1. To mi Osud udělal naschvál

Sluneční paprsky polechtaly spícího zlatovlasého ninju na víčkách, trhl sebou. Pomalu se probíral. Nechtělo se mu vstávat, jak byl rozbolavělý, zavrněl a zabořil obličej do polštáře. Vzápětí se mu skoro zastavilo srdce. Z polštáře ucítil známou, podmanivou vůni hořké čokolády… Z uvědomění, čí ta vůně je, se mu srdce opět splašeně rozběhlo.

„Sasuke…“ zamumlal, stále se zavřenýma očima. Když se nedočkal odpovědi, ani neslyšel klidný dech druhého spáče, otevřel je. Naruto si smutně povzdechl. Ten, vedle koho se chtěl probudit, byl pryč… Místo vedle něj bylo prázdné… Skoro.

To je mu podobný, zmizet a nechat po sobě jen lístek na polštáři,‘ posteskl si v duchu zklamaný chlapec. Neochotně po vzkazu sáhl. Tušil, co bude obsahovat.

Věděl, že je jen jeden z mnoha. Další ze zástupu Uchihových krátkodobých potěšení. Jejich noc se nijak nelišila od těch nespočetných nocí, kdy Uchiha Sasuke, největší konožský Casanova, využíval své obliby u obou pohlaví. Naruto věděl, že pro Sasukeho to nemohlo být nic výjimečného. Pro něj to opravdu byla jen další noc s další ‚kořistí‘, ale pro Naruta to bylo poprvé… a z lásky. Tak dlouho byl do svého týmového kamaráda zamilovaný, že neodolal, když na něj Uchiha začal zkoušet své triky a strávil s ním noc. Splnil si přání, odevzdal se mu, i když věděl, že potom bude litovat… a vyčítat si to.

Teď se díval na lístek, dobře tušil, co v něm bude. Ale stejně ho rozevřel a přečetl si krátký vzkaz.

Dobré ráno, Naruto. Doufám, že sis naši společnou noc vychutnal tak jako já, byla úžasná… a já to musím vědět, při svých zkušenostech. Ale nerad bych, aby sis to špatně vyložil: Byla to jen jedna noc, nic víc nebude, Naruto. Nepochybuju, že jsi slyšel, co se říká o mých známostech, žes věděl, do čeho jdeš. Uvidíme se na tréninku, díky za krásnou noc, Sasuke.‘

„No, aspoň se ti to líbilo,“ zamumlal Naruto. V očích ho pálily slzy. Ano, věděl, do čeho jde, udělal to dobrovolně a dobře věděl, že ho Sasuke okamžitě opustí, jakmile dosáhne svého… Nahlas by to nepřiznal, ale v nitru doufal, že on bude výjimka… Zklamalo ho, když se probudil sám. Jako všichni ostatní.

Věděl jsem to. Věděl jsem, jak to dopadne,‘ říkal si blonďáček. ‚Tak proč mě to tak bolí?

Protože ho miluju,‘ odpověděl si vzápětí. ‚Jsem jen další z těch bláznů, co po něm pořád vzdychají. Ale po dnešku… on už se na mě ani nepodívá. Dostal, co chtěl, už ho nebudu zajímat.‘ Schoulil se do klubíčka jako zraněné zvířátko, neplakal nahlas, ale nechal slzy, aby mu řinuly z očí a vpíjely se do polštáře. Byl vděčný, že jeho matka tuto noc strávila u přítelkyně, nebyla ještě doma a otec už před pár dny odjel služebně do Suny. Kdyby ho našli takhle… Těžko by vysvětloval, proč mu je tak mizerně.

Když se trochu uklidnil, podíval se na budík, bylo půl sedmé. Na tréninku má být v osm. Teď zvažoval, jestli tam má vůbec chodit. Jestli je schopen čelit Uchihově obvyklému chladu – po dnešní noci. Dokáže to? Když nepřijde, nebude to ještě horší? Sasukemu určitě dojde, že se mu snaží vyhnout, to ale nemůže dělat věčně…

Co mám sakra dělat?‘ přemýšlel zoufale. Vzkaz bezmyšlenkovitě schoval do nočního stolku mezi kapesníky a vstal. Zamířil do koupelny, smýt ze sebe následky své první noci… a jak doufal, i vzpomínku na Sasukeho dotyky, které pořád cítil.

