2016

Vložil: Anizne

Titulek: Nádhera

Děkuju za nádhernou kapitolku, moc jsem si ji užila.

Záznamy: 1 - 10 ze 17
1 | 2 >>

Přidat nový příspěvek

Anketa

Líbí se vám tato kapitola?

Ano (59)
100%

Ne (0)
0%

Mohlo to být lepší (0)
0%

Celkový počet hlasů: 59