2. Příliš mnoho vážných věcí

Konečně jsi doma, Sasu,“ přivítal Itachi svého mladšího bratra, sotva vešel do haly. „Ale stejně mám dojem, že z tréninku obvykle chodíš později. Něco se stalo?“

„Kakashi-sensei ho ukončil asi dřív,“ odpověděl černovlásek a bezděčně si přejel po stále ještě bolavých žebrech.

„Něco tě bolí?“ uculil se Itachi. ‚Že by ho Naruto-kun konečně dostal na lopatky? Od dětství spolu soupeří…‘

„Ne, Sakura jen měla štěstí a trefila se.“

„Sakura?“ zamrkal starší mladík překvapeně. „Já myslel…“ Zmlkl, když viděl bratrův výraz a poprvé ho napadlo, jestli se nestalo něco, o čem neví.

„Něco se děje?“ probral se Sasuke. Konečně si uvědomil, že Itachi vypadá, že na něj čeká a v tom případě se něco děje, jindy není tak nedočkavý.

„Otec s tebou chce o něčem mluvit a tváří se vážně. Čeká na tebe v pracovně.“

„O jé, to bude vážný,“ vzdychl si Sasuke. „Dobře, můžeš mu říct, že se jen osprchuju po tréninku a přijdu? Jsem zpocenej a špinavej.“

„Vyřídím, ale pohni si,“ slíbil Itachi. „Tváří se HODNĚ vážně.“

Na to už chlapec nic neřekl a zmizel na schodech. Zamířil rovnou do koupelny, shodil ze sebe propocené oblečení a vklouzl do sprchy. Když si uvědomil, že se jeho myšlenky opět stáčí k blonďatému ninjovi a vhánějí až příliš krve do dolní oblasti, pustil na sebe ledovou vodu. Ta ho probrala… a zchladila. Teď ho čekal rozhovor s hlavou rodiny a klanu, nemohl se nechat rozptylovat.

Za dalších deset minut už klepal na dveře otcovy pracovny.

„Pojď dál, Sasuke!“ ozval se zevnitř přísný hlas.

Když vešel, zjistil Sasuke, že hovoru bude přítomna i matka a Itachi.

„Posaď se, synu,“ ukázal Uchiha Fugaku na křeslo vedle Itachiho. „Přišel čas ti něco důležitého sdělit.“

Sasuke mě na jazyku snad tisíc otázek. Takhle se Fugaku obvykle tvářil, když něco provedl (i když to nebylo často, spíš když byl mladší), takže čekal jen špatné zprávy.

„Už před nějakou dobou se mi donesly zvěsti o tvém, nazvěme to, ‚společenském životě‘.“

Sassuke zatajil dech, ale jistý lehký ruměnec neschoval.

„Zlobíš se, otče?“ špitl skoro neslyšně.

„Ani ne,“ řekl muž přemítavě. „Má to svá pozitiva. Stačil ses vybouřit, užít si svobodného života, než přijde zodpovědnost. A ty máš, Sasuke zodpovědnost vůči svému klanu a rodině.“

„Ano, já vím, otče,“ přikývl chlapec.

„Protože přišel čas, abys splnil svou povinnost, kterou máš ke klanu Uchiha. Už nemůžeš probdít noci s kdovíkým, čeká tě rodinný život. Musíš se podle toho začít chovat.“

„Jako už teď?“ zajíkl se Sasuke. „Otče, není mi ani osmnáct!“

„Na tom nesejde,“ zamítl Fugaku námitky. „Za poslední dva roky jsi toho stihl, jako jiní chlapci za pět. A na prvním místě u tebe má být rodina, klan, povinnost! Ne puberťácké hýření! A ty MUSÍŠ splnit svou povinnost!“

„A jaká povinnost to je, otče?“ vzdal se syn námitek tak nejklidněji, jak dokázal.

„Nikdy jsme ti to neřekli, ale ačkoliv je prvorozený, není Itachi dědicem klanu,“ začal vysvětlovat otec. „Podrobnosti nejsou důležité,“ uťal dotazy, když si všiml, jak Sasuke otevřel pusu k otázce. Počkal, dokud ji nezavře a pokračoval: „Po mé svatbě s vaší matkou bylo proneseno proroctví o zkáze klanu. Zjistili jsme, jak jí můžeme zabránit. Proroctví říká, že dědic klanu se musí spojit s určeným partnerem a zplodit s ním dítě. Podle popisu, jak poznat dědice, jsme sledovali Itachiho, ale v jeho případě se nic neukázalo. Když ses narodil ty, viděli jsme hned znaky dědice a znak toho, kdo ti dá následníka. Vaše chakry byly už při narození tak silné, že na vašich tělech vytvořily znaky vašich rodů. Od té doby jste zasnoubeni.“