 

Na místo srazu vyrazil o hodinu později, dorazil za pět minut devět a v duchu doufal, že se Kakashi nezpronevěřil svému zvyku chodit na trénink pozdě. Právě dnes by nesnesl ničí špičkování. Děsil se toho, co bude říkat Sasuke. Jeho jako obvykle necitelné poznámky budou strašně bolet. Doufal, že se nerozbrečí, ne před ním.

Už zdálky zahlédl Sakuřiny růžové vlasy, jejich majitelka se zase točila kolem svého černovlasého idolu… a Kakashi, jako obvykle začtený do další ze svých úchylných knížek, se blížil z druhé strany. Naruto si oddychl, že nebude muset hodiny čekat a klepat se, kdy a čím ho mladý Uchiha raní.

Prostě si ho nevšímat. Hledět si svého tréninku, ničeho jiného. ‚Zapomeň na dnešní noc, Naruto,‘ přikázal si. ‚On bude dělat, že se nestala… Tak ty můžeš taky.‘

„Jdeš pozdě, Naruto,“ setřela ho Sakura jedovatě. „Vy taky, sensei,“ otočila se na Kakashiho. Naruto se zadíval na senseie a na půl ucha poslouchal jeho prostoduchou výmluvu o černé kočce, co mu přeběhla přes cestu. Celou svou vůlí odolával pokušení se ohlédnout, dobře cítil, jak ho zezadu propalují černé oči.

„Tak začneme, mládeži,“ povzdechne si Kakashi, když mu jeho růžovlasá žačka drze oznámila, že mu nevěří ani slovo. „Sasuke se Sakurou, Naruto se mnou.“

Uchihovi nespokojeně cuklo obočí, ale je to jediný projev nelibosti, který dal najevo. Stále nespouštíc oči ze zlatovláska, byl zmatený, že ho Naruto ignoruje. Když od něj odcházel, očekával, že blonďáček přiletí na trénink aspoň o hodinu dřív, aby ho přinejmenším zkusil přizabít, než ho Sakura a Kakashi stačí zastavit. Čekal cokoliv, ale ne… tuhle lhostejnost.

Naruto dělal, jakoby tu Sasuke vůbec nebyl. Tvářil se, že se nic nestalo a to se pyšného Uchihy z nějakého důvodu dotklo, obvykle se s ním jeho krátké známosti snažily dál komunikovat, v naději na pokračování… což mu obvykle hrozně vadilo. Hypnotizoval záda v černé mikině, dalo mu práci odhánět vzpomínku na široká ramena a štíhlé boky, tu sexy postavu s horkou kůží, teď skrytou v teplákové soupravě. Chtěl, aby si ho Naruto všímal, cítil se… odmítnutý. Což mu zároveň připadalo absurdní, vždyť už toho kouzelného blonďáčka získal… Uvědomil si, že po něm pořád touží. ‚Možná by pomohla další noc,‘ zamýšlel se s pobaveným úsměvem. ‚Nebo dvě?‘

Vzápětí se zamračil. Podvědomí (nebo svědomí?) mu připomnělo, jak od Naruta odešel. I když nakonec odešel až ráno (což mimochodem nikdy dřív neudělal), protože ho prostě nedokázal pustit z náruče, v které mu Naruto usnul, vypadl dřív, než vyšlo slunce a nechal po sobě jako vzpomínku dost necitelný vzkaz (i to udělal poprvé. Nikdy neměl potřebu po sobě cokoli nechávat…). Kousl se do rtu, došlo mu, že se to muselo jeho milence dotknout, s takovou už ho ten rozkošný blonďák k sobě nepustí ani na dva metry, natož do své postele.

Dám mu na čas pokoj,‘ rozhodl se. ‚Ať se uklidní, teď je asi naštvanej.‘ Aspoň si procvičíš pevnou vůli, Uchiho!

Rozděleni do dvojic, zůstávají Sasuke a Sakura na louce, zatímco Naruto míří za Kakashim do blízkého lesa. Uchiha zatím přemýšlí o předešlé noci a jejích následcích. Navenek odráží útoky růžovlasé dívky a v nitru - svého svědomí.

