4. Díky za každou dobrou radu

Na rozdíl od minulé noci, kdy byl zmožen nervovým vypětím a pláčem, dnes Naruto nedokázal usnout. Měl plnou hlavu Gaarova nápadu.

Podmínky.

Podmínky svého zasnoubení se Sasukem.

Moc se mu do toho nechtělo, sobecky těžit z problému, který teď Sasukeho rodina má. Ale pak mu rudovlasý Kazekage vysvětlil, že by měl uvažovat o vlastní ochraně, bude přece žít v poměrně nepřátelském prostředí.

Z tohohle pohledu si Naruto neochotně připustil, že na tom něco je. Bůhví, že neočekával, že bude život v klanu Uchihů rájem, nebo aspoň růžovou zahradou. I když tu zatracenou rodinu zachrání, obětuje svoje sny a iluze, proto, aby jim pomohl, nebude pro ně nic znamenat. On ne. Jen jeho dítě.

Zachvěl se. Jeho dlaň se mimoděk přesunula na podbřišek. Uvědomil si, že se bojí. Miluje a nespíš i nadále bude milovat otce svého budoucího dítěte. Ještě před dvěma dny tomu říkal chyba. Dnes to mohl nazvat spíš katastrofou.

Vážně, jak má žít s představou, že se žene do manželství, kde jediný milující bude on sám? Vědět, že nebudete milováni vlastním manželem, cítili byste se líp?

 

Ráno

„Proč musíš chodit se mnou?“ vztekal se Sasuke. „Otec si myslí, že to nezvládnu? Jak těžký může být někoho požádat o ruku?“

„Byl to můj nápad,“ odpověděl Itachi. „Znám tě, Sasuke. Byl bych rád, kdyby ses k Narutovi nechoval podle otce. TY s ním budeš ženatej. Uvědom si, že to manželství budete mít takový, v jakým duchu do něj vstoupíte. Takže si z něj dobrovolně nedělej peklo. Když budete oba mít snahu si porozumět, můžete mít úžasnej vztah a být i šťastný.

Naruto je hodnej, hezkej a milej kluk. Jestli řekne ANO, ty musíš mít na paměti, že i když do manželství oba vstoupíte vlastně nedobrovolně, ty získáváš. Ty a naše rodina, celý klan. Naruto naopak, je ten, kdo na tom ztratí. Souhlas se sňatkem bude jeho poslední svobodná volba, dokud se nestaneš hlavou klanu. Nejsi zlej, Sasuke, pochybuju, že ho chceš v manželství trápit. Dej mu volnost, nesmí si připadat ve vězení. Náš otec mu to dostatečně ztíží, nedělej totéž.“

Mám mu být proti otci oporou, to chceš říct,“ zamumlal Sasuke. Vypadal zmateně a… trochu neochotně.

Samozřejmě!“ rozhodil ruce Itachi, očividně byl z bratrova přístupu frustrovaný. „Nechtěj mi tvrdit, že se v tobě mýlím a ty jsi bezohledný sobec, který tomu klukovi udělá ze života noční můru. Nezaslouží si to. Uvědom si, co pro nás udělá, pokud se tak rozhodne. Je spása pro náš klan. Bez něj si můžeme jít rovnou vyhrabat hrob. Buď na něj hodnej, minimálně to si zaslouží. Když se bude cítit sám a nemilovanej, jak by mohl být šťastnej, natolik, aby byl schopen ti dát potomka? Představ si sebe na jeho místě, vždycky, když budeš mít pocit, že reaguje přehnaně, nebo nedostatečně. On neví, jak má reagovat, na to bude mít tebe, abys ho podpořil, nebo poučil. Tohle je o vás dvou, ne o každém zvlášť! Manželství není o tom, být v něm sám!“

Sasuke se na bratra zadíval a poslechl. Představil si sebe na Narutově místě. A pochopil, co se mu Itachi snaží říct. Myšlenka na to, že by přišel z milující a vřelé rodiny, jako ta Hokageho, sem do chladné, neosobní náruče Uchiha klanu, byla sama o sobě děsivá. A vědomí, že právě tímhle si teď prochází Naruto, i když nemá Sasukeho zkušenosti a ve skutečnosti neví, co může od kterých členů rodiny čekat, mu naplnilo nitro čímsi tíživým. Pocitem viny, možná?