Sasuke ohromeně mlčel. Chvíli na otce zíral, pak jen vydechl: „No, to mě podrž… Takže já se mám oženit? A mít hned dítě?“

„Přesně tak,“ zněla odpověď. Sasuke si na moment složil hlavu do dlaní… Pak ji rychle zvedl, jak ho napadlo: „A kdo… Chci říct, s kým… Koho si to mám vzít?“

„Když se narodil, na tvém čele se objevil znak klanu Namikaze. Musíš se oženit se synem Hokageho Namikaze. A nejpozději do dvou let od svatby dát klanu dědice.“

„Naruta?“ vypadlo z víc než ohromeného mladíka. „Já si mám vzít… Naruta?“

„A mít s ním dítě,“ potvrdil Fugaku. „Musíš si na tu představu zvyknout, Sasuke. Dobře vím, podle zpráv o tvých schůzkách, že ti vztah s chlapcem není proti mysli. Doufám, že právě teď nemáš stálého partnera či partnerku, musel bys to ukončit.“

Se sevřením vnitřností si Sasuke vzpomněl na minulou noc. Tušil, že to nebude mít snadné. Naruto mu v tom všem pořádně vymáchá nos. Když bude souhlasit.

„Sasuke? Mýlím se snad, někoho máš?“ tlačil na něj otec. Rychle se vzpamatoval a odpověděl: „Ne, otče, s nikým vztah neudržuju. To všechno předtím… byly jen letmé známosti. Já… jsem jen… překvapený.“

„Nedivím se ti, synu, ale jsi Uchiha. Vzpamatuj se, teď máš povinnosti.“

„Naruto…“ Sasukemu se zadrhl hlas, „už to ví? On… souhlasí?“

„Předpokládám, že Hokage mu to právě teď objasňuje,“ řekl muž. „A pokud mu sdělí všechny aspekty, souhlasit bude, pokud je chytrý.“

„Naruto je chytrý!“ ohradil se Sasuke. „Je jen hodně… citový a bezprostřední, proto to někdy vypadá, že je jednodušší.“

„Jako tvůj manžel bude potřebovat jisté… doučování, etiketu, společenské chování, kterému jsme vás dva vedli od dětství,“ promluvila poprvé paní Mikoto. „S tím mu budu ráda nápomocna, stejně bude potřebovat i podporu během těhotenství, někdo ho špatně snáší.“

„To znamená i podporu od tebe, Sasuke,“ vmísil se Itachi. „Ani pro jednoho z vás to nebude jednoduché, ale pro něj víc, bude muset projít těhotenstvím, porodem, změnit vlastní životní priority, možná se vzdát svých snů. Pokud nebude mít oporu aspoň v tobě, nezvládne to.“

„Nedělej z toho citovou záležitost, Itachi,“ zavrčel Fugaku. „Je to pouze dohoda! Domluvené manželství, ne vztah z lásky! My potřebujeme, aby vaše dítě zachránilo klan, čert vem nějaké sny!“

Sasuke vzhlédl a zadíval se na otce. Snad poprvé pochopil, že pokud člověk nenosí jméno Uchiha, neznamená jeho život pro Uchihu Fugaka vůbec nic. Na jednu stranu chápal, že si otec dělá starosti o budoucnost klanu. Ale na druhou ho mrzelo, že je to právě Naruto, kdo to bude muset odnést.

Když řekne ano,‘ pomyslel si. ‚Pro něj by bylo nejlepší udělat opak.‘

„Může mě odmítnout?“ zeptal se.

„Ano, ta možnost tu je,“ kývl Fugaku. „Ale jak jsem už řekl… Pokud je chytrý…“

V hloubi duše si Sasuke přiznal, že by byl rád, aby Naruto byl ten nejchytřejší v Konoze. Ani si nepovšiml Itachiho zkoumavého pohledu…

 

*

 

Když otec Sasukeho konečně propustil a i matka odešla, zaměřil se muž na svého prvorozeného. „Bude dobré, když svého bratra doprovodíš do domu Hokageho, až půjde toho kluka žádat o ruku, jako můj zástupce. Musí to udělat do konce týdne a svatba musí proběhnout do měsíce. Ať se všechno stihne připravit, včetně toho těhotenství.“

