7. Itachi si hraje na dohazovače

Naruto vešel do tichého, už setmělého domu. Zdálo se, že všichni spí, snad čekali, že se vrátí hodně pozdě… Ale v tomhle stavu mu to vlastně bylo jedno.

Omámený něžným polibkem, který sice neočekával, ale rozhodně se mu nevzpíral, došel jako v tranzu do koupelny, kde se svlékl, osprchoval a šel spát. Při pohledu na postel se pousmál. ‚Dneska nedokážu usnout,‘ pomyslel si vesele. ‚A jsou to sotva dva dny, co jsem tu brečel do polštáře…‘

Musel se usmívat, jak šťastný si připadal. Jakoby mu ze srdce spadla neskutečná tíha, s úlevou přišla i radost. Lehl si a s posledním pomyšlením na to, že vůbec neusne… usnul, sotva mu hlava klesla na polštář.

 

Probudilo ho totéž, co předešlé ráno. Lechtání na nose bylo protivné a neodbytné. Žádné mávání, ani točení na druhý bok nepomáhalo. Nakonec to Naruto vzdal a otevřel oči. Nebyl překvapen, když nad sebou spatřil zelenookého Gaaru.

Dobrý ráno, Gaaro,“ zamumlal rozespale. „je nějakej důvod, proč mě budíš tak brzo?“ Tichý smích mu byl odpovědí.

No, budím tě proto, že jsi prospal snídani a za chvíli je čas na oběd,“ tvářil se mladý Kazekage vážně. „Kdy jsi přišel, že tak dlouho spíš?“

Hmm… Asi před jedenáctou… Nevím jistě.“ Narutův hlas zněl váhavě, Gaara se zamračil. Něco se stalo? Něco nevyšlo, jak Naruto očekával? Sám byl zmatený z toho, co mu večer o svém bratru Itachi prozradil. Co o něm věděl a co mu prvorozený Uchiha řekl, si místy dost protiřečilo. Ale napadlo ho, že v jedné věci má Sasuke možná pravdu, že všechny ty nelogické činy a pocity můžou mít původ v té záhadné předurčenosti. Když už je ta síla, ať je to co je to, dala dohromady, zjevně se stará i o to, aby to mezi těma dvěma vyšlo. Itachi i Gaara si to vyložili, jako jediné, co jim dávalo smysl.

Naru, jsi v pořádku?“ odvážil se zeptat. Jedno modré oko se opět prolouplo a podezíravě na něj kouklo. „Proč bych neměl být?“

Nevím,“ zadumal se Gaara. Naruto byl jen ospalý, nijak nevyšiloval ani nevypadal jak přejetý parním válcem, jako ještě před pár dny. Přesto měl pocit, že je něco jinak.

Jaký byl večer?“ zeptal se tedy prostě. „V pohodě?“ Zaskočilo ho, když se Naruto zářivě usmál. Zadíval se na strop, nepřestával se usmívat.

Jo,“ řekl po chvíli tiše. „Večer byl… fajn. Vážně fajn.“

Vypadáš… spokojeně.“

Byli jsme v tý super restauraci, co jsme objevili s tátou. Prvně jsme tam slavili máminy narozeniny, skvěle vaří. Tak jsem tam nasměroval Sasukeho. Kdyby se pak neukázala Sakura s partou, asi by jsme odešli mnohem později. Je to skvělý místo pro osobní hovory.“

Vážně? Asi ho vyzkouším,“ zamumlal Gaara. Chtěli se s Itachim ještě jednou sejít, včera nestačili probrat zdaleka všechno… Vzhledem k tomu, že Minato zařídil, aby byl přítomen zásnubní večeři, jako širší součást rodiny, můžou se domluvit, třeba na další večeři.

Loupl očkem po Narutovi, jestli se nezajímá, s kým chce vést soukromý hovor… Ne. Zdálo se, že se mladý zamilovaný shinobi v duchu zaobírá vlastními záležitostmi. Trochu ho to zamrzelo… ale chápal to. On by na jeho místě taky nevnímal. Ale i tak se to rozhodl pro jistotu zamluvit.