 

„Sasuke-kun?“ uslyší najednou černovlasý mladík a vzhlédne. Jeho růžovlasá soupeřka na něj trochu zmateně hledí. Sasuke se vzpamatuje, uvědomil si, že leží na zemi a nějak divně ho bolí žebra. Vždyť úplně zapomněl, že trénuje. Má tak plnou hlavu Naruta, že se nesoustředí… Poměrně zděšeně si uvědomuje, že na něj myslí víc, než předtím. Chce ho… víc než předtím.

Nechápe to. Vždyť už ho dostal. Byl jeho první… i přesto, jak byl Naruto nezkušený, reagoval fantasticky, jejich milování bylo prostě skvělé… natolik, že si ho chvíli nato zopakovali, i to vlastně udělal poprvé, pokaždé odešel dřív, než jeho jednonoční známost usnula… ‚Počkat, byl to jen sex!‘ okřikl se Sasuke. ‚Ne milování, jen obyčejnej sex! Už jsem ho měl, tak PROČ ho pořád chci?!‘

Stále měl v paměti tu hebkou, opálenou kůži blonďatého ninji, jak ho hřála do dlaní, tak krásně se červenal… Jak snadno ho přiměl vzlykat rozkoší. Sasukeho mozek pořád ovíjela známá vanilková vůně, jemně podkreslená Narutovou přirozenou vůní, najednou si připadal jako na drogách.

Jo, je pro mě jako droga, proto ho chci,‘ pomyslel si Uchiha. ‚Je to pár hodin, co jsem s ním byl a už mám absťák.

Nevšímal si růžovky, která mu chtěla pomoct vstát, vyskočil sám, právě v momentě, kdy se jim za zády ozvalo: „To bylo dobré, Sakuro. Ale bylo by lepší, kdyby se Sasuke soustředil, takhle jsi to měla až příliš snadné. Sasuke, nemáš dnes dobrý den?“ zajímalo Kakashiho.

Uchiha podrážděně vzhlédl, přes masku nemohl vidět, jak se jeho sensei tváří udiveně, ale dobře viděl, jak se za ním pomalu a se sklopenou hlavou courá ten zlatovlásek, kvůli kterému ho Sakura dokázala sejmout. Zadíval se na něj, zmateného mistra úplně pustil z hlavy.

Zjistil, a trochu ho naštvalo, že Naruto věnuje víc pozornosti špičkám svých bot, než jemu. Normálně by se mu aspoň smál a dobíral si ho. ‚Ne, zdá se, že dneska není dobrý den,‘ pomyslel si Sasuke. ‚Ani pro jednoho z nás.‘

Co je to s váma dneska, kluci?“ vrtěl hlavou Kakashi. „Sasuke se nesoustředí, Naruto mě málem zabije, vy dva byste potřebovali…“ znova zavrtěl hlavou, jak nevěděl, co k tomu dál říct. Sasukeho senseiovo prohlášení dost ohromilo, zadíval se na Naruta novýma očima.

Naruto, ty jsi málem…?“ Sakura se málem dusila úžasem. „Jste v pořádku, sensei?“ prohlédla si maskovaného učitele.

Naprosto, těsně mě to minulo,“ odpověděl muž. „Pro dnešek rozchod a zítra ve stejnou dobu,“ rozpustil svůj tým. „A u vás dvou chci od zítřka vidět lepší přístup. Je mi jedno, jak to uděláte, ale zítra buďte OBA sami sebou! Ať myslíte na cokoliv,“ loupl očima po Uchihovi, „při tréninku budete myslet jenom na trénink! A ty, Naruto, si přestaň vybíjet svůj vztek na mně! Rozuměli jste mi?“

Ano, sensei,“ sklopili oba kluci provinile hlavy (či spíš jen Sasuke, Naruto už se hodnou chvilku provinile tvářil).

Tak zítra,“ řekl Kakashi na rozloučenou a zmizel.

 

Sasuke vzhlédl, chtěl se podívat na toho blonďatého spoluprovinilce, ale už spatřil jen jeho záda v černé mikině. Naruto se vzdaloval, neřekl ani slovíčko na rozloučenou a na rozdíl od jiných dní nemířil k Ichiraku na ramen. Šel domů.