Jenže… Naruto mě taky zná. Když mu najednou budu tvrdit, jak mi na něm záleží, nebo že ho dokonce miluju, nebude mi věřit. Rozhodně ne po tom, co jsem mu udělal. A nemusí chtít opravdový manželství. On vlastně… nemusí vůbec chtít… nám pomoct.“

Na to mám jen jednu radu,“ řekl Itachi vážně. „Mluvte spolu. Možná si myslíš, že se mluvení přeceňuje, ale… Komunikace je v každým vztahu, nejen manželským, důležitá. On je nejspíš stejně zmatenej jako ty. Neví, co může čekat, jak se zachovat, co může žádat a co ne. Promluvte si a to co nejdřív. Vysvětlete si, co od toho manželství čekáte, jak si představujete budoucnost a společnej život a držte se toho. Bude to VAŠE manželství, pečujte o něj. Buďte k sobě upřímný. Předstíráním čehokoli si jen přitížíte.“

Takže předstírání lásky a podobně nepřichází v úvahu, tohle mi chceš říct,“ usoudil Sasuke.

Z toho byste byli jen pod tlakem,“ řekl prvorozený Uchiha a pečlivě pozoroval bratrovu tvář. „Upřímnost od začátku je jediná cesta, jak se s tím oba srovnáte a vytvoříte si vhodný podmínky pro svůj vztah.“

Co když on nebude chtít žádnej vztah?“ nadhodil Sasuke a přemítal, proč se mu z téhle myšlenky najednou klepou vnitřnosti. „Co když to pro něj bude znamenat jen to, že… že se se mnou vyspí, porodí dítě a pak ho ani já ani to dítě nebudem zajímat? Prostě splnit povinnost a jít?“

Sasuke, ty panikaříš,“ culil se Itachi jak měsíček na hnoji. „Tohle by se dalo čekat spíš od tebe.“

Já prostě nevím.. jak tam mám přijít a jen tak se zeptat: ‚Vezmeš si mě?‘ Jakoby se nic nestalo. Stalo se. A já… pochybuju, že se Naruto na to nebude ohlížet.“

Jo, to se bojíš oprávněně,“ souhlasil Itachi. „Nemá důvod ti to usnadňovat… Ale zase si nemyslím, že je pomstychtivý. Prostě se snaž, Sasu. Jak jsem říkal před chvílí… mluvte spolu. Zeptej se ho, jak si to představuje on, splň jeho podmínky, když bude nějaké mít. S tím bych na tvém místě počítal. Jeho život se taky změní, možná víc, než tvůj. Ranil jsi ho a teď si tě má znova vpustit do života, dokonce do postele. K tomu všemu by ti měl důvěřovat. Právě důvěra je to, o co u něj musíš bojovat… a na tvým místě bych čekal  těžký boj.“

Bože!“ zasténal Sasuke. „Vždyť jdu žádat o ruku! Proč to připomíná plánování války?!“

Nedělej z toho vědu, Sasuke!“ bavil se Itachi. „Je to jen o snaze.“

Bylo by fajn, kdyby sis promluvil i s ním,“ broukl mladík a šel si pro sako.

Taky mám dojem,“ řekl si Itachi, v duchu si udělal poznámku, aby to opravdu zkusil.

 

Nechutná ti, Naruto?“ starala se Kushina. Neklidně si prohlížela synovu pobledlou tvář. Neuniklo jí, že vstal brzo, ani to, že jeho první cesta byla ve znamení úprku na WC. Přisuzovala to nervozitě, nakonec, čekala ho návštěva potenciálního snoubence. Na moment si vyměnila pohled s Gaarou, byla vděčná za jeho přátelství. Vědomí, že bude pro jejího chlapce zřejmě tou největší oporou, ji uklidňovalo.