Naruto… Jak se cítíš? Když jdeš dnes poprvé… tam?“ použil nicneříkající název Sasukeho současného a Narutova budoucího bydliště. Blonďáček už se na něj podíval úplně probraně. Povzdechl si. „Jsem nervózní,“ přiznal. „Ale Sasuke má nahnáno stejně jako já. A stejně jako já potřebuje oporu. Hodně jsme si povídali, Gaaro.“

Při večeři? Já myslel, že není… hovorný typ.“

Obvykle není,“ připustil Naruto. „Ale měli jsme co probírat. Nakonec, strávíme spolu zbytek života. Je lepší, že teď probíráme, jak si naši budoucnost představujeme. Sasuke… víš, řekl mi, že chce…“ tady Naruto zaváhal. Nevěděl, jak má svému kamarádovi, o němž věděl, že vůči jeho snoubenci nechová právě vřelé pocity, říct, co se dověděl.

Co říkal, že chce?“ pokoušel se Gaara svému příteli pomoct. „Manželství na papíře? Tušil jsem to. Ale je dobře, že je k tobě upřím…“

Ne, tohle ne!“ okřikl ho Naruto. „Sasuke chce… opravdovou rodinu. Skutečný manželství. Vztah. Se mnou. Není to skvělý?“ zasmál se a otočil se na břicho. Bradou se opřel o polštář a trochu vážněji pokračoval: „Oba se bojíme. Máme se v nejbližší době stát manželi. Musíme se snažit o dítě a být rodiče. Sasuke se navíc bude cvičit na post hlavy klanu. Jakmile se dítě narodí, nastoupí na otcovo místo. Hodně toho na něm leží. Já to mám v tomhle o něco snažší. Jen mu porodím dědice. Kdežto na něm pak bude veškerá zodpovědnost. Za klan, za mě a naše dítě. Chci ho trochu podpořit. Aby neměl pocit, že je na to všechno sám. Oba to budeme mít těžký.“

Myslíš, že ho jeho rodina nepodpoří?“

Itachi a matka možná jo. Ale otec na něj prý vždycky tlačil. Je mu sedmnáct a už na něm leží zodpovědnost za přežití klanu, ty bys neměl pocit, že je toho na tebe moc?“

To jo,“ souhlasil Kazekage, dost neochotně. Nechtěl Sasukemu prokazovat bůhvíjaký soucit, koneckonců, nejmladší Uchiha si měl brát, vlastně už si i ‚VZAL‘ jeho lásku. Gaara žárlil. Ale snažil se být fér, kvůli Narutovi... „Máš pravdu. Určitě by mi z toho hrabalo.“

Sasukemu přece nehrabe!“ ohradil se blonďáček a zamračil se na rudovláska. „Ale je to důvod, proč je obvykle tak chladnej a odtažitej. Prostě nevyrostl v tak vřelý rodině, jako já. Je zvyklej na něco jinýho. Ale každej potřebuje normální lidský teplo. A já ho do tý rodiny přinesu. Bude to fuška a trochu se bojím. Dobře, bojím se hodně,“ opravil se, když viděl Gaarův pochybovačný pohled. „Ale nechci žít v ledovým prostředí, natož, aby v něčem takovým vyrůstalo mý dítě. Musím se snažit.“

Gaara v duchu obdivoval Narutovu odvahu a vůli. Ta tam je jeho strach z věcí budoucích. Lámal si hlavu, co mu ten černovlasý lamač srdcí mohl říct, že je teď plný odvahy stát se zachráncem Uchihů. ‚To je ta jeho zamilovanost,‘ pomyslel si. ‚Přes růžový brýle neuvažuje jasně. A pro Uchihu je snadný mu tak něco namluvit…

Naruto, slib mi něco,“ řekl nakonec. Když se pohledem ujistil, že mu mladík věnuje pozornost, požádal ho: „Nedělej nic proti sobě. Snaž se, to ano. Ale neznamená to, že ztratíš sám sebe. Mám tě rád, Naru a nechci jednou vidět, jak se trápíš. Vždycky tu budu pro tebe, ale taky dávám přednost… prevenci před léčbou. Chápeš, jak to myslím?“

Myslím, že jo…“ Naruto zněl nejistě, ale do zelených očí svého nejlepšího přítele hleděl upřímně. „Na tvým místě bych asi chtěl totéž. Taky tě mám rád, Gaaro.“

Mladý rusovlásek se usmál. „Já vím, Naruto.“ Vstal a chystal se k odchodu. „A vstávej. Za chvilku bude oběd a tvůj otec přijde dřív domů, když se dnes chystáme… TAM.“

Gaaro…“ povzdechl si Naruto. „Řekni prostě k Uchihům. To tomu domu budeš pořád říkat ‚TAM‘, i když tam budu bydlet já?“

Dobře, pokusím se přemoct,“ slíbil Gaara neochotně.