„Jak to vlastně funguje?“ zajímal se Itachi. „Nějaká operace, nebo…“

„Tsunade už to vysvětlovala, když se chlapci narodili, ale všechny ty detaily si nepamatuju… Co vím, musí se provést Jutsu, které Narutovo tělo uzpůsobí pro početí a donošení plodu. A provést ho musí co nejdřív, takže o svatební noci by měl být Naruto připraven počít.“

„Pokud se dokáže se Sasukem vyspat,“ broukl Itachi. „Pokud já vím, líbily se mu vždycky děvčata. Nejdřív mladá Haruno… ta s těmi růžovými vlasy,“ řekl, když viděl otcův nejistý pohled, „a myslím, že i Hyuugova dcera. Co když má Naruto nějaký vztah?“ naznačil.

„Tak ho ukončí,“ odpověděl Fugaku chladně. „Věrnost je v tomto případě nejdůležitější, musíme mít jistotu, že dítě je Sasukeho.“

„Otče,“ povzdechl si Itachi, „jestli je věrnost pro někoho problém, je to můj bratr. Sám jsi slyšel, jak moc řádí. Já pochybuju, že ON bude v manželství ten monogamní. Naruto je na tohle… příliš čestný.“

„Sasuke si klidně může řádit dál, když bude diskrétní,“ nedal se Uchiha starší. „O jeho věrnost tu nejde. Snad jen kvůli zdání šťastného manželství by si měl dát pozor, aby ho nikdo neviděl. A tomu klukovi by se mělo hned na začátku objasnit, že nemůže čekat žádné city. Sasuke do toho jde kvůli zachování rodu, ne kvůli horoucímu srdci! Promluv si s bratrem,“ doporučil mu ještě. „Ať je ke svému snoubenci upřímný. I když v tom nebudou žádné city, neměli by svoje manželství stavět na lžích a iluzích. Sasuke je Uchiha, jeho manžel bude do smrti nosit jméno Uchiha, tak ať nedělá naší rodině ostudu. Vůbec bude nejlepší, když svému budoucímu švagrovi pomůžeš zapadnout. Sasuke pro něj asi nebude velká opora.“

To určitě ne,‘ říkal si Itachi, když opouštěl otcovu pracovnu. ‚Naruto to v týhle rodině bude mít těžký.‘ Už předem se svým nastávajícím příbuzným cítil a rozhodl se, že když tu pro něj nebude Sasuke, tak on ano.

Jen na koment si připomněl ty zvláštní výrazy, které Sasuke potlačoval, že si jich pravděpodobně nikdo jiný nepovšiml. Uvědomil si, že s jeho ‚malým bráškou‘ zpráva o zasnoubení s Narutem nijak zvlášť necloumala. V duchu se ptal, čím to asi je…

 

*

 

Po večeři už to Itachimu nedalo a zamířil k bratrově pokoji. Zaklepal, když se nic neozvalo, opatrně nakoukl dovnitř. Postel byla prázdná a vtom zaznamenal zvuk sprchy.

Aha.‘ Itachi zadoufal, že už to nebude dlouho trvat, nevydržel by se svými otázkami až do rána. S povzdechem se otočil ke knihovničce a přemýšlel, jestli se ho vůbec může na tyhle věci ptát...

„Itachi?!“ překvapil ho najednou hlas. Ohlédl se. Sasuke stál ve dveřích své koupelny, na sobě jen kraťasy na spaní a ručníkem si sušil vlasy. „Potřebuješ něco?“

„Chci s tebou mluvit,“ rozhodl se mladík skočit do toho po hlavě. „O té svatbě.“

„Otec ještě něco říkal?“ zajímalo Sasukeho.

„Ne, jde o mě.“

„Aha. Ty s tím nesouhlasíš?“

„Ne, vlastně jsem se chtěl na něco zeptat,“ Itachi zjevně nevěděl, jak začít.

„No… tak se ptej,“ pobídl ho bratr. „O co jde?“

„Víš, když ti to otec oznámil… měl jsem dojem, že to pro tebe… není až takovej šok. Totiž… při tom, jak vedeš svý známosti, vím, nic mi do toho není, ale… uvědomuješ si, že se to teď změní? A vážně ti nevadí, že to je zrovna Naruto?“

Vzápětí užasl, protože uviděl něco, co neviděl snad nikdy v životě.

Sasuke zrudl.