Myslím, že když to sním, zase poletím na záchod,“ zamumlal blonďáček a odsunul talíř. „Jsem uvnitř jako sešněrovanej.“

Naru,“ ozval se tiše Minato. Odložil ranní noviny, na které se stejně nesoustředil. „Jak jsi… už ses… rozhodl?“

Minato!“ zasykla Kushina. „Nepočkáš? Vidíš, že mu není dobře!“

Ne, mami, to je dobrý,“ zašeptal Naruto. Vzhlédl k otci a zaháněl mrkáním cosi tekutého v očích.

Jen to chci vědět dřív, než Uchiha,“ bránil se Hokage. „Připravit se, kdyby…“

Nemusíš, tati,“ řekl Naruto tichounce. „Konoha bude v bezpečí. Já… udělám to.“ Sklopil hlavu, aby zakryl slzy, které mu zrádně vytryskly, ale své rodiče nespletl. Kushina popadla plačícího chlapce do náruče. Gaara vedle Minata jen těžce vydechl. Yondaime si povšiml jeho pevně sevřených rtů, pohlédl do zelenkavých očí… a byl doma. Nadechl se k otázce, ale Kazekage zavrtěl hlavou na znamení, že má mlčet.

Tak blonďatý muž vstal a přešel ke své mladší kopii. Poklekl u jeho židle a připojil se k objetí. Nikdo z nich si nevšiml, že se rudovlasý mladík potichu vytratil od stolu.

 

Zahrada Hokageho sídla byla krásná. Takhle po ránu navíc poskytovala dost příjemného stínu, než polední slunce veškerý chládek zažene.

Gaara se posadil v altánu, polozarostlého wistérií a snažil se smířit s Narutovou volbou. Ano, blonďáček mu sice opakoval, jak a proč se rozhodl, ale dokud to neoznámil otci, hýčkal v sobě naději. Sobeckou naději, když uvážil, co by se stalo s Konohou. Ale když si představil, co jeho zlatovlasého andílka čeká… Dost těžko skousl informaci o ztrátě Narutova panictví, ale myšlenka na to, že stejnému člověku, který mu zlomil srdce, se Naruto opětovně odevzdá a to na zbytek života, prostě mladému pánovi Suny zvedalo tlak.

Jen stěží se ovládl, aby na sobě nedal nic znát, když se k němu Naruto připojil.

Ty s tím nesouhlasíš, viď?“ zamumlal blonďák. „S tou svatbou.“

Jsi mladej, Naruto,“ snažil se Gaara odvést řeč tam, kde Naruta ani nenapadne, že by Gaara cítil víc, než říká… „A ke svatbě by nemělo docházet za takových podmínek a z takových důvodů.“

Jenže já už nemám jiný možnosti, Gaaro,“ pousmál se Naruto. „Vlastně už od mýho narození není jiná možnost…“

Naru,“ povzdechl si Kazekage, „slib mi něco. Kdyby se cokoli dělo, dáš mi vědět. Když budeš potřebovat, abych byl s tebou, přijdu, jo? Budu tvoje opora.“

Díky, Gaaro,“ usmál se zlatovlásek a natáhl se, aby ho objal. „Tebe budu potřebovat vždycky… Jsem rád, že tu jsi. Dík tobě nemám každou chvíli pocit, že bych se nejradši…“ ‚Zastřelil‘ už nedořekl, umlčel ho prst na rtech.