Přijdeš za mnou někdy, že jo? Na návštěvu?“ žadonil blonďáček.

Myslíš, že ONI budou nadšení, když jim tam polezu?“ poznamenal Kazekage. „Nebo tvůj manžel?“

Nevím, jak na tebe bude reagovat Sasukeho rodina,“ pokrčil rameny Naruto. „Ale se Sasukem jsme se stejně dohodli, že nebudeme bydlet v hlavním domě. Jo, musím to říct mámě,“ posadil se. „Až si vybereme dům, pomůže nám s úpravama. V mým domě budeš vítaný kdykoliv, Gaaro.“

Děkuju,“ usmál se Gaara. „Tak vstávej. Jdem se najíst. Rodiče s tebou chtějí probrat, o čem se bude na večeři mluvit.“

No, jenom nás zasnoubí, ne? Oficiálně,“ znejistěl Naruto. „Co jinýho?“

No, hádám, že to bude stejný, jako když se měl ženit můj bratránek Saito. Taky měl domluvenou svatbu, jen si bral holku. A vůbec se neznali. V tomhle to máš jednodušší.“

Vyšlo jim to? Kdy se brali?“

Vzali se vloni na jaře a jo, vyšlo, aspoň zatím. Jak jsem nedávno slyšel, Kazumi už je těhotná. Prý to budou dvojčata. Ale o to nejde. Jde o to, jak probíhaly zásnuby. Saito i Kazumi mají už jen otce, takže tam nebyla žádná matka, která by krotila svou hlavu rodiny. Tátové se ze začátku nedokázali dohodnout. Ani jeden nesouhlasil s žádným návrhem toho druhýho, odmítali si ustupovat. Trvalo týdny, než se na něčem dokázali shodnout. Ženich a nevěsta měli aspoň dost času si popovídat a víc se seznámit. A když skončili rozbroje mezi rodičema, byla ruka v rukávě, doslovně.“

To myslíš, že se naši taky neshodnou?“ zamyslel se Naruto. „V našem případě přece…“

Ve vašem případě je váš nepřítel čas,“ mínil Gaara. „Což si naštěstí obě strany uvědomujou, to je dobře. Uchihovi spěchají, takže budou pravděpodobně s většinou požadavků souhlasit. I přes to, jak se s rodinou Namikaze nesnášejí. Nejdřív si promluv s vašima, Naruto. A snaž se nepanikařit. Podstatný přece je, co chcete vy se Sasukem,“ usmíval se na blonďáčka. „A já chci, abys byl šťastnej.“

Díky, vážně,“ opětoval mu Naruto úsměv. „Jsem strašně rád, že tu jsi.“

To jsem rád,“ zatvářil se rudovlásek spokojeně. „Řeknu tvý mámě, že hned přijdeš dolů.“

Jo, za chvilku,“ přikývl Naruto a hrabal se z postele.

 

Ve stejnou dobu se sešli u stolu Uchihovi. S obvyklým chladem a tradiční upjatostí, které až teď Sasukemu připadaly nepřirozené. Byla mu z toho skoro zima. Až teď, když si uvědomil, že to pro Naruta bude nezvyklé, ho napadlo, že to není normální.

Přechod do domu, kterému vždy vládl přísný řád a lpění na tradicích, bude pro někoho tak bezprostředního, upřímného a živého, jako je jeho snoubenec, nejspíš těžší, než si myslel. A on chce Naruta šťastného. ‚Ale jak na to?‘ pomyslel si, když před něj služebná položila oběd. ‚Jediným řešením opravdu bude jiný bydlení. Nakonec, nechtěl jsem odsud vždycky vypadnout?‘

V myšlenkách zabloudil k seznamu volných domů v Uchiha čtvrti. Jeho tajný spojenec proti otci (Itachi, samozřejmě) mu jej předal už před hodinou, ale zatím neměl čas do něj nahlédnout. Přestože jeho sensei je na misi, doma rozhodně nemohl odpočívat. Fugaku už ho začal pomalu zaučovat. Prozatím se musel seznámit se jmény všech spojenců klanu a základním přehledem jejich spolupráce. Sasuke se učil pečlivě, ale hlava mu pomalu začínala jít kolem. Představoval si své budoucí povinnosti o mnoho jednodušeji. Vskrytu doufal, že mu to Naruto nebude moc ztěžovat, jinak toho bude mít moc. Že ho blonďáček slíbil podpořit, ho včera těšilo, teď si uvědomoval, že právě to bude potřebovat asi nejvíc… Jinak bude pod hrozným tlakem.