„Nevadí,“ špitl. „Vlastně se těším… Když řekne ano. Což právě teď není moc jistý, protože je na mě naštvanej.“

„Ach bože,“ povzdechl si Itachi, „a co jsi mu proved‘? Porazil jsi ho před Sakurou? Cože jsi říkal?“ zeptal se, když chlapec cosi nesrozumitelně zamumlal. „Sasuke?“

„Vyspal jsem se s ním,“ zopakoval Sasuke. Tahle odpověď srazila naprosto nepřipraveného Itachiho do křesla.

 

„Cože jsi udělal?“ ptal se znova nevěřícně. Sasuke protočil oči.

„Nechtěj, abych to opakoval potřetí. Já ani nevím, jak se to stalo, prostě jsem ho sbalil a… stalo se to, no. Vůbec jsem nečekal, že bude chtít…“

„A na tebe se zlobí, protože…“ napovídal mu Itachi, jak se chtěl dovědět, o co vlastně jde.

„Protože jsem od něj odešel a… no, tak nějak jsem mu nechal vzkaz, že…“

„Že?“

„Že nic víc nebude.“

„Aha. Byl na tréninku?“

„Byl, proč?“

„Že ses vrátil živej. Říkal něco?“

„Ne,“ zavrtěl Sasuke hlavou a sedl si na pelest. Itachi si ho přivřenýma očima prohlížel. Něco mu nesedělo. Jeho hrdý bráška vypadal tak nějak… zklamaně? „Neřekl ani slovo, celou tu dobu. Vlastně dělal, že tam nejsem.“

Itachi překvapeně zamrkal. „Ten kluk je chytřejší, než jsem myslel,“ zabručel si pro sebe, ale Sasuke to slyšel. Nespokojeně se na staršího bratra zakřenil.

„Ty máš být na mý straně, Itachi,“ zavrčel dotčeně.

„No, tak si zvykni, že jsem na straně svýho nastávajícího švagra,“ odsekl mladík pobaveně. „To ignorování bylo nejspíš nejmoudřejší způsob, jak se s nastalou situací vypořádat. Proč jsi proboha uraženej TY? To on je ten odkopnutej a poníženej. Zvlášť, pokud to pro něj něco znamenalo.“

Sasuke se zarazil, takhle o tom doposud nepřemýšlel. ‚Užít si a jít dál‘, podle takového motta žil poslední dva roky a nikdy nemyslel na to, co to vlastně znamená pro jeho jednonoční známosti. A bylo mu to ukradené, kromě tohoto případu.

Naruto mu nebyl ukradený.

„Sakra,“ zamumlal. „Co mám dělat?“

„Přestat prolejzat všechny postele ve městě, to zaprvé,“ začal radit Itachi. „Měl jsi plány na dnešní večer?“

„Ne.“

„Ale? Došly postele?“ Itachi se neudržel a musel si rýpnout.

„Přestaň, Itachi,“ zamračil se Sasuke. Ten okamžitě zvážněl. Když Uchiha Sasuke neměl rande, muselo to být vážné. ‚Dneska je těch vážných věcí nějak moc,‘ pomyslel si ještě.

„Tak co se stalo?“ zajímal se. „To ti není podobný, abys neměl něco v plánu.“

„To kvůli Narutovi,“ přiznal se mladík.

„Hodláš na něj brát ohledy už před svatbou?“ podivil se starší bratr. „To se ti taky nepodobá.“

„Normálně by mě to ani nenapadlo, vždyť o tom zasnoubení vím teprve pár hodin!“ odsekl Sasuke. „Já nevím proč, prostě…“ tady vztek jakoby ho přešel a Itachi zase nevěděl, co si má myslet.

„Co jsem byl s ním, nedokážu myslet na nikoho jinýho. Nechci nikoho jinýho,“ přiznal Sasuke tichounce. „Mám ho plnou hlavu.“

Itachi se s úsměvem nadechl, ale Sasuke ho zarazil: „Nechtěj mluvit o lásce, Itachi. To, co cítím, mě brzy přejde… Tohle bude stejně dohodnutý manželství.“

„Pokud řekne ano,“ upozornil ho mladík a to ‚pokud‘ patřičně zdůraznil. „Z toho, cos mi říkal, to vypadá spíš na opak…“ A zdálo se mu, že tahle vyhlídka Sasukeho spíš vyděsila…

Myslím, že tohle manželství nebude jen naoko,‘ blesklo mu hlavou, když přál bráškovi dobrou noc.

<<                                                                >>

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře: 2. Příliš mnoho vážných věcí

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Anketa

Líbí se vám tato kapitola?

Ano (4)
100%

Ne (0)
0%

Mohlo to být lepší (0)
0%

Celkový počet hlasů: 4