6. Jak napravit pokažené rande?

Naruto strávil zbytek dne jako v mlze. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval z poněkud rozpačitého hovoru s otcem, protože starostlivý Yondaime si to nedal vymluvit a opatřil syna několika knihami o intimním styku a radou, aby se na nejasnosti optal Tsunade, která na něm bude provádět Jutsu pro početí… Z trochu zmatených slov svého rodiče Naruto naštěstí pochopil, že se o něj i s matkou bojí a snaží se mu následky jeho nesnadné volby ulehčit.

Potom promýšlel své podmínky, jak je oznámil svému – teď už snoubenci – a přemýšlel o dalších. Nechtěl Sasukeho překvapivé ochoty kdovíjak zneužívat, ale pořád měl pocit, že by se měl chránit. Nerad by znovu naletěl na medové řeči, kterých byla Sasukeho řeč i teď plná. Nakonec, neslíbil to Gaarovi i sám sobě, že už nikomu nenaletí, ať bude říkat cokoliv?

„Co když to jenom hraje? Aby si mě udobřil?“ zeptal se pochybovačně prázdného pokoje. Vzpomněl si, co Sasuke říkal, že mu radí Itachi.

Prudce se posadil, doteď totiž ležel na posteli a koukal do stropu.

Co kdybych si promluvil s Itachim?‘ napadlo ho. ‚Můžu bejt do Sasukeho zamilovanej, jak chci, ale vlastně o něm nic nevím… Na tý večeři se budem poznávat. Ale Itachi by mi o něm mohl něco říct, ne?‘

„O čem tak hluboce přemýšlíš?“ uslyšel najednou a lekl se. Vzhlédl.

„Gaaro! Chodíš jako duch!“ obvinil kamaráda. Ten se okamžitě bránil s rukama zdviženýma před sebou: „Nechodím jak duch, šel jsem úplně normálně! To ty nevnímáš! Myslíš na… Něj?“

„Přemýšlím o svých podmínkách,“ přiznal Naruto klidněji. „A zvažuju, jestli jich nebude víc. Sasuke souhlasil nějak moc snadno. Říkám si, jestli nemůžu čekat nějakej podraz…“

„Co jste vlastně tak dlouho probírali?“ zajímal se Gaara. „Nejdřív ses málem nervově zhroutil a teď jsi tak v klidu, až je to podezřelý!“

„Když se budu rozčilovat, nepomůžu si,“ oponoval blonďák. „A vhodný podmínky pro manželství si s horkou hlavou nevymyslím!“

„Dobře, to je rozumné,“ souhlasil Kazekage. „A na co jsi zatím přišel?“

„No,“ podrbal se ve vlasech mladík, „říkám si… Jestli by nebylo od věci, promluvit si s mým nastávajícím švagrem. Když o tom tak přemýšlím, tak o Sasukem vlastně nic moc nevím… Vždycky byl hrozně nesdílnej, nechtěl se s nikým moc bavit, pokud…“ nedořekl a zrudl.

„Pokud nešlo o postel, rozumím ti,“ usmíval se rudovlásek. „Tak ty chceš mluvit s Itachim? Co kdybys to nechal raděj na mě? Uchihové mají zájem na tom, aby to dopadlo dobře pro jejich rodinu. Já mám zájem na tom, abys dobře dopadl ty. Mám dost tvé důvěry, abys mi svěřil jednání s Itachim tvým jménem?“

„Dobře víš, že máš veškerou mou důvěru,“ zamračil se Naruto. „Ale nechápu to. Proč chceš jednat místo mě?“

„Protože já k tomu mám potřebné chladné uvažování. Ty se teď snadno rozrušíš,“ vysvětloval Gaara. „A jednání se Sasukem ti dá dost zabrat i tak. Soustřeď se na to, co s ním chceš probrat a to, o čem bys mluvil s Itachim…“

„Já nechci, aby si myslel, že tě posílám tahat z něj rozumy o bratrovi,“ namítal Naruto. „Tobě by to nepřišlo divný?“

„O čem jsi s ním chtěl mluvit?“ zeptal se Gaara netrpělivě a jeho blonďatý kamarád si uvědomil, že tenhle nápad mu prostě nevymluví. Povzdechl si a podrobně seznámil Gaaru s hovorem, který vedl se Sasukem a co chtěl probírat s jeho bratrem.

 

Sasuke se vracel domů v naprosto nepopsatelné náladě. Jeho emoce v něm vířily jako v kotli, naprosto protikladné a rozrušující. Itachi, který mu šel po boku, ho nepoznával. Když se odvážil k otázce: „Co je s tebou, bráško? Jsi nějak duchem mimo. Copak to nedopadlo, jak sme chtěli? Měl bys mít radost, ne?“

Zmatený a nepřítomný Sasukeho pohled ho trochu zneklidněl. ‚Něco ho rozrušilo? Něco,o čem mluvili?‘

„Nepovíš mi to?“ naléhal jemně. „Třeba ti můžu pomoct.“

„Naruto měl podmínky,“ vypadlo z černovláska.