Oba se chováte divně,“ poznamenala Sakura. Sasuke se probral, uvědomil si, že dneska ji vůbec nevnímá… Vlastně není schopný vnímat nic. Nesoustředí se, neustále musí myslet na minulou noc a svého posledního milence. Podíval se na ni a přemýšlel, jestli něco říct, nebo ji ignorovat, jako obvykle.

Sasuke-kun? Je ti dobře?“ vtírala se dál. „Vy jste se s Narutem…“ Prudce na ni pohlédl, se zatajeným dechem čekal na dokončení věty. „… pohádali?“ dořekla a jemu spadl kámen ze srdce. Nechtěl se svěřovat, ani přiznávat k tomu, s kým strávil minulou noc. Z nějakého důvodu si tohle tajemství chtěl uchovat ve svém nitru. I když nechápal proč. Jindy by se ničím netajil a vychloubal se novým ‚skalpem‘.

Tak nějak,“ odpověděl mlhavě a chtěl se otočit k odchodu.

Co ti udělal?“ vyjekla Sakura naštvaně. „Něco ti provedl, že jo? Já ho přivedu zpátky, dotáhnu ho sem třeba za vlasy a omluví se ti,“ slibovala a chtěla vyrazit za blonďákem.

Ne, nech ho být!“ vyštěkl na ni, v náhlé panice, že mu růžovláska nějak ublíží, vždyť ještě nedávno ho pořád mlátila… Teď už se nenechal, ale co kdyby se jí povedlo… Až později si uvědomil, jak moc velký strach v tu chvíli měl.

Dívka se na něj zaskočeně podívala. Očividně jeho zákaz nechápala, pak se ale usmála a zašvitořila: „Ty mu chceš dát šanci, aby přišel sám, chápu. Ty jsi tak velkorysý, Sasuke-kun!“ lísala se.

Uchiha si oddechl, Naruto je v bezpečí. Rozloučil se se Sakurou a chtěl zamířit domů. Dívka se ovšem nenechala tak snadno odbýt: „Nešel bys se mnou, Sasuke-kun? Víš co, zvu tě na svačinu, budeme mít klid, naši nejsou doma…“

Jindy a u jiné dívky (i chlapce) by po tak otevřené pozvánce do postele Sasuke skočil, dnes se jen v duchu oklepal. Ze všech svých zájmů tuhletu vynechal. Sice ji balil, ze začátku, ale jakmile zjistil, jak je nesnesitelná, přešla ho i chuť na sex s ní. Ona pořád doufala, on se jí vyhýbal. Nechtěl s ní mít nic společného. Dokonce si dnes ani nepřál potkat někoho jiného, jako vždy, když se ho snažila pozvat k sobě. Skoro ji ani neposlouchal, byl zase duchem u blonďáčka…

Ne, Sakuro, děkuju za pozvání, ale nejde to,“ řekl jednoduše, už se ani nenamáhal s výmluvou a zamířil domů, myšlenkami u jisté blonďaté a modrooké osůbky.

 

Sakura se zamračila a dupla si, až jí pod nohou vznikl důlek. Rozhodla se stejně za Narutem zajít a promluvit mu do duše. Sasuke jí pak možná bude ještě vděčný… Usmála se nad svou naivní představou a rozešla se směrem k sídlu rodiny Uzumaki-Namikaze.

 

Naruto ležel na posteli a litoval se. Ale aspoň už neslzel. Těch pár slz, kterými se rozloučil se svou nevinností a oplakal zlomené srdce, si odbyl ráno. Teď už měl jenom depresi. Z té ho po chvíli vyrušilo zaklepání na dveře jeho pokoje. Ani nezvedl hlavu, ale když Kushina Uzumaki otevřela dveře a tiše oznámila: „“Naruto, máš návštěvu. Přišla za tebou Sakura-chan. Pojď dolů,“ probral se.

Co může chtít?‘ uvažoval unaveně. ‚Je to kvůli Kakashimu? To je naštvaná, nebo co?‘

Zakrátko to měl zjistit. Sotva sešel dolů a vešel do jídelny, uviděl usmívající se růžovlásku a zneklidněl. Něco uvnitř mu říkalo, že to není v pořádku. Sakura se na něj nikdy takhle neusmívala. Uvnitř cítil, že její návštěva mu náladu nezvedne.