 

Oběd skončil, ani si pořádně nevšiml. Vlastně ani nevěděl, co jedl. Probral se terpve, když ho otec oslovil. „Sasuke! Vnímáš mě?“ Černovlásek zpozorněl.

Ano, otče?“

Hlava rodu se na něj zkoumavě zadívala. „Jsi připraven na večer? Budeme si jen my a rodina tvého snoubence… Mimochodem, Hokage s sebou přivede i Kazegakeho z Písečné. Věděl jsi, že je v Konoze?“

Ano, viděli jsme se včera u Naruta. Proč jsi souhlasil, aby přišel?“ zamračil se Sasuke. „Naše záležitost se ho netýká.“

Myslím, že je to dobře,“ vmísil se Itachi. Fugaku se zatvářil zvědavě. „Co ty o tom víš, Itachi?“ zeptal se. Starší syn se pod Sasukeho pohledem zatvářil omluvně. „Sabaku – sama dělá mému budoucímu švagrovi garde. Jako já dělám Sasukemu. Mluvili jsme spolu, když Sasuke žádal o ruku. Zdá se, že jeho rady jsou mladému Narutovi velmi… prospěšné.“

Jakože by bez jeho rad nesouhlasil?“ napadlo otce Uchihu. Na to Itachi jen pokrčil rameny. V duchu si ale myslel opak. Gaarovy city vůči Narutovi těžko znamenaly, že bude rudovlasý Kazekage svou lásku přemlouvat ke sňatku s jiným.

No, v tom případě můžeme být za jeho intervenci rádi,“ poznamenal Fugaku a odložil hůlky. „Dobrá. Sasuke, doufám, že mi před hosty nebudeš dělat ostudu. Nezapomeň na své vychování. A pokud máš na svého nastávajícího nějaký vliv, pokus se mírnit jeho případné námitky. Rozumíš?“

Rozumím, otče,“ hlesl černovlásek. Dovolil se k odchodu a zamířil do svého pokoje. Při otcově poslední větě zneklidněl. Uvědomil si, že i když on je ochoten k ústupkům, otec by mohl být proti. Nemusí souhlasit vůbec s ničím, co bude Naruto žádat. Mohl by zamítnout všechny jeho podmínky a pokud jeho rodina vyjde vstříc Uchihům a ne Narutovi… ‚Ale pro Hokageho by měl být důležitý syn, ne?‘ lámal si hlavu Sasuke. Když se ozvalo klepání na dveře, ani nezvedl oči, jen houkl: „Dále,“ a zamyšleně koukal z okna.

Sasuke,“ Itachi strčil hlavu do místnosti, „máš chvíli?“

Jo,“ podíval se na něj bratr. „Co potřebuješ, Itachi?“

Bráško, přemýšlel jsem o tom, co u oběda říkal otec. O mírnění Narutových námitek. Pokud tvé poslechnutí otce znamená, že budeš odmítat všechno, oč Naruto požádá…“

Ne, Itachi, to nemám v plánu.“ Starší bratr se zarazil. Zkoumavě hleděl na mladšího. Zdá se mu to, nebo Sasuke přichází k rozumu? Tohle chtěl vykoumat.

A to proto, žee…“ protáhl Itachi zvědavě.

Byl by nešťastnej,“ vysvětlil Sasuke jednoduše. „Došlo mi, že otec si ho vážit nebude, chce jen to dítě, které spasí klan. Já dám Narutovi všechno, co bude potřebovat.“

Nejvíc asi bude potřebovat tebe, Sasuke,“ pokusil se mu Itachi po chvíli zvažování napovědět pointu. „Tvou oporu, oba musíte mít pocit, že ten druhý tu pro něj je… Chceš, aby tvůj manžel hledal podporu jinde?“