„To nevadí,“ uklidňoval ho Itachi. „S tím jsme přece počítali, Naruto má právo…“

„Já vím, o to nejde!“ skoro ho okřikl bratr. Itachi se zaraženě odmlčel. Nechápavě si chlapce prohlížel. ‚Co ho mohlo tak moc rozhodit? Že by mu Naru-chan něco vyčetl? No, i na to měl právo, ale kdoví, jak to řekl…‘

„Sednem si támhle, co říkáš,“ ukázal čerstvý snoubenec na blízký kopec. Usedli do stínu jednoho ze vzrostlých stromů a Sasuke tiše řekl: „Nevadí mi, že má Naruto nějaký podmínky k našemu soužití, já bych na jeho místě měl taky… Ale je mezi náma obrovskej rozdíl. I přes to, že už jsme spolu byli… víš, jak to myslím,“ koukl se po očku na svého staršího sourozence, „on je pořád… tak nějak… nevinnej. A já si připadám jako ztělesnění hříchu. Najednou nechápu, jak se mohl tak snadno rozhodnout, že mi promine a vezme mě zpátky? Ještě k tomu na zbytek života? Jsme naprostý protiklady. Naruto je tak… čistej. Jako voda a vítr, radost a sluneční světlo. Když si ho chci vzít, mám pocit, jako bych se snažil to dobrý a čistý v něm zničit, pošpinit. U nás je všechno tak temný a smutný. Jak mám tu jeho radost přinést někam, kde si nejspíš bude připadat jako v kobce?“

Itachi byl Sasukeho řečí zaskočen. Překvapilo ho nejen to, že Sasuke svého snoubence takhle vnímá, ale že si všiml a uvědomil, jak na Naruta možná bude působit dům a především chladné prostředí, do kterého přijde. ‚A že si s tím vůbec dělá starosti, to je taky neobvyklý,‘ napadlo Uchihu. ‚Uvědomil si vůbec, co řekl? Že si ho CHCE vzít?‘

„Sasu,“ začal váhavě, „pro začátek je dobrý, že sis tohle všechno uvědomil. Když to víš, záleží jen na tobě, jestli mu pomůžeš tu jeho čistotu a radost zachovat, nebo budeš ignorovat, když se bude trápit. Tohle rozhodnutí už je na tobě a já osobně si nemyslím, že jsi tak bezohlednej. Oba to budete mít těžký, ale… budete mít jeden druhýho a mě, mámu, Naruto svého přítele Gaaru… Jak jsem slyšel od Hokageho, jejich přátelství je teď pro tvýho snoubence velkou oporou.“

„Myslíš, že jsou jen přátelé?“ zeptal se Sasuke najednou a Itachi užasle zvedl obočí. „To je žárlivost, co slyším?“ Černovlásek zrudl. Jen zamítavě potřásl hlavou, ale jeho bratr tušil, že je to jen pokus udržet si tvář.

„Poslyš, Sasuke… Jak tě vlastně napadlo všechno to, cos tu teď napovídal?“ zajímal se prvorozený Uchiha. Nedalo mu to, k tomuhle, pro Uchihy nezvyklému emocionálnímu výlevu musel vést nějaký podnět…

„Když jsme probírali ty podmínky, Naruto řekl… vlastně to nebyla podmínka, ale spíš… svolení… pro mě, víš. Řekl, že…“ Itachi užasle sledoval, jak jeho obvykle chladný bratr sklonil hlavu, vypadal… smutně?

„Řekl co? Svolení pro tebe… k čemu,“ zašeptal. Odpověď mu blikala v mozku, jen čekal na její potvrzení.

„Svolení… k nevěrám,“ hlesl Sasuke zahanbeně. „Prý mu nemusím být… věrný.“

„No, to ti dost ulehčí život, ne?“ nadhodil Itachi zkusmo. „Když budete mít povinnost vůči klanu za sebou, je dobře mít takový povolení, ne?“

„Ne!“ vykřikl Sasuke a uhodil sevřenou pěstí do země vedle sebe. Vyskočil. „Já to nikdy dřív neviděl. Bylo mi jedno, co si o mě kdo myslí, ale… strašně mi vadí, že ON ode mě čeká jen to nejhorší! Nechce, aby ho někdo měnil, bojí se, že ho po svatbě odřízneme od rodiny a přátel, nechce si dělat naděje, že budeme mít hezký manželství, protože ode mě čeká, že po svatbě stejně skočím do každý postele, která se namane…!“

„A ty se mu divíš?“ řekl Itachi zamyšleně. Zůstal sedět, ale zkoumavě bratra pozoroval. „Vždyť tě poznal hlavně z té negativní stránky. Nediv se, že si nedělá iluze. Těch pár – i když nepochybuju, že hezkých – hodin, co jste spolu strávili, nemůže vyvážit předešlý roky. Já se nedivím, že nechce být zklamaný a proto raději nic neočekává.