A měl pravdu, sotva je Kushina nechala o samotě, její úsměv zmizel. Zabodla do Narutovy tváře tak ostrý, nazlobený pohled, že by krvácel, být to možné.

Co jsi udělal Sasukemu?“ zasyčela na něj, sotva si byla jista, že je Narutova matka neslyší. Naruto vykulil oči.

Co?“

Co jsi mu udělal? Říkal, že jste se pohádali, něco jsi mu řekl, nebo udělal, přiznej se!“ Šeptala, přesto měl blonďáček pocit, že na něj hlasitě křičí…

Já jemu?“ řekl Naruto s takovou hořkostí, až se zarazila. Nečekala tuhle reakci, obvykle, když se do něj podobně pustila, ohnivě se bránil a hádal. Dnes vypadal… tak nějak… zlomeně? Jakoby mu bylo jedno, že se na něj zlobí, i když nejspíš ví, že by mu nejradši zakroutila krkem, že se jen odvážil křivě promluvit na jejího zbožňovaného Sasukeho… Proč dneska reaguje jinak? Proč se OBA chovají jinak?

Jdi domů, Sakuro,“ řekl unaveně. „Já ti nemám co říct.“

Ale…“ stačila jen užasle zamumlat, když se znova otočil a v jeho nebesky modrých očích hořel vztek. „Jdi domů!“ přikázal jí, stále tiše, ale tak rázně, že okamžitě poslechla, i když si neodpustila uražený výraz. Za vteřinku za ní zaklaply dveře.

Děti, nedáte si svačinu…“ objevila se znova Kushina, zmateně hleděla na syna, který stál pod schodištěm sám.

Sakura-chan už odešla?“ podivila se. Naruto na ni pohlédl, vypadal trochu mimo.

Jo, už musela,“ přikývl.

Naruto, něco se stalo?“ zeptala se matka zničehonic. Milovala svého syna a logicky na něm poznala každou změnu nálady. „Není ti dobře?“ Sáhla chlapci na čelo, bylo ledové, ale modré oči, mírně zarudlé, se horečně leskly. „Běž si lehnout, Naru, nevypadáš dobře,“ rozhodla. „Když ti bude zle, zavolej mě. Hlad nemáš?“

Ne, mami, vůbec nemám chuť,“ řekl modroočko. „Jdu si lehnout.“

Dobře. Až se otec vrátí domů, zavolám tě. Do večeře tu bude.“

Jasně,“ přikývl Naruto a vyrazil po schodech nahoru. Ve svém pokoji se opřel o dveře a zahleděl se na postel. Snad až teď mu došlo, že to je ta postel, v které se miloval se Sasukem. Najednou nebyl schopný se k ní přiblížit. Sotva se na ni podíval, viděl sám sebe, v Uchihově náruči, dvě těla, svíjející se v milostném souboji.

Blbec, blbec, blbec,“ zamumlal. „Jo, přesně to jsem. Proč jsem to proboha dovolil... Proč jsem to zatraceně vůbec chtěl…“

Odvrátil pohled od postele a zapadl do křesla v rohu pokoje. Tam se schoulil do klubíčka a zavřel oči. Usnul, ani nevěděl jak.

 

Spal sotva hodinu, když ho probudil hluk z přízemí. Ještě spánkem zpola omámený sešel dolů. Zarazil se, když spatřil otce a vedle něj… rudovlasého mladíka se zelenýma očima. Všechno se v něm sevřelo, najednou se mu chtělo hrozně brečet…

Gaaro…“ vypravil ze sebe se zajíknutím a vrhl se mladému Kazekagemu kolem krku.

 

Sabaku no Gaara, mladý Kazekage města Suny, byl víc než překvapený, když zahlédl v modrých očích svého přítele slzy. A když se mu řečený přítel vzápětí vrhl do náruče, už nechápal vůbec nic. Mimoděk ho napadlo, že jsou to slzy předčasné, novinu, kterou se měl Naruto dozvědět a která s ním určitě otřese, znal jen on, Narutovi rodiče a jistá rodina, kterou by nejraděj setřel z povrchu zemského. Dobře tušil, že se Naruto ještě hodně nabrečí, až to vyjde najevo. A lámalo mu to srdce. Měl blonďatého ninju natolik rád, že se za něj trápil už teď. Ale odhodlání, být příteli nablízku a podporovat ho, jak bude třeba, mu dávalo sílu nedat to najevo.