Třeba u Gaary?“ hlesl Sasuke neklidně. „To myslíš jeho, mám pravdu?“

Už teď je pro Naruta tou největší oporou. Pořád ho ujišťuje, že se na něj může kdykoliv obrátit, když se bude v budoucnu něco dít. Ale podle mýho… by měl se svýma problémama chodit za tebou. TY s ním budeš ženatej. Třetí člověk do manželství nepatří. Sasuke,“ Itachi se podrbal na nose a povzdechl si, „nechci tím říct, že by ses měl bát, že ti za ním bude Naruto utíkat. Chci tím říct, SNAŽ SE, ABY UTÍKAT NEMUSEL! Jen ty mu můžeš dát pocit, že žádnou pomoc nepotřebuje.“

Nezaobaleně řečeno, mi říkáš, abych nedělal, co chce otec,“ uzavřel to Sasuke. „Já to pochopil, Itachi, vážně. Nechci Naruta trápit. Tátovi o jeho štěstí nejde, ale pokud máme mít aspoň šanci, že spolu vydržíme žít, ne jen přežívat, musím se chovat podle sebe, ne podle něj. Neboj se.“

Můžu se zeptat, co jste vlastně večer probírali?“ zajímal se Itachi. Předchozí ujištění ho neuklidnilo, ale musel svému ‚malému bráškovi‘ aspoň trošku věřit, ne? Proto ho poněkud překvapilo, že mladík poněkud zčervenal. Na tyhle reakce u Sasukeho není zvyklý…

Mluvili jsme o tom, jak si představujem budoucnost. Myslím… naši. Společnou. A chtěl jsem vědět, jak to vidí on.“

A ty přesně to vidíš jak?“

Chci normální manželství. Normální vztah.“

Chceš vztah… s Narutem?“ ujišťoval se Itachi, zatímco se v duchu vážně bavil. A ještě víc, když Sasuke přikývl. „Když o tom přemýšlím, nikdy jsem vztah neměl. Jen jsem každou noc strávil s někým. Ani si všechny ty jména nepamatuju a… stydím se za sebe.“ Černovlásek sklopil hlavu, ale statečně pokračoval ve výlevu: „Naruto pro mě je ten pravej, to jsem mu řekl večer. A myslím to vážně. Nejsme zamilovaný, ale rozumíme si. Dokážeme spolu mluvit a v posteli se taky shodneme… Když to takhle půjde dál… bude to hezký.“

No, dělej jak myslíš,“ pokrčil Itachi rameny. „Ale měli jste probrat hlavně to, co se bude probírat u večeře. Na to jste nepomysleli?“

No,“ Sasuke se trochu zavrtěl, „dalo mi dost práce se soustředit na to, o čem jsme už mluvili. Kdybys ho viděl… Já měl milion chutí ho svádět. S ním se na vážný věci moc nesoustředím. A já na něj asi působím podobně.“

Přijdou až na večeři,“ zamyslel se starší z bratrů. „Co za ním zaskočit? Jen si dohodnout ‚strategii‘? Co říkáš?“

Sasuke vzhlédl. Chvilku si bratra prohlížel, zamyšleně. Pak přikývl.

 

Po chvíli ve sprše se Naruto konečně přiloudal ke stolu.

Dobré poledne, Naruto,“ usmála se na něj Kushina pobaveně. „Prosím tě, kdy jsi šel spát, že jsi vstal až teď?“

Před půlnocí,“ zívl blonďáček. „Asi v jedenáct. Ahoj, mami. Ahoj, tati,“ pozdravil otce, který právě vešel do kuchyně. „Ale bylo to fajn.“

Kde jste vlastně byli?“ zajímal se Minato. Objal syna kolem ramen, manželku políbil na tvář a rudovlasého Kazekageho plácl po rameni.

Šli jsme do tý restaurace na kraji Konohy,“ odpověděl chlapec. „Povídali jsme si.“

A k čemu jste došli?“ usmívala se Kushina. Svého syna milovala, z jeho ukvapené svatby nebyla nadšená, ale ‚oba její muži‘ se rozhodli. A především ten mladší. Trochu ji překvapovalo, jak rychle změnil názor na domluvené manželství. Nejdřív se hroutil a během několika málo dní vypadal, že se snad i těší… ‚Co mu naslibovali?‘ uvažovala. A dělala si starosti. Ta Narutova proměna jí připadala podezřelá.

Dohodli jsme se, že nebudeme bydlet v hlavním domě,“ oznámil jí syn. „Chtěl jsem tě poprosit, jestli bys nešla s námi, až si vybereme dům. Vyznáš se v tom.“

A Sasuke-kun souhlasí, abych šla taky?“ Kushina zněla překvapeně.