Jsi dobrý člověk, Sasu, já tě znám. Dej mu poznat, to, co znám já. Bude to chtít dost času a spolupráce vás obou, ale pokud to chcete zvládnout a dopadnout dobře, musíte se snažit. Dobrý věci nejdou snadno.“

Skrýval úsměv, když na něj rozohněný Sasuke zůstal zírat. Chvilku otvíral a zavíral pusu, jako ryba na suchu, než z něj vypadlo: „Tys mě zkoušel! Tys… tys mě zkoušel, Itachi, proto jsi říkal, že je dobře… Já to svolení nechci! Nevím, proč takhle uvažuju, nevím, proč se tak cítím, ale chci mu být věrný a chci, aby byl věrný on mně! Když si představím, že by mu bylo jedno, jestli za někým půjdu, protože by sám chtěl…“

„Je pro tebe nesnesitelná představa, že by ta domluva o nevěrách platila pro oba?“ poznamenal Itachi a vstal. „Že by byl tvůj jen podle jména a noci trávil s kdovíkým?“

„Jo,“ vydechl Sasuke a uklidňoval se hlubokým dýcháním. „Chci ho jen pro sebe. Musím mu z hlavy nějak dostat to přesvědčení, že to manželství bude jen fraška. Nepochybuju, že spřádá další podmínky, ale je mi to jedno. Udělám, co bude třeba.“

„Tobě na tom vážně záleží, Sasuke, viď?“ zamumlal jeho bratr. ‚Jak dlouho může trvat, než si uvědomí, proč to tak cítí? Proč mu záleží na tom, aby Naruto bral vážně jeho i jeho slovo?‘

„Nevím proč,“ pohlédl na něj mladík. „Myslíš, že to má co dělat s tím předurčením? S tím, co mi vlastně Naruta vybralo, když jsme byli děti?“

Itachi se zarazil. „Možná…“ zamumlal. „O téhle věci se nic moc neví, nikdo to moc nezkoumal… I když pár takhle určených manželství v historii bylo. Zkusím se po tom podívat. Na tvým místě… Bral bych to ‚něco‘ jako pozitivní věc. Bylo by špatný, kdybys svýho manžela nemohl ani cítit, nemyslíš? Když tě k němu něco táhne a nutí tě to o něj pečovat, je to určitě dobrá věc. Snaž se o jeho důvěru, bez ní je veškerá předurčenost na nic…“

„Jo, já vím…“ zamumlal i Sasuke. „Vrátíme se domů. Otec čeká na odpověď.“

 

Hlava klanu Uchiha odpověď Hokageho syna samozřejmě očekávala s nedočkavostí. A když Uchiha Fugaku uslyšel, že bude mít co nevidět zetě, ulevilo se mu, i když částečně ucítil malé bodnutí zklamání. Převzít moc nad Konohou násilím a zajistit si předpovězeného dědice podle rezervního plánu by mu taky nevadilo. Ano, tento chladný muž měl připravené řešení pro každý případ. Ale tušil, že Yondaime si následky v případě Narutova odmítnutí domyslel… a nepochybně něco řekl i synovi. Jak jinak si vysvětlit tak rychle souhlasnou odpověď, vždyť, co slyšel o tom klukovi, tak se se Sasukem nesnesli a zajímaly ho dívky…

Ať si ví, co chce,‘ pomyslel si Fugaku, když jeho synové opustili pracovnu, ‚jakmile budeme mít dědice, bude jedno, co si myslí. Na něm nezáleží, jen na tom dítěti.‘

 

Sasuke vešel do svého pokoje, hluboce zamyšlený. Při hovoru s otcem mu připadalo, že mu něco podstatného uniká… Rozhodně mu neušlo, jak Fugaku o jeho snoubenci mluví a musel se krotit, aby se neozval. Fugaku nesnášel drzost. A Naruta si nevážil, to mu bylo jasné. ‚Pro něj bude mít cenu jenom naše dítě, jenom dědic klanu,‘ uvědomoval si. ‚Naruto to bude mít hodně těžké. Doufám, že přijde tak statečný a silný, jak byl vždycky. Až budu hlavou klanu já, bude to jednodušší. Bože, doufám, že to zvládnu!‘ zasténal v duchu a padl na postel.

Chvilku odpočíval a pak začal promýšlet své večerní rande.

 

Večer, krátce před sedmou hodinou

Když Naruto dolaďoval poslední detaily na svém zevnějšku, než pro něj Sasuke přijde, nevědomky se usmíval. Trochu ho uklidnilo, že se podělil o své tíživé starosti s Gaarou, který mu tak ochotně pomáhá…

Neklid, provázející ho od chvíle, kdy se probudil sám, po noci strávené se svým už-brzy-manželem, poněkud povolil. Připadalo mu to zvláštní, čekalo ho rande se Sasukem a i přesto, jak měl pochybnosti o jeho upřímnosti, tak nějak se… těšil…

Ale stačila matčina připomínka, že zítra půjdou k Uchihovým, když se na něj šla podívat, aby jeho nadšení poněkud opadlo. Teď vedle sebe neměl Gaaru, který si zajistil schůzku s Itachim v kanceláři Hokageho, takže když se tichým domem rozlehl zvuk zvonku, Naruto málem nadskočil a zrudl, když se Kushina rozesmála.

„Zůstaň v klidu, Naruto,“ pohladila syna po vlasech. „Myslím, že Sasuke-kun nekouše.“

Kdybys věděla, mami,‘ pomyslel si Naruto a nenápadně si promnul místečko na šíji. Při nedávném milování už zjistil, že Sasuke opravdu má tendenci v zápalu vášně kousat… Naruto to nečekal, překvapilo ho to, ale protože to vlastně nebolelo, spíš vzrušovalo, nevnímal tenhle sklon svého snoubence negativně.