 

Vítám tě, Gaaro,“ usmála se Kushina. „Dlouho jsme se neviděli. Doufám, že se zdržíš na večeři?“

Gaara přijal mé pozvání a zdrží se do konce měsíce,“ vložil se do toho Hokage. Naruto konečně postřehl hovor, otcovo sdělení mu udělalo radost. Právě teď si potřeboval vylít srdce a konečně měl komu.

Tak si běžte, mládenci nahoru, zavoláme vás,“ poslal oba mladíky do Narutova pokoje. „Naruto, ubytuješ Gaaru v pokoji pro hosty?“

Blonďáček přikývl, nepostřehl starostlivý pohled matky a poněkud nechápavý otce, popadl rudovláska za ruku a táhl ho po schodech.

 

Fajn, jsme sami,“ řekl Gaara, když Naruto zavřel dveře hostinského pokoje a usadil se na posteli. „Vyklop, co se stalo.“

Naruto překvapeně zamrkal, pak sklopil hlavu.

Naruto?“ Gaara byl zmatený. Přísahal by, že se Naruto stydí… „Naru…“

VyspaljsemsesUchihou,“ vyrchlil ze sebe blonďák a sklonil hlavu ještě víc.

Co-cože jsi?“ zeptal se Gaara nevěřícně. Přestože se mu chlapec přiznal překotně a skoro nesrozumitelně, slova ‚vyspal‘ a ‚Uchiha‘ postřehl hned napoprvé. „Ty ses vyspal s tím… Vážně?“

Naruto kývl. Hlavu ještě pořád nezvedl, snad se bál odsouzení v očích svého nejlepšího přítele…

A on tě odkopnul,“ poznamenal rudovlasý. „Mám pravdu?“

Probudil jsem se sám,“ vzdychl Naruto a konečně se narovnal, i když se na Gaaru pořád nedokázal podívat. „Nechal mi vzkaz, že nic víc nebude a že mi děkuje… za krásnou…noc,“ zavzlykal tiše. Vzápětí už plakal do Gaarovy košile. Kazekage držel vzlykajícího chlapce v náručí a proklínal celý rod Uchihů až k prapředkům. Sasukeho bezohlednost ho nepřekvapila, ale že zasáhla zamilované srdce jeho blízkého (a dost možná jediného) přítele, mu pořádně zvedlo mandle.

Naruto, vždyť víš, jakej je. S nikým nevydrží, jen si chce užívat… Proč jsi to udělal? Neříkej, žes mu skočil na ty jeho medový kecy?“

Věděl jsem, že to udělá… asi. Jen jsem doufal, že možná… že to se mnou bude jiný. Chtěl jsem…“

Chceš pro něj něco znamenat,“ dořekl Gaara, konečně do toho viděl. Konečně pochopil, co jeho zlatovlasého kamaráda přimělo podlehnout. Láska. „Ty ho miluješ.“

Radši bych ho nesnášel,“ zahuhlal Naruto, zvedl hlavu a otřel si mokré tváře. „Vím, že jsem udělal blbost, ale poučil jsem se. Už nikomu nenaletím, kdyby zkoušel nevímco.“

Ani nebudeš mít šanci někomu naletět, Naruto,‘ pomyslel si smutně Gaara. Dál svého kamaráda objímal a přemýšlel.

Když mu Narutův otec, Minato, řekl o slibu, který kdysi dal, byl v šoku. Snad líp než Narutovi rodiče si uvědomoval, jak to otřese životem jeho mladého přítele. Naprosto mu to změní priority, bude muset zahodit své sny… skutečnost, kterou brzy pozná, Narutovi naprosto zlomí srdce.