Jo. Jeho táta nadšenej nebude, ale když zůstaneme ve čtvrti Uchihů…“ Naruto pokrčil rameny.

Dobře… tak mi jen řekni, až si vyberete. Ráda vám poradím,“ souhlasila. Pak zavelela: „Tak, pánové, ke stolu!“

 

Po obědě Naruto osaměl. Matka oznámila, že jde ke kadeřníkovi a Minato s Gaarou zašli do úřadu. Narutovi to neřekli, ale měli schůzku s Itachim. Že to je vlastně Itachiho plán, aby za ním mohl poslat Sasukeho, zase netušili oni.

Takže se zašil ve svém pokoji, sedl si na postel a koukal do skříně. Vážně nevěděl, co si má večer vzít.

Natolik se do vybírání vžil, že ho zaťukání na okno vylekalo.

Sasuke? Co tady děláš?“ vyjekl tiše, když otevřel zmíněné okno. Uchiha seděl obkročmo na silné větvi blízko okna a usmíval se. Naruto musel zamrkat, jak mu připadalo, že sní.

Přišel jsem za svým snoubencem,“ pokrčil černovlasý shinobi rameny. „Nebo jsem se měl ohlásit?“ přimhouřil oči. „Můžu dál?“

Ohlašovat se nemusíš, ale co jít hlavním vchodem?“ navrhl Naruto, když se Sasuke jediným mrštným pohybem ocitl v pokoji.

Myslím, že se to o nás ještě nerozneslo,“ poznamenal Uchiha. „Vzhledem k tomu, že na mě se nevrhaj‘ holky s mořem výčitek a tebe se nesnaží žádná uškrtit. Takže, pokud ti to nevadí, dám zatím přednost utajení. Nevadí?“

V pohodě,“ kývl Naruto. „Je to rozumný. Na svatbě bych měl být živej. Mrtvola ti dědice neporodí.“

I kdyby na tom dítěti nezáleželo, Naruto,“ přistoupil Sasuke ke svému zlatovlasému snoubenci a prstem mu zdvihl bradu, aby mu viděl přímo do očí, „chci tě živého. Postarám se, aby ti ty šílenkyně daly pokoj.“

Jak?“ zamumlal Naruto. To, jak stál Sasuke blízko mu nedávalo moc prostoru na uvažování. Najednou si vybavil jejich nedávno prožitou společnou noc. A pocítil neskutečnou touhu si to zopakovat.

Nemám ponětí,“ vydechl Sasuke, přitáhl blonďáčka k sobě a políbil ho. Jen se v polibku usmál, když se k němu Naruto přitiskl a za další okamžik ucítil jeho ruce ve vlasech. Dobře viděl tu touhu v jeho modrých očích. A sám se ovládal už od včerejška. Takže teď se jen pro jistotu zadýchaně zeptal: „Chceš počkat do svatby, nebo je to jedno?“

Jestli budu čekat do konce měsíce, tak vybouchnu,“ oznámil mu Naruto vesele. „Já taky,“ souhlasil černovlásek a přitlačil Naruta k posteli.

Za neustávajícího líbání se vzájemně svlékali, za další moment leželi na posteli a vzrušeně se o sebe třeli. Naruto tiše vzdychal, když ho Sasuke začal připravovat. Tahle část se mu ze začátku nelíbila, ale Sasuke se tak snažil být opatrný a jemný! Po chvíli už nebyl schopen ovládat ani tělo ani hlas, vlastními pohyby vybízel Sasukeho, aby pokračoval, aniž tušil, že se mladík už jen drápkem drží své sebekontroly.

Sa-Sasuke… prosím už…“

Konečně se dočkal. Černovlásek na něj jemně nalehl, ve stejném okamžiku ho ucítil tak hluboko v sobě… Jen zalapal po dechu a široce rozevřenýma očima mu pohlédl do tváře. Onyxově černé oči ho hřály, na rtech jemný úsměv. Usmál se a když ho Sasuke něžně políbil a opatrně se pohnul, přál si Naruto, aby tahle chvíle trvala věčně.

<<                                                                  >>

 

Komentáře: 7. Itachi si hraje na dohazovače

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Anketa

Líbí se vám tato kapitola?

Ano (6)
100%

Ne (0)
0%

Mohlo to být lepší (0)
0%

Celkový počet hlasů: 6