Teď ho navíc zaujalo, jak snadno na Sasukeho myslí jako na snoubence…

„Naruto!“ matka ho opět vytrhla z myšlenek, „už pojď dolů. Sasuke-kun na tebe čeká. Neboj, sluší ti to,“ uklidnila ho, když si všimla, jaký hodil pohled do zrcadla. Poněkud ji pobavilo, jak si její chlapec povzdechl. Ale už si nedělala takové starosti. Než došla pro Naruta, proběhl mezi ní a jejím nastávajícím zetěm krátký rozhovor. Tiše ho požádala, aby byl na Naruta hodný. Pak ho upozornila, že tím nemyslí jen dnešní večer… Sasuke byl trochu překvapen, ale ujišťoval ji, že nemá v úmyslu svého budoucího manžela nějak týrat, nebo mu ubližovat.

Teď, když se Naruto konečně objevil, nezmohl se na slovo, jen blonďáčka přejel od hlavy k patě a zpět. Jeho snoubenec byl sice oblečen obyčejně, nijak přehnaně společensky… ale Sasukemu připadal strašně sexy. Když opadl první stres kolem nečekaných zásnub, tak se znovu probudila jeho smyslnější část, vnímal ho stejně, jako tu noc, kterou strávili spolu, jako výjimečně přitažlivou, sexuální bytost. Tehdy pod tou slupkou andělské nevinnosti nečekal takovou vášeň. A když si připomněl, že s ním Naruto bude po svatbě spát znovu, dokud se mu nepovede otěhotnět…

Tohle manželství nebude žádná hrůza,‘ pomyslel si spokojeně. Vědomí, že ho Naruto i nadále přitahuje, ho potěšilo.

„Ahoj, Naruto,“ vypravil ze sebe konečně, když chlapec sešel dolů. Pousmál se, zlatovlásek roztomile zrudl. „Ahoj, Sasuke,“ usmál se taky. Pak políbil matku na tvář a řekl: „Nevím, kdy přijdu, mami, ale do půlnoci určitě.“

„Vrátím ho v pořádku,“ slíbil Sasuke, trochu pobaveně. Kushina se na něj podívala s úsměvem. „Hlavně se bavte, mládenci,“ řekla, „a dejte na sebe pozor.“

„Bez obav,“ mávl rukou Naruto.

 

„Tvoje máma je hodně starostlivá,“ prohodil Uchiha venku. Naruto se pousmál a přikývl. „Já… Naruto, víš… Moje máma jí je dost podobná. Je starostlivá a vřelá, když…“ „Když u toho není tvůj táta?“ nadhodil Naruto. „Jak jsi říkal, že nejde proti němu. Myslel jsi to takhle, viď? Chtěl jsi mi tím říct, že jediný, čeho se u vás mám bát, je tvůj otec?“

Sasuke vzhlédl. Naruto se usmíval, ale on v jeho výrazu rozpoznal nervozitu. Nechtěl ho děsit, proto to neřekl narovinu, ale teď kývl. „Když to řeknu jednoduše… tak přesně tohle jsem myslel. Nemusíš se bát, Naruto, nebudeme s našima bydlet dlouho a nemusíš se s ním skoro vůbec vídat… Ani nebude mít čas. To já s ním budu muset trávit hodně času.“

„Protože tě bude zaučovat do toho, jak být hlava klanu?“

„Jo,“ povzdechl si mladý Uchiha. „Znamená to, že nebudu mít moc času ani na tebe, aspoň ze začátku. Čeká nás dost hektická doba, Naruto. Ani jeden z nás se nebude nudit. Ale máma a Itachi mi slíbili, že ti pomůžou, když já nebudu mít čas. Nechci ti nic ztěžovat… Kam vlastně jdeme?“ rozhlédl se, když si všiml, že se blíží na konec vesnice.

„Věř mi trochu,“ usmíval se Naruto. „Objevili jsme to tu nedávno, když jsme s tátou chtěli vzít mámu na její narozeniny ven. Uvidíš, bude se ti tu líbit. A skvěle vaří.“

„Dobře, spolehnu se na tebe,“ uvolnil se Sasuke a prohlížel si svého společníka.

 

„Dobrý večer, pánové, váš stůl je připraven,“ uklonil se před nimi mladý muž, sotva vešli do poměrně velké a zcela plné restaurace. Sasuke stačil jen zamrkat, Naruto už ho táhl za sebou do zadní části podniku.

„Je tu vždycky tak plno?“ zajímal se černovlásek. „Sehnat stůl na poslední chvíli…“

„Táta tu má permanentní rezevaci, jen jsem ji využil,“ vysvětlil blonďáček. „Jinak, je to tu trochu zvláštní, zásadně tu nedávají jídelní lístky, jen nápojový. Abys nebyl překvapenej.“

„Nepovídej,“ tohle Uchihu zmátlo. „Moc tomu nerozumím. To plánuješ se jen ztřískat?“

„Ještě ráno jsem měl milion chutí,“ přiznal Naruto. „Ale ne, večeřet budeme. Dneska večer se nehodlám opít.“

„Z nějakýho zvláštního důvodu?“ zajímalo Sasukeho. Odložil nápojový lístek, podepřel si bradu dlaní a vyslal k blonďákovi temný, svádivý pohled. Potěšilo ho, když mladík zrudl.