Vlastně to, co z něj zbylo,‘ uvědomil si. ‚Kdyby nebylo toho slibu, nemusel by Naruto dál trpět. Proboha, co tě ještě čeká?‘ oslovil v duchu blonďáčka, který z toho pláče nakonec usnul v bezpečném sevření jeho paží. ‚Ať to dopadne, jak chce,‘ rozhodl se pevně pouštní chlapec, ‚já budu tvoje opora. Navždycky.‘ Něžně položil spícího chlapce na postel a začal v tichosti vybalovat svých pár věcí.

 

Když Kushina zaťukala na Gaarovy dveře, aby chlapce pozvala k večeři, byl už Naruto zase vzhůru. Mlčky sledoval, jak rudovlasý Kazekage dokončuje své vybalování, ani se mu nechtělo jít dolů a narušit ten klid, který ho naplňoval. Při pozorování Gaary ho (nikoli poprvé) napadlo, že se měl raději zamilovat do něj… Gaara by mu nikdy neublížil, to věděl…

Teprve, když si povzdechl, uvědomil si Gaara jeho upřený pohled.

Něco se děje?“ zeptal se.

Jen mě napadlo…“ zamumlal Naruto váhavě, „kdybych.. se zamiloval do někoho jinýho, možná by to dopadlo jinak.“

To nevíš jistě, Naruto,“ vzdychl Gaara a vytáhl blonďáka na nohy. „Tak jdem na tu večeři, ne? Ještě to pak můžem probrat, jestli budeš chtít.“

Naruto jen přikývl a společně sešli do jídelny.

 

Emocionálně vyždímaný blonďáček se snažil ignorovat starostlivé pohledy svých rodičů, nechtěl jim vysvětlovat, proč se cítí mizerně. Znal otcův názor na rodinu Uchihů a nerad by čelil jeho případnému hněvu.

O to víc ho šokovalo, co mu po večeři otec (víc než neochotně) sdělil.

Po jídle se chtěl s Gaarou zase vytratit do pokoje, ale Minato se zeptal: „Naruto, chci se tě na něco zeptat a je nutné, abys odpověděl po pravdě.“

Dobře, tati,“ Naruto se zase posadil, otcova žádost ho zneklidnila.

Máš teď nějaký vztah?“ vypálil Minato střelu, která jeho synovi doslova vyrazila dech. Naruto se zakuckal a když dech konečně popadl, byl schopný jen říct: „Ne, tati.“

Neušlo mu, že se na sebe rodiče podívali trochu úlevně. Prosebného pohledu, jaký Gaara upíral na Yondaimeho, si ale nevšiml.

Víš, synku, ptám se proto, že bys to… musel ukončit. Jsi… zasnoubený, víš?“

Co prosím?“ vyjevil se Naruto. Nevěřil svým uším. Pohlédl na Gaaru, v jeho očích si přečetl nejen to, že si otec nedělá legraci, ale i to, že s tím jeho přítel nesouhlasí. Ta lítost v jeho pohledu nemohla znamenat nic jiného.

A proč o tom nevím?“ vydechl chlapec, oči ho zase začaly pálit. Ale nechtěl se rozbrečet, teď potřeboval, aby mu to vysvětlili.

Než jsi se narodil, bylo domluveno, že můj potomek spojí svůj život s potomkem Uchihy Fugaka. Bylo totiž předpovězeno, že když se do určité doby v hlavní větvi klanu Uchihů nenarodí zvláštní dítě, jejich klan vymře.“

A co já s tím mám… a co má být to ‚zvláštní dítě‘?“

Naru,“ vzal jsi slovo Gaara, „označením ‚zvláštní dítě‘ se myslí dítě, které nebylo počato a zrozeno ženou. Je to sice strašně vzácný, ale už se to párkrát v historii stalo.“

A co s tím mám já společnýho?“ zopakoval Naruto netrpělivě. Tak nějak mu podvědomě docházelo, co se mu otec zaobaleně snaží říct, ale potřeboval to slyšet… nezaobaleně. Na rovinu.

Tati. Mluv na rovinu, prosím tě,“ požádal Minata. „A proč je tak velká katastrofa, že by Uchihové vymřeli? Vždycky nějaký bude, i kdyby z poslední větve a… ty je nesnášíš, tak proč…“

Když zemřel minulý Hokage, ještě než jsem já byl zvolen, vypukly nepokoje, určitě o nich víš z ze studia dějin. Byly podnícené Fugakovým otcem.