Sasuke se k tobě bude chovat, jak si zasloužíš, dohlídnu na to,“ řekl Gaara tiše. Odtáhl ruku od Narutovy tváře. „Nikomu nedovolím, aby ti ubližoval.“

Já vím,“ zamumlal chlapec, trochu zmatený rudovláskovou blízkostí. „Ale stejně se trochu bojím.“

To je logický. Jen doufám, že on se bojí taky. Byli byste na tom stejně.“

Naruto?“ vyrušil je matčin hlas. „Máš návštěvu…“

Už?“ lekl se blonďáček. Skoro s panikou se podíval do Gaarových zelených očí. „Neboj se,“ tišil ho přítel. „Nikam nejdu.“

Naruto… Půjdeš dovnitř? Nebo je mám poslat sem?“ ptala se Kushina.

Je?“ pozastavil se nad jejími slovy Gaara.

Se Sasukem přišel i Itachi,“ vysvětlila. „Zůstaň s Narutem, Gaaro, prosím. Bude víc v klidu.“

Mladík přikývl a pohlédl na nervózní ‚nevěstu‘. Naruto střídavě bledl a červenal, přecházel po altánu jako tygr v kleci a neměl se k odpovědi.

Naruto?“ zarazil ho Gaara, když to vypadalo, že není schopen se rozhodnout.

Jo… já…“ vzhlédl chlapec, „tak asi…“ nadechl se, pohlédl na matku a trochu pevněji řekl: „Přiveď ho sem, mami. Potřebuju být na vzduchu. Doma bych se nejspíš složil. Až se domluvíme, přijdeme.“

Když Narutova matka odešla zpět do domu, zeptal se Gaara: „Naru, přemýšlel jsi o tom, co jsem říkal? Myslím…“

To o těch podmínkách?“ doplnil Naruto. „Jo. Myslel jsem na to, když jsem nemohl usnout. Neboj, nemám v úmyslu mu to zjednodušit. Už mi neublíží.“

Nejednej ve vzteku, Naruto,“ sledoval ho Gaara neklidně. „Aby se ti to nevymstilo. Buď v klidu a slušnej. Neboj, jsem s tebou.“

Díky,“ šeptl blonďák, skrývajíc nervozitu. Na pěšině mezi stromy se k nim blížila Kushina, následovaná dvěma černovlasými mladíky.

 

Když Sasuke s Itachim v patách vkročil do altánu, pocítil v oblasti hrudi nepříjemné bodnutí. Sunského Kazekageho, Sabaku no Gaaru znal od vidění z různých misí a že je Narutovým přítelem věděl taky… Ale jeho přítomnost v tomhle okamžiku mu byla nepříjemná. Přesto ho zdvořile, ale s jistým chladem pozdravil: „Gaaro… zdravím. Netušil jsem, že jsi v Konoze.“

Minato si přál, abych tu v téhle pro Naruta těžké době byl,“ oznámil mu rudovlásek stejně nezúčastněně. „Potřebuje oporu.“

Sasuke se musel ovládnout, aby nedal najevo překvapení. ‚Kolik lidí to proboha ví?‘ pomyslel si.

Nejsem proti,“ přikývl. „Já mám zase Itachiho. Doufám, že ti tvůj přítel radí stejně rozumně, jako můj bratr mě, Naruto,“ podíval se konečně na blonďáčka. V hrudi se mu něco zatetelilo, když postřehl v azurových očích stopy nedávného pláče. Najednou mu bylo chlapce líto. Připadal si jako padouch. Vzal si jeho nevinnost, má ho připravit i o svobodu…

Udělal pár kroků blíž k Narutovi, Itachi zůstal stát u schůdků, Gaara nervózně sledoval, jak se, podle něj slizký děvkař Uchiha, blíží k Narutovi.

Promluvíme si, Naruto?“ zeptal se tiše Sasuke.

Naruto měl zase sešněrované hrdlo, tak jen němě přikývl. Stačil jen letmý pohled, jejich ‚sekundanti‘ se odebrali ven a nechali oba chlapce o samotě.

Chvíli se na sebe jen mlčky dívali.

První promluvil Naruto: „Posadíš se, Sasuke?“ Sedli si.

Asi bych…“ ozval se Sasuke, „měl bych začít omluvou. Za to, jak jsem se zachoval, když…“

Když jsi netušil, že mě budeš muset vídat znova?“ neodpustil si Naruto jistou hořkost. V duchu si vynadal a pokoušel se uklidnit.

No, běžně moje známosti takhle nedopadají,“ připustil Uchiha. „Ale chtěl jsem tím říct… Nevadí mi představa, že bysme byli manželé, Naruto. Vlastně jen ten důvod a to, že na to otec spěchá… Nepředstavoval jsem si svoje budoucí manželství takhle.“

To ani já,“ uchechtl se blonďák. „Všechny moje plány skončily v haj… v háji dřív, než jsem s nima stačil začít.“

Naruto, vím, že to pro tebe není snadný, i proto, jak to vlastně bylo mezi námi… Bylo to ode mě bezohledný a ty máš právo se na mě zlobit… Já jen prostě…“ Sasuke si nervózně vjel do vlasů. „Pochopím, když odmítneš, Naruto. A vlastně neočekávám, že budeš souhlasit, ale i tak tě prosím…“ zadíval se na modroočka téměř zoufale, „prosím tě, Naruto, mohl bys aspoň uvažovat, že… že by sis… mě vzal?“

Táta mi objasnil, proč o mě tvá rodina stojí, Sasuke,“ řekl Naruto a nemohl si pomoct, aby to neznělo smutně. Citům neporučíš… „Ani já si nedělám iluze, to mi věř. Ale taky nechci být něčí hračka, nebo rohožka, nezasloužím si to.

Pokud se máme vzít a mít aspoň částečně fungující manželství, měli bysme si vysvětlit, co od toho oba čekáme a požadujeme.“

Sasuke dost překvapeně zamrkal. Mimoděk ho napadlo, jestli Gaara neuvažuje stejně jako Itachi… Pokud měl Naruto tyhle myšlenky od něj.

Ty v případě naší svatby získáš dědice, který zachrání tvůj klan.“

Ale ty v tom nevidíš nic pro sebe,“ podotkl Sasuke chápavě. „Rozumím ti. Co bys chtěl, Naruto? Ty plány, cos měl… Nedají se splnit, když budeme manželé?“

Chtěl jsem být Hokage,“ zašeptal blonďáček. „Něčeho dosáhnout. Být vůdce vesnice… Nepředstavoval jsem si, že skončím jako matka s dítětem. I když jsem rodinu chtěl. Jen jsem si to nepředstavoval takhle.“

I tak bys mohl být Hokage, ne,“ namítal Sasuke. „Já tě nemám v úmyslu přivázat doma. Byl bys můj manžel, ne otrok.“

Ale tvůj otec přece…“

Až budu mít potomka, stanu se hlavou klanu já,“ přerušil ho Uchiha. „Už nebude záležet na tom, co by chtěl otec.“

Tím chceš říct, že bych se nemusel vzdávat svých snů?“ zašeptal Naruto. V očích se mu něco lesklo.

Já to po tobě žádat nebudu,“ odpověděl černovlásek. Sklopil hlavu a pak tiše dodal: „Nebudu na tebe tlačit, Naruto. Ale mohl bys… mi dát odpověď… do konce týdne?“

Naruto vstal. Předpokládal, že mu řekne ANO ještě dnes, ale teď si uvědomil, že mu Sasuke dává čas na rozmyšlenou. Jen si nebyl jistý, jestli se nerozmyslí, když bude mít víc času. Nervózně se nadechl, pak pohlédl na Uchihu.

Musíme si o tom všem pořádně promluvit, Sasuke. Vyjasnit si, jak by to mohlo fungovat. Mám podmínky, z kterých neslevím. Ale nemyslím, že by to pro tebe byl problém jim vyhovět. Takže… ti odpovím už teď… a říkám ano. Vezmu si tě.“

<<                                                                        >>

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře: 4. Díky za každou dobrou radu

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Anketa

Líbí se vám tato kapitola?

Ano (6)
100%

Ne (0)
0%

Mohlo to být lepší (0)
0%

Celkový počet hlasů: 6