Před odpovědí Naruta zachránil příchod usměvavého silnějšího muže v zástěře. „Dobrý večer, Naruto-san. Uchiho-san… Vybrali jste si nápoje?“

„Co se týče mě, cokoli bez alkoholu, nechám to na vás, Kenichi-san,“ usmál se Naruto. „Sasuke?“ podíval se na svého společníka.

„Totéž,“ odpověděl oslovený, rozhodl se dát na Narutův příklad, něco mu říkalo, že to je dobrý nápad. Chce být v Narutově společnosti střízlivý. Jen ho trochu zneklidňovalo, jak si ho muž podrobně prohlíží, i když s milým úsměvem na rtech. Když se chtěl ozvat, ucítil jemný kopanec na holeni, nevěřícně pohlédl na blonďáčka. Ten se na něj ušklíbl.

„Večeře bude za okamžik, pánové,“ uklonil se Kenichi a navzdory své postavě se rychle vytratil.

„Jakto?“ podivil se Sasuke. „Neobjednali jsme si.“

„Proto tu nedávají jídelní lístky, Sasuke,“ informoval ho Naruto. „Protože mají Kenichiho. On má neuvěřitelný dar. Stačí mu, aby člověka viděl a udělá objednávku za něj. A je neskutečně přesný, jak se člověku trefí do chutě. Jeden den si můžeš dát jednu věc a druhej dostaneš něco jinýho, co ti chutná stejně skvěle, i když si původně přišel s úmyslem dát si tu první. Nebo máš hlad, ale nevíš, co by sis dal, protože máš chuť vlastně na všechno, v normální restauraci by je z toho kleplo, jak dlouho by sis vybíral… To se tady nestane. Prostě, Kenichi-san vybere to pravý pro každýho.“

„Proto se to tady jmenuje ‚Dům tisíců chutí?‘ Přiléhavý,“ mínil Sasuke a zkusmo natáhl vůně kolem sebe nosem. „Mám kliku, protože netuším, co bych si vybral.“

„Vidíš…“ culil se blonďáček.

„A je to tu docela pěkný… útulný, klidný,“ rozhlížel se černovlásek dál. „Vlastně to asi bude moje oblíbená restaurace, jestli vážně tak dobře vaří…“

„Víc než dobře, věř mi,“ byl ujištěn. „Jestli se Uzumaki Naruto v něčem opravdu dobře vyzná, je to jídlo.“

„Podle toho bys mě vážit aspoň pětkrát víc, ne?“ poznamenal Sasuke pobaveně. „Tím nechci říct, že to takhle není ono…“ dodal tišeji a Naruto znova zčervenal. Uvědomil si totiž: ‚On se mnou flirtuje! Čeká, že se něco stane? Už dnes?‘ Vzápětí se sám sebe zeptal, jak velká by to byla katastrofa, když už za sebou jednu společnou noc mají… A on? Chtěl by vůbec? Teď, když má jistotu, že ho Sasuke neopustí? Stejně s ním musí po svatbě spát, nebylo by na tom nic zvláštního…

Proč se cítím tak divně?‘ uvažoval Naruto. ‚Počkám, jak se to vyvine,‘ rozhodl se nakonec. ‚Ještě, že jsem se rozhodl dneska večer nepít…‘

 

Brzy se dočkali svých nápojů a o malou chvíli později i večeře. Sasuke byl překvapen. V jídle nebyl příliš vybíravý, ale některé věci nemusel, teď se zdálo, že ‚Zázračný Kenichi‘, jak ho Naruto během jídla nazval, má skutečný talent strefit se do chutě. Byl spokojený jak s jídlem, tak se společností. Naruto se v tomhle prostředí cítil jako doma, byl uvolněný a klidný. Veselý. Jako by nad ním nevisela hrozba svatby a těhotenství. Sasuke mu nechtěl kazit náladu mluvením o budoucnosti, ale proto se přeci sešli… Navíc tušil, že jeho otec bude zítra při večeři Naruta vyslýchat ohledně představ o budoucím životě mezi Uchihy.

Když jim přinesli objednaný čaj, Naruto zvážněl, i když na něm Sasuke nepoznával žádné napětí. Zdálo se, že je schopen jednat v klidu.

„Tak… Promluvíme si? Sasuke?“ řekl tiše blonďáček, když obsluha odešla. Sám nalil svému snoubenci čaj, pak sobě a zamyšleně se na něj zadíval.

„Napadly tě další podmínky?“ zeptal se Sasuke. Trochu ho překvapovalo, že se cítí klidný.

„Vadilo by, kdyby ano?“ nadhodil Naruto. Uchiha jen zavrtěl hlavou.