Uchihové už tehdy chtěli převzít absolutní kontrolu nad Konohou, ale díky vyjednávání to tak daleko nedošlo. Jejich klan je nejmocnější v zemi, ani my, ani klan Hyyuga bysme je nezastavili, kdyby chtěli převzít moc násilím a to jsme dohromady mocné rody.

Snažili jsme se dát jim dostatečnou protihodnotu, jako výkupné za svobodu Konohy. Pak jsme se dověděli, už ani nevím jak, o tom proroctví. Zkoumali jsme, kdo by byl nejvhodnější partner pro Fugakova potomka. Proroctví nemluví o rodu, z kterého má vzejít, ale popisuje podmínky té volby.“

A ty podmínky jsou…?“ hlesl Naruto. Už zase mu tekly slzy. Už dávno popadl gaaru za ruku, držel se jí a přesto měl pocit, že se mu zem pod nohama hroutí.

Už to, že se musí dítě narodit dvěma mužům, vylučuje Hyyugovu dceru, i jiné dívky. Neji, jak se před nedávnem zjistilo, nemůže mít potomky, způsobem, jakým by musel počít.

Naruto, prosím, tohle si nech pro sebe, je to soukromá věc.“

Minato počkal, až syn přikývne a pokračoval: „Další věc je to, že Fugakův dědic si tě sám vybral.“ Tohle Naruta probralo.

To nemyslíš vážně!“ zakřičel a vyskočil. Všichni na blonďatého ninju zírali s ohromením. Překvapila je jak prudká reakce, tak její hlasitost.

Po tom tichu to bylo skoro ohlušující. Přesto se Yondaime vzpamatoval první, pokynul chlapci, aby si znova sedl a tiše podotkl: „Poté, co se narodil, sledovali jsme ostatní těhotenství v konoze, abychom poznali, až se partner pro dědice Uchihů narodí. A upřímně, každý z nás se modlil, aby to nebyl právě náš syn.“ Povzdechl si.

A jakmile jsi přišel na svět ty… krátce po porodu se ti na čele objevilo něco jako vyrážka. A další den už to mělo tvar znaku klanu Uchihů. Ve stejnou dobu se objevilo znamení taky na čele tvého budoucího muže, znak klanu Namikaze. Do týdne sice oba zmizely, ale mezitím je viděla celá Rada, hlavní členové obou rodin… a samozřejmě je to i v lékařských záznamech vás obou.“

A jste si tak jistý, že já to dítě můžu mít?“ namítl Naruto, kterého téma proti jeho vůli zaujalo. „Co když jsem jako Neji?“

Nejsi, Naruto,“ ozvala se Kushina smutně. „Ověřovali jsme to. Přitom, kolikrát jsi byl v nemocnici, zraněný po misísch i při hrách… Snadno se daly provést příslušné testy. Věř mi, radši bych se smířila s tím, že nebudu babička… Tohle jsem pro tebe nechtěla.“

Proto nemáte rádi Uchihy?“ domyslel si Naruto.

I proto, ano,“ souhlasili rodiče. „Ale nevycházeli jsme ani předtím. Jsou příliš arogantní, sobečtí… Není to rodina, do které bych tě pustil s klidným srdcem,“ dodal Minato.

Naruta zahřálo u srdce, když si uvědomil, že si otec dělá starosti. I když mu právě oznámil, že bude muset spojit svůj život s některým z Uchihů…

Moment. Tady si vzpomněl, že otec nezmínil jméno jeho nastávajícího. A logickým závěrem, koho by si měl vzít, než nejstaršího syna? Proč to ale otec neřekl?

Takže já si musím vzít Itachiho…“ shrnul to Naruto tiše, „a porodit mu dítě?“

Minato zavrtěl hlavou. Na moment vypadal tak smutně…

Ne, Naru,“ řekl tiše. „I když bych byl rád, Itachi by na tebe byl hodný, vím to. Ale oficiálním dědicem Uchihovic klanu… je Sasuke.“

 >>

 

 

 

 

Komentáře: 1. To mi Osud udělal naschvál

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Anketa

Líbí se vám tato kapitola?

Ano (6)
100%

Ne (0)
0%

Mohlo to být lepší (0)
0%

Celkový počet hlasů: 6