James konečně používá ten výrůstek na krku, kterým se kouká, baští, který potřebuje občas učesat, (no v Potterově případě asi zřídka kdy), jsou tam i uši a nos, uvnitř je to celé zamotané a egypťané to vysávali mumiím nosem ven do amfory. Jamesovi to tam teď hodně šrotuje, dívá se na sebe, na Lili, na Harryho, ale nedockvakne mu, že Harry mluví pravdu o své minulosti u mudlů. Holt je nebelvír, vidí jen zjevné a skryté mu zůstává skryto. Možná je to tak lepší. Sibyla by získala mnoho bodů, kdyby se i bez její pomoci rozkřiklo, jaký osud čeká primuse a primusku. Možná by to pak změnilo běh osudů. Co se týká Harryho, asi by pro něj bylo lepší se tolik netrápit budoucností, nebo jinými událostmi, ale to by zase ztratil svou oblíbenou povahu, takže je úplně nejlépe vše tak, jak je napsáno. Svému osudu neuniknou. Berme věci tak, jak jsou. Díky za krásnou kapitolu. Velice jsem se potěšila mírem z ní sálajícím.