„Mluvil jsem s bratrem. Na to, že sám není ženatý, má dobré nápady. Snaží se mi radit, když nevím, jak bych reagoval. Já… tuším, že máš strach, Naruto. Já taky, pro nás oba je to nový. Oba se budeme muset snažit. Já… vím, že nejsem dokonalej, mám svoje chyby… Jen jsem chtěl, abys věděl… Nechci ti to dělat ještě těžší. Prosím tě, mluv se mnou. Nebudu vědět, že se něco děje, že něco potřebuješ, když mi to nepovíš. Oba jsme vychovaný jinak. Ty jsi hodně otevřenej a vřelej a já… ne. Vždycky mě učili, že nemám pocity dávat najevo, natož o nich s někým mluvit.“

„Řekl bych, že ti to docela jde,“ šeptl Naruto. „To všechno říkal Itachi? Sasuke, já nechci mít pocit, že mluvím s tvým bratrem.“

„Ne,“ zakroutil hlavou černovlasý mladík, „Itachi mi sice radí, ale nevymýšlí mi proslovy. Já jsem jen přemýšlel, o tom, cos říkal, když jsme se viděli ráno a o tom, jak si to představuju já.“

„Jak si to představuješ?“ zeptal se chlapec proti němu. Sasuke se mu zadíval do očí a poprvé za celý večer v nich postřehl neklid. ‚Bojí se?‘ pomyslel si. A nedivil se.

„Chtěl bych opak toho, co mají naši,“ řekl otevřeně. „U nás doma byl vždycky takovej chladnej odstup. Závidím ti, že máš s rodičema tak hezkej vztah. Vždycky jsem si představoval, že přijdu z práce domů, vstříc mi vyběhne jedno nebo dvě děti, já je popadnu do náruče a půjdu dovnitř a obejmu toho, s kým budu ženatej.“

„Jen sis myslel, že to bude žena, co?“ usmál se na něj Naruto.

„No, děti jsem si všeobecně spojoval se ženama,“ ušklíbl se Sasuke. Naruto se krátce zasmál, trochu to uvolnilo mírné napětí v ovzduší.

„Řekni mi pravdu, Sasuke, vadí ti… že to jsem… já?“ hlesl Naruto a sklopil oči.

„Nevadí,“ odpověděl Sasuke pevně. „Přemýšlel jsem o tom. Přemýšlel jsem o tom tvém svolení… víš…“

„Vím,“ kývl blonďáček. „A? Rozmyslel sis to? Budeš ho chtít?“ Pevněji sevřel ubrousek v ruce, vždyť to tušil, Sasuke chce být jen upřímný, nezklamat ho… Tak proč se cítí zklamaný a podvedený už teď?

„Nechci.“

Tahle odpověď Naruta hodně zaskočila. Vzhlédl, ani si neuvědomil, že má vlhké oči, dokud přes tvář jeho snoubence nepřeběhl překvapený výraz…

„Nechci to, protože ho nebudu potřebovat. Pokud ty bys chtěl mít normální manželství, Naruto, já s tím souhlasím. Myslel jsem a ani bych se ti nedivil, že ty nebudeš chtít mít… se mnou vztah.“

Naruto užasle zamrkal. Až teď pochopil, že ve skutečnosti nejednají o tom, jak povedou své manželství. Že neplánují, jak spolu po svatbě snesitelně vycházet. Že jde o to, jestli budou mít manželství na papíře, nebo vztah. Teprve nyní mu došlo, že přesně tohle chtěl a svými podmínkami to vlastně dal najevo. I ten souhlas se Sasukeho milostnými eskapádami naznačoval jeho přání.

„Tím chceš říct,“ musel zašeptat, jak v sobě nenašel sílu promluvit hlasitěji, „že ty si přeješ… mít vztah? Opravdový? Se mnou?“

Ohromilo ho, když Uchiha kývl. „Vím, že ti to nejspíš zní šíleně. Že to se mnou nějak nejde dohromady. Možná nejsme šíleně zamilovaný, ale… můžeme to zkusit, ne? Budeme spolu dlouho, Naruto. Proč nezkusit, jestli to vyjde? Bude to asi těžký, ale říká se, že dobrý věci nejsou snadný… Víš, když jsi mi ráno řekl, že nemusím být věrný… Jediný, co jsem si pomyslel bylo, že nechci žít tak, jako doteď. Nechci, aby to mezi námi bylo jen divadlo. Nechci, aby sis o mě myslel, že jsem bezcharakterní, jo, i když jsem se tak většinou choval… To, že o mě pochybuješ, mě mrzí… Přál bych si, aby to prostě vypadalo jinak. Chci normální manželství, normální rodinu. Nevím, jak na to. Ale zato si myslím, že ty máš aspoň představu, jak by to mělo vypadat. Myslím, že… a nesměj se mi, protože mluvím vážně, myslím, že v tomhle případě ty… jsi pro mě ten pravej, Naruto.“

Blonďatý ninja jen užasle zíral. V hlavě měl naprosto vymeteno.

„Já… nevím, co říct, Sasuke,“ zašeptal konečně.

„Nic neříkej,“ zavrtěl hlavou Uchiha. „Nech si to projít hlavou, nerozhoduj se impulzivně, i když zrovna ty k tomu máš sklony,“ pousmál se a Naruto zčervenal. „Tohle je důležitý. Já taky chci vědět, jak do manželství vejdeme. OBA musíme mít jasno. Až budeme stát před oltářem, chci vědět, jestli vedle mně stojí jen manžel,“ trochu ztišil hlas, „nebo partner. Rozmysli si to, Naruto.“

„Co si máš rozmyslet, Naruto?“ ozvalo se zavýsknutí, vysoký hlas růžovlasé dívky naprosto rozbil tichou, téměř intimní chvíli a Sasuke měl, nikoli poprvé v životě, nutkání ovinout Sakuře prsty kolem krku a rozhodně nijak něžně.

„Co tu chceš, Sakuro?“ zeptal se zdánlivě klidně. Postřehl na Narutově tváři zklamání a vytočilo ho to. Tohle byl JEJICH večer! Chtěl být s tím roztomilým blonďáčkem sám! Rádoby svůdný úsměv mladé růžovlásky ho podráždil ještě víc.

„Můžeme se připojit?“ zeptala se Sakura, Naruto za jejími zády zahlédl TenTen a Ino, společně s Kibou a Saiem. „Není tu volný stůl, kdybych vás nezahlídla, tak bysme museli dlouho čekat… Stejně se tu musíš nudit, Sasuke-kun… Jenom s Narutem.“

„Vlastně jsme se dobře bavili, než jsi nás vyrušila,“ opáčil Sasuke. „Ale máte kliku, jsme na odchodu. Stůl je volnej. Pojď, Naruto, vyrazíme.“

„Kam razíte?“ zajímala se Sakura. „Někde je mejdan, nebo…“

„O to se nestarej, Sakuro, nejsi pozvaná,“ odsekl Sasuke. Naruto se poslušně zvedl, kývl na ostatní a mířil za svým snoubencem. Zatímco Sasuke platil u pokladny, uvažoval, jak dlouho se jejich zasnoubení udrží v tajnosti. Tušil, že pokud se dožije svatby, nebude to z milosti Sakuřiny, která se považuje za jedinou pravou pro Sasukeho.

 

Ven z restaurace vyrazil Sasuke ještě naštvaný, ale jak šel pomalu ulicí, s tichým Narutem po boku, uklidňoval se, až nakonec zastavil a podíval se na blondýnka.

„Promiň, jestli jsem ti pokazil večer,“ prohodil omluvně. Naruto se usmál.

„Ty ne,“ řekl jemně. „To Sakura přišla výrazně nevhod. Má takovej dar.“

„Takovej dar bych vrátil,“ broukl Uchiha a znova vykročil. Chvilku svého společníka po očku pozoroval, pak se zeptal: „Chceš už jít domů? Je docela brzo, prošel bych se.“

„Ne, domů se mi ještě nechce,“ potřásl hlavou Naruto. „Vážně je brzy. Není ani deset.“

„Prima,“ pousmál se Sasuke. „Kam bys chtěl jít?“

Naruto se usmál a beze slova zamířil na skalisko s hlavami Hokagů. Usadil se na té otcově, poplácal místo vedle sebe, Sasuke se poslušně usadil vedle něj.

„Dobře se tu přemýšlí,“ řekl Naruto do ticha. „Když se něco děje, když potřebuju o něčem uvažovat, jdu sem. Bývá tu klid.“

„Pokud sem budeš šplhat během těhotenství, buď opatrný,“ poznamenal Uchiha. „I když bych ti to nejradši hned zakázal…“

„Jak jsem slyšel od mámy, během těhotenství mě tohle ani nenapadne, budu rád, když se nebudu muset hýbat, jak si myslí ona…“ culil se blonďák. „Doufám, že moc nepřiberu.“

„I kdyby jo, jsi hodně aktivní, zase to shodíš,“ mínil Sasuke. „Tak. Je něco, co jsme neprobrali?“

„Chtěl jsem se zeptat na to bydlení,“ vzdychl Naruto. Na tohle myslel dlouho, zjistil, že ač ho Sasuke i Gaara uklidňovali, bojí se svého budoucího tchána. „Jak dlouho myslíš, že budeme muset…“

On má strach,‘ poznal Sasuke a jen stěží odolal náhlé touze ho obejmout a utěšovat. Proč má najednou takový pocity, proč ho to nutí blonďáčka chránit? Nechápal sám sebe, ale Itachimu přiznal jedno, je dobrá věc, když chce o svého manžela (nastávajícího) pečovat. Nechce k němu být bezohledný, i když Naruta nemiluje, tak nějak mu na něm záleží… Proč a do jaké hloubky zatím nechtěl zjišťovat.

„Bydlet s našima?“

„Hmhm,“ přikývl blonďák. Sasuke vzdychl, položil se na záda a zamyšleně hleděl do nebe. Temná noční modř na něj posměšně pomrkávala těmi tisícovkami hvězdných očí.

„Svatba musí být do měsíce. Když si co nejdřív vybereme dům a začnem ho zařizovat, mohli bysme bydlet do dvou nebo tří měsíců. Záleží na množství úprav.“

„Řeknu to mámě,“ navrhl Naruto. „Vadilo by ti, kdyby šla s náma? Vyzná se v tom, mohla by poradit.“

„Podstatný je, aby se tam líbilo nám,“ připomněl mu Sasuke, ale usmíval se. „Nevadí, když půjde s náma. Kdy chceš začít?“

Od příštího týdne budeme zase na tréninku, takže bysme to měli stihnout co nejdřív,“ zamyslel se Naruto. „Zítra jdeme na večeři k vám, tak co pozítří?“

Prima,“ pousmál se Uchiha. Pak se zadumal. „Až budeš mít po tom Jutsu…“ řekl po chvíli a zarazil se, když ucítil, jak chlapec vedle něj zkameněl, podíval se na něj. Naruto ho pozoroval očima, které ve tmě vypadaly skoro černé, i tak v nich ale dobře viděl nervozitu.

Bojím se,“ vyslovil blonďáček tichounce. Teď už se Sasuke neovládl, sedl si a objal ho kolem ramen. „Já taky,“ zamumlal potichu, překvapilo ho, když se Naruto hořce zasmál. „Čeho ty se můžeš bát?“ vypravil ze sebe a pokusil se vymanit ze sevření. Nepovedlo se, Uchiha jej k sobě přitiskl ještě pevněji.

Že to nezvládnu. Že zklamu tebe i všechny, co ode mě něco čekají… Nejspíš proto můj táta upřednostňoval Itachiho, protože já jsem pro něj zklamání…“ šeptal černovlasý ninja skoro zahanbeně.

Tohle Naruta zarazilo. Z tohohle přiznání si vyvodil, že tu není jediný vyděšený a s velkou zodpovědností. Na ně oba toho bylo v tak mladém věku naloženo příliš a nikdo jim neřekl, jak se toho mají zhostit s úspěchem. Naruto si uvědomil, že jeho podporuje rodina, přátelé, dokonce i část rodiny, kam se má přiženit… Ale kdo je oporou Sasukemu? Od něj se pouze očekává výsledek a to úspěšný. I když ve výsledku Sasuke a jeho rodina získají, je to on, kdo má teď výhodu… ‚Což je taky dobře,‘ pomyslel si Naruto, ale i tak mu bylo Sasukeho líto. ‚Musí se cítit děsně pod tlakem a sám na tohle všechno…‘

Ráno jsi říkal, že Itachi tvrdí, že manželství je práce pro dva,“ řek Naruto potichu. Sasuke vzhlédl. Trochu uvolnil objetí, potěšilo ho, že se jeho snoubenec neodtahuje.

Neměl bys mít pocit, že na to jsi sám. Budem na to dva. Když se já budu moct opřít o tebe, ty můžeš o mně. Myslím, že takhle rodina funguje, Sasuke.“

Sasuke na blonďáčka koukal, jako by ho viděl poprvé. Pak ho prostě znova pevně objal. Tvář zabořil do krku a zamumlal: „Děkuju.“ Pocit, že na něm leží obrovská tíha, znatelně polevil. Pochopil, co se Naruto snaží říct a potěšilo ho to. Když se po chvíli odtáhl, řekl: „Myslím, že si budem rozumět, Naruto.“

To je dobře,“ mínil blonďáček a začal se zvedat. „Nepůjdem už domů? Začíná být zima.“

To je fakt…“ Sasuke vstal taky, „stejně se uvidíme zase zítra…“

A pozítří,“ dodal Naruto a zašklebil se. Sasuke mu škleb vrátil: „A všechny ostatní dny, až do konce života…“

Neděsí tě to?“ zeptal se Naruto. Všiml si, že Sasuke s odpovědí zaváhal.

Možná trochu,“ pokrčil nakonec Uchiha rameny. „Ale ne proto, že jde o tebe, Naruto. Je to nový, budoucnost, se kterou ani jeden z nás nepočítal… Ale taky se trochu těším.“

Naruto se zasmál, Sasuke si až o něco později uvědomil, že to byl docela… šťastný smích… V tichém souznění došli k sídlu Hokageho rodiny. Naruto už byl sice docela unavený z dojmů za celý den, ale loučit se mu nechtělo… A Sasuke jeho nechuť zřejmě sdílel, protože se nějak nepřinutil k odchodu. Pořád tam stál a díval se, jak blonďáček přešlapuje na prahu.

Co budeš zítra dělat?“ zeptal se, když už bylo moc dlouho ticho.

Duševně se připravovat na setkání s tvou rodinou?“ navrhl Naruto vesele. „Co ty?“

Asi projdu seznam volných domů v naší čtvrti,“ zamyslel se Sasuke. „Táta by byl proti, kdybychom měli bydlet moc daleko, ale tohle určitě zkousne… Večer ti ho dám, aby sis ho prohlíd‘, jo?“

Děkuju, Sas…“ Naruto nedomluvil, o zbytek řeči mu připravil Sasukeho polibek. Když se černovlásek odtáhl, ještě chvíli tajil dech.

Nevadí?“ dovolil se Uchiha dodatečně.

Mělo by?“ opáčil Naruto. „Nakonec, bylo to rande, ne? K tomu pusa patří…“ Naklonil se a něžně líbl Sasukeho nazpět. „Dobrou, Sasuke. Čau zítra.“

Dobrou, Naruto,“ vydechl černovlásek ztěžka, jako by mu polibek vysál dech. Čekal, dokud jeho snoubenec nezašel dovnitř a pak se pomalu rozešel k domovu.

<<                                                                >>

 

 

 

 

Komentáře: 6. Jak napravit pokažené rande?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Anketa

Líbí se vám tato kapitola?

Ano (4)
100%

Ne (0)
0%

Mohlo to být lepší (0)
0%

Celkový počet hlasů